Začátkem 90. let se v Česku objevilo první funkční prádlo, první spacáky se syntetickou náplní a první membránové oblečení. Výrobci tehdy v superlativech mluvili o revolucních „kosmických“ technologiích. Uživatelé si mysleli, že éra přírodních materiálů skončila. Měnili jsme šatník, přezbrojovali. „Dnes se vychýlené kyvadlo vrací zpátky,“ říká produktový specialista Rock Pointu Tomáš Skala. „Přírodní a recyklované materiály začínají v nabídce světových výrobců tvořit stále větší segment. Příkladem jsou americké firmy Prana nebo Patagonia, které mají ve svých kolekcích velmi širokou škálu výrobků z biobavlny, vlny a konopí.“

V záplavě nových syntetických materiálů se už skoro nikdo nevyzná. Bez konzultace s odborníkem se těžko rozhodnete, co koupit. Hlavním důvodem návratu přírody ale je, že jsme podcenili její genialitu. To není fráze. Některé přírodní materiály se dosud nepodařilo překonat, protože evoluce měla na jejich vývoj miliony let. Zatímco my se můžeme před počasím schovat do hospody, přežití divoké husy nebo horské ovce závisí na kvalitní izolaci. Příroda prostě pracovala za nás, takže její „objevy“ stačí jen využít.

Přírodní materiály během posledních let prodělaly obrovský skok. V dobách trampského mládí jsem zimní noci pod převisem trávil ve vytahané bavlněné košili, kousavém vlněném svetru, neforemném vaťáku z hrubé konopné látky a v péřáku ze sypkoviny. Všechny tyhle látky si pak vzali do parády technologové. Jinak je utkali, něčím doplnili, impregnovali, lehce pozměnili strukturu… Výsledkem jsou „modernizované“ verze s lepšími užitnými vlastnostmi.

Přírodní materiály mají samozřejmě i své nevýhody. Obtížněji se udržují, bývají těžší, déle schnou, nemají tak dlouhou životnost a tvarovou stálost, chutnají plísním a molům… Nedá se ale generalizovat – vždy jde o to, co máte právě v ruce. Při volbě mezi „přírodou“ a syntetikou je ale hlavně třeba zapomenout na dogmatismus. „Ptát se, co je lepší, je nesmysl,“ dodává Tomáš Skala. „Lepší k čemu? Na procházku v lese si přece vezmu oblečení z jiného materiálu než na expedici do Himálaje. Pro vysoký aerobní výkon se silným pocením je lepší syntetika, zatímco cestovatel raději sáhne po pocitově příjemnější bavlně.“ Přírodní materiály tedy nabízejí staronovou alternativu. Jaké zajímavosti máme na výběr?

Prádlo na 43 dnů a nocí

Synonymem nástupu funkčního prádla byl začátkem 90. let polypropylen, který v Česku asi nejvíc zviditelnila značka Moira. Asi nejlepším důkazem výše naznačeného trendu je proto fakt, že dnes Moira do části své produkce přidává vlnu merino. Pozitivní vlastnosti syntetiky a „přírody“ se tak vzájemně doplňují. Touto cestou se vydávají i další kombinovaná vlákna, jako je třeba tecnowool nebo wool&cashmere.

Právě merino je učebnicovým příkladem využití tisíce let známého materiálu. Klasické vlněné svetry nosili nejen polárníci, ale třeba i britští commands. Icebreaker, Smartwool, Devold a další výrobci termoprádla pak ale náš pohled na „kousavou“ a „smrdutou“ vlnu zcela změnili. Místo běžného vlákna, které má průměr 30–50 mikronů, jen stačilo sáhnout po jemnějším vláknu o průměru 12–25 mikronů. Vlákna tenčí než 28 mikronů neškrábou, protože se při kontaktu s pokožkou ohnou.

Výsledný 100% přírodní úplet nejen výborně hřeje, ale vytváří vlastní mikroklima. Při tělesné aktivitě totiž až třetinu potu pohltí, zatímco v klidu zase vlhkost uvolňuje. Syntetika tohle tak dobře neumí. Na rozdíl od ní ale navíc merino nenabízí živnou půdu bakteriím, rozkládajícím pot. K tomu se váže historka Icebreakeru o jachtaři Peteru Blakeovi, který prý měl triko z merina během závodu kolem světa na sobě 43 dnů a nocí, aniž by smrdělo.

Nevýhodou je jen cena – prádlo z merina je asi dvakrát dražší než syntetické. Na trhu dnes ale najdete i „inovované“ klasické svetry. Česká horská služba používá výrobky značky Dale of Norway, která doplňuje vlněný úplet windstopperovou podšívkou a teflonovou impregnací.

Stíhači na start!