Jak sportovat v mrazivých teplotách?

Pár mrazivých dnů už máme letos za sebou. Venku sem tam poletují sněhové vločky. Neznamená to ale, že bychom se měli přestat hýbat. Běh, cyklistika a další „letní“ sporty se dají provozovat, i když venku leží sníh a slušně mrzne. shutterstock_503829937

Na rozdíl od letních měsíců kladou nízké teploty na lidský organismus zvýšené energetické nároky. Při tréninku ve studeném počasí spotřebovávají svaly víc energie, z čehož pramení dřívější únava. Proto je tak důležitá volba vhodného funkčního oblečení.

Víc slabších vrstev

Velké zkušenosti se sportováním v mrazu má triatlonistka Šárka Grabmüllerová, která se zabývá zimní formou této kombinované disciplíny. „Mohu potvrdit, že pro zimní sporty neexistuje špatné počasí, jen nevhodné oblečení,” říká dlouholetá reprezentantka. „V běhu jde jen o správný odhad intenzity tréninku a venkovní teploty, čemuž je třeba podřídit odpovídající množství vrstev oblečení. Obecně platí, že je lepší víc slabších vrstev než jedna silná. Teplotní komfort se pak udržuje mnohem snadněji.“

Na paměti je podle Šárky třeba mít i dřívější stmívání. „V zimním období většinou nestačím dokončit trénink za světla,“ vysvětluje. „Na kole je osvětlení samozřejmostí, ale i při běhu se vyplatí vzít si čelovku nebo alespoň blikačku. Do sněhu většinou volím krosovou obuv. Na závody si beru krosové tretry adidas nebo superlehké závodní krosky od Inovu. Na zledovatělém povrchu výjimečně používám i nesmeky. V minulosti jsem vyzkoušela i tekuté řetězy, ale jejich efekt je jen krátkodobý a pro běh v řádu desítek minut nevyužitelný.“

Promrzlá chodidla

Oblečení na kolo už je složitější a i v tomto případě platí pravidlo o vrstvách. Podle Šárky je právě na kole mráz cítit mnohem výrazněji, protože člověk rychleji vychladne. „Nejhorší je to s dolními končetinami a především s chodidly. Vrstvy tam příliš nepomohou, protože jsme limitováni velikostí obuvi. Mráz nezmírní ani sebelepší neoprenové návleky. Samozřejmostí jsou při zimní cyklistice kvalitní rukavice – jistotu poskytnou klasické palčáky,“ doporučuje světlovlasá závodnice.

Pro bikový trénink je důležité vybrat vhodnou trasu. Stoupání by neměla být příliš prudká ani dlouhá. „V prvním případě kopec nevyjedete a budete kolo tlačit. Ve druhém se sice na vrchol dostanete, ale po dlouhém výjezdu většinou přichází delší sjezd a s ním i nebezpečí, že prochladnete víc, než je zdrávo,“ přidává zkušenosti závodnice z Prachatic.

Downhillový vzorek

Za alfu a omegu zimního tréninku i závodění Šárka považuje vhodné oblečení. „V mém případě to platí dvojnásob, protože jsem hodně zimomřivá,“ říká. „Do poslední chvíle se snažím chránit mnoha vrstvami oblečení, které si sundám až těsně před startem. Na závod mám už většinou jen lyžařskou kombinézu s jednou slabou vrstvou oblečení. V chladnějším počasí volím silnější podkladní vrstvu. Jen v extrémních podmínkách pod –15 °C oblékám zateplenou variantu. Když hodně mrzne, mám alespoň pořádný důvod pospíchat do cíle,“ směje se. „Samozřejmostí jsou rukavice a čepice, obojí v závodní variantě na běžky. Rukavice používám i při teplotách nad nulou, protože při pádu ochrání i před odřeninami.“

Výbava kola pro zimní cyklistiku nevyžaduje nic speciálního, ale na detaily se zapomenout nesmí. „Nejdůležitější je mít na pláštích odpovídající vzorek, tedy téměř downhillový. To je zásadní rozdíl oproti letnímu obutí. Osobně mám v zimě na svém ‚mazlíku‘ Cannondale Lefty 29 pláště Nobby NIC 2,25 od Schwalbe. Důležitá je i jejich šířka. Čím širší, tím lépe budou na sněhu zabírat,“ přidává pády zaplacenou zkušenost.

Závod v minus dvacet

Podle Šárky platí, že čím měkčí podklad, tím podhuštěnější gumy jsou třeba (často jen na jeden bar). Pak to ale chce opatrnost při naskakování na kolo a také při přejezdech různých překážek. S podhuštěnými plášti si totiž závodník koleduje o defekt. „K tomu dodám jeden detail,“ říká Šárka. „Je lepší hodně ubrat na vypínací síle pedálů. Při sebeopatrnější jízdě se občasným pádům nevyhnete. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že taková maličkost často dokáže zachránit situaci.“

Pro trénink nemá Šárka Grabmüllerová na teploměru přesně určenou hranici mrazu: „Při závodech v zimním triatlonu se na to většinou nebere ohled. V Norsku jsem v zimě závodila v –20 °C a ve Španělsku zase při +15 °C. Je ale pravda, že na kole toho člověk při patnácti pod nulou moc nevydrží. Ani pro běh to už nejsou úplně příznivé teploty. Snažím se to respektovat a trénink tomu přizpůsobovat. Myslím si, že pro cyklistiku by nemělo být méně než –5 °C, pro běh a lyže –12 °C. I tak se ale teplota nesmí podcenit. Nejde jen o omrznutí končetin, ale i uší a nosu.“

Text: Milan Novotný | Foto: Shutterstock
Add Comment Register



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


šest − 3 =

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>