Místa živelních pohrom

Asi nejznámější odrůda temné turistiky a taky nejméně oblíbená. Tedy aspoň u složek záchranářů, kterým tihle turisté komplikují práci blokováním přístupových i únikových cest. Z člověka cestujícího do oblasti zasažené živelní pohromou (třeba povodní) se navíc snadno může stát další postižený, který potřebuje pomoc. Navzdory tomu lidé povodňovou turistiku milují – už kvůli pohledu na to, jak si příroda bere zpět své právo fungovat podle svých pravidel bez ohledu na člověka. Pohnutky takových lidí jsou stejné jako třeba motivace lovců bouří.

Místa nehod a hromadných neštěstí

Je jedno, jestli stojíte před černobylskou jadernou elektrárnou, na louce u Suchdola (kde 30. října 1975 havarovalo letadlo se 120 lidmi na palubě), nebo v Měděnci, kde 1. listopadu 1984 při požáru sociálního ústavu uhořelo šestadvacet mentálně postižených dívek. Někoho z toho mrazí, někdo se dojme až k pláči. Skoro všichni se však shodují, že je tam láká vědomí lidské konečnosti z důvodů, které nemůžeme ovlivnit.

Tip: Na webu Pomnik-pro-suchdol.webnode.cz najdete podrobnosti o havárii letadla a můžete tu i podpořit vznik pomníčku.

Místa závažných trestných činů

Získat informace o vraždách a dalších násilnostech je díky webu velmi snadné. Dlouhodobě nejoblíbenějším místem je asi statek dnes už zemřelého vraha Ivana Roubala s poetickým jménem Pohádka (viz Outdoor 12/2014). Temnou pověst měla Pohádka ještě předtím, než tam Roubal údajně dal blíže neurčený počet svých obětí sežrat prasatům. Co vede nemalý počet turistů k tomu, aby toto místo navštěvovali, a někteří z nich zde dokonce přespali? Chuť zažít strach nebo jen prostá touha po senzaci?

Tip: Podrobnosti o nejzávažnějších trestných činech najdete na Kriminalistika.eu.

Válečná turistika

Milovníci válečné historie navštěvují místa bitev, koncentračních táborů a masakrů, kde se umíralo ve velkém. V Česku je to třeba Terezín, Lidice, Ležáky nebo kostel svatého Cyrila a Metoděje, kde zahynuli hrdinní čeští parašutisté. V Evropě jde na příklad o Osvětim nebo pláže v Normandii, kde se v červnu 1944 vylodila spojenecká vojska.

Věznice a popraviště

Říkalo se jim „domy smutku“. Lidem, kteří sem cíleně jezdí, ta místa připadají ještě smutnější. Představa čtyř stěn, které by se na dlouho mohly stát vaší každodenní realitou, je zoufalá a děsivá. V Česku se musíte spokojit s návštěvou středověkých vězení na hradech nebo pevnostních kasemat, ale v zahraničí máte možnost navštívit i moderní věznice, které už neslouží svému účelu. Třeba legendární americký Alcatraz. Některé vysloužilé věznice dokonce bez větších stavebních úprav slouží jako hotely.

Bývalá středověká popraviště jsou v Česku skoro všude – stačí jen trochu zapátrat v historických pramenech. Někdy to dodnes prozrazuje název vrchu: Šibeniční, Popravčí… Ještě nedávno používaná popraviště najdete třeba v areálu terezínské Malé pevnosti nebo v pražské pankrácké věznici.

Hroby, hrobky a hřbitovy

Ať už navštívíte velký hřbitov (třeba pražské Olšany), nebo malý vesnický hřbitov v Domaníně na břehu rybníka Svět (kde je pochován slavný cestovatel Jiří Hanzelka), všude vás obejme ticho a klid. Někdo sem chodí relaxovat. Připadá vám to morbidní? Další přicházejí pro ponaučení. Náhrobky a údaje na nich jsou výborným studijním materiálem, ať už se věnujete genealogii, místopisu, nebo historii.

Někoho baví jen tak se procházet, číst si a prohlížet tzv. funerální plastiku, která je svébytným druhem umění. K zamyšlení vás přivedou nejen náhrobky slavných osobností naší historie, ale i dávno zapomenuté, břečťanem porostlé honosné náhrobky. Pomíjivost věcí lidských má na hřbitově konkrétní rozměr.

Text a foto: Petr Fiedor (Hodneohne.cz)