Přírodu nic nepřekoná. Nejlepší outdoorové bundy se v Turnově stále plní peřím a vlnou.

Josefa Rakoncaje jistě není třeba představovat. Jeden z nejúspěšnějších českých horolezců se začátkem 70. let pustil do šití péřových spacích pytlů a bund. Tehdy se nedaly koupit, a Josef si tak navíc i přivydělával na své expedice na himálajské osmitisícovky. Po listopadu 1989 proto celkem logicky založil firmu Sir Joseph. Jen málokdo u nás spacákům a bundám rozuměl tak dobře jako borec, který jen namátkou jako první člověk na světě vystoupil na druhou nejvyšší horu planety, pákistánskou K2 dvakrát za sebou.

 Společenství šílenců

V roce 2001 převzal rozjetý projekt Josefův syn Lukáš Rakoncaj (48), který se ve sportování vydal trochu jinou cestou. Vyzkoušel si sice účast na pár osmitisícovkách, ale klasické výškové lezení ho příliš neoslovilo. “Dlouho čekáte na počasí a když se pak konečně udělá hezky, do stěny se nahrne spousta lidí,” vzpomíná na svou výpravu na pákistánský Gasherbrum II. (8 035 m). “Nechtěl jsem lézt v davu.”

Lukáš proto začal raději vyrážet na méně navštěvované nižší vrcholy Himálaje a Kanady. K tomu ho uchvátily ultratraily, dlouhé běhy napříč horami. Běžel třeba italské Lavaredo, 120 kilometrů v kuse s převýšením 5800 metrů.

Proč to zmiňujeme? Pokud vyrábíte oblečení na outdoorové sporty, musíte být tak trochu šílenec. Jen díky vlastním extrémním výkonům totiž víte, co nejlépe poslouží podobným šílencům, jako jste vy. Namátkou třeba polárníkům Václavu Sůrovi a Miroslavu Jakešovi, horolezcům Zdeňku Hákovi, Radovanu Grohovi, Liboru Uherovi a Josefu Nežerkovi nebo extrémním cyklistům Danielu Polmanovi, Markétě Marvanové a Honzovi Kopkovi.

Co když ale vývoj dospěje do bodu, kdy se už nedá vymyslet mnoho lepšího? Střih je dokonalý, tvar kapuce a délka rukávů ideální, izolační náplň nejlepší možná. “Může jít evoluce oblečení na ven dál?”, ptám se proto.

Lukáš mne vyvádí z omylu jednoduchým argumentem: bundy se musejí stále vyvíjet prostě proto, že se stále vyvíjejí samotné venkovní sporty. Třeba takové výškové lezení. Není to tak dlouho, co se osmitisícovky zdolávaly takzvaným expedičním stylem. Nosiči budovali postupové tábory, ze kterých horolezci vyráželi na vrchol.

Rychle a lehce

Pak ale do módy přišel takzvaný alpský styl, respektive jeho nejmodernější odrůda “fast and light”. Lezci vyrážejí do stěny na vlastní pěst (nebo jen v malých skupinkách). Vše potřebné si nesou na zádech tak, aby byli maximálně rychlí a pohybliví. “Jste odkázáni sami na sebe a pokud se něco stane, nikdo vás nezachrání,” vysvětluje Lukáš.

Proměna stylu lezení ovlivnila i nároky na výbavu, ve které se dnes bojuje doslova o každý gram. Už tedy ne jedna tlustá bunda, ale několik tenčích a lehčích vrstev, které se podle potřeby kombinují. Z nového impulzu profitují i běžní uživatele, jako jsem třeba já.

Na výlet na běžkách jsem kdysi vyrážel v teplé fleecové bundě, přes kterou jsem natáhl nepromokavou větrovku. Nic jiného na trhu nebylo. Potil jsem se a na zastávkách na občerstvení nebo výhledy mi byla zima. Nenapadlo mě, že by to mohlo být jinak.

Asi před deseti lety se ale objevily lehoučké zateplovací bundičky nejčastěji plněné peřím. Dají se sbalit do miniaturního balíčku a v batůžku se svačinou skoro nic neváží. Zastavím, natáhnu bundičku, vypiju čaj, sundám bundičku a jedu dál. A protože si díky pohybu topím vlastním teplem, běžkuju nalehko a nezpotím se. Nový kousek oblečení tedy zásadně změnil moje zimní zážitky.

Rozšíření nabídky outdoorového oblečení nutí uživatele víc přemýšlet. “Každá bunda je určena na něco trochu jiného,” shrnuje Lukáš. “Pečlivě promýšlím, jak bude vypadat její typický uživatel. Podle toho volím konstrukci, izolační náplň i vnější materiál. Na uživateli pak je, aby se rozhodnul, co kam obléknout.”

Příroda má náskok

Vzít si na prosincovou projížďku na kole tlustou péřovku by byl nesmysl. Vyrážíte ale na sjezdovky v době, kdy jsou silné mrazy? Chcete si vyzkoušet zimní táboření, při kterém budete postávat? Pak je silná vstva peří nejlepší možnou volbou. Na vývoj “kabátků” ptáků měla příroda miliony let, zatímco nejrůznější umělá vlákna jsou na trhu jen pár desetiletí. Už z principu proto nemohou mít tak skvělý poměr dokonalé tepelné izolace a nízké hmotnosti jako přírodní peří.

Klasickou silnou péřovou bundu s “buřty” vycpanými peřím jsme oblékali desítky let. Hřála skvěle, ale připomínali jsme v ní reklamního panáčka firmy Michelin. A pokud jsme zmokli, dlouho trvalo takovou bundu usušit.

Loni v Sir Joseph tenčí péřovku zašili do obalu z nepromokavé, ale prodyšné membrány, u které navíc vodotěsně zalepili švy. Výsledkem je nová generace péřovek s hladkým vzhledem, které odolají i silnějšímu dešti. Prostě univerzální kousek spojující dobré vlastnosti dvou typů oblečení.

Dalším posunem je takzvaná alpská vlna. Přírodní materiál s tenkými vlákny zpracovaný do jemného nadýchané rouna v Turnově zašijí mezi dvě látky . Vznikne tak jakýsi vlněný svetr který chrání před rozmary počasí. Prostě izolační bunda, která se hodí do jiných podmínek než péřovka.

Výhodou vlněného vlákna je, že zajišťuje optimální tepelný komfort a odvod vlhkosti. Ovce by jinak v horách nepřežily – venku musejí vydržet i ve větru a dešti. Ale hlavně se ovce na pastvě skoro pořád hýbou. Bunda plněná alpskou vlnou je tedy ideální na aktivní pohyb v teplotách těsně pod nulou. Běžky, skialpy, kolo, trailrunning… A nevadí, že se v ní zpotíte. Vlna totiž hřeje i vlhká.

 “Kdyby tohle býval věděl Hanč s Vrbatou, možná by neměli pomník,” říkám si v duchu.

Více: www.sirjoseph.cz