Když jsme počátkem 90. let začínali jezdit do Asie, museli jsme spoléhat na papírové dopisy a na nespolehlivé veřejné telefonní stanice. Naši příbuzní se proto o našich zážitcích (a o tom, že vůbec žijeme) dozvídali se zpožděním často až několika týdnů. Dnes už je všechno jinak. Je to dobře, nebo špatně?

Být v kontaktu s domovem v reálném čase je jistě příjemné, ale tak trochu to ničí zážitky. Pocit oproštění, samoty, na čas přetrhaných vazeb a odloučení od známého světa býval odedávna důležitým rozměrem cestovatelské zkušenosti. Rozhodnutí, zda podniknout cestu ve stylu old-school, je jen na vás. Výhoda je v tom, že si mnohem víc odpočinete a budete se mnohem víc soustředit na asijskou realitu. Pak prostě nechte doma mobil a vyhýbejte se internetovým kavárnám.

Internet

S výjimkou odlehlých venkovských a horských oblastí ho najdete doslova všude. V každém z asijských měst se na web jednoduše a pohodlně doptáte. Rychlost připojení a ceny se liší oblast od oblasti, ale váš rozpočet to rozhodně nezruinuje. Částečné problémy můžete mít jen v nedemokratických zemích, jejichž vlády internet výběrově kontrolují. V Íránu vás filtr nepustí na stránky s „necudným“ obsahem, za který vláda považuje třeba i Facebook. Čínští cenzoři zase blokují stránky s politicky citlivými tématy, jako je například Tibet nebo Ujgursko.

Do své freemailové schránky se ale dostanete všude, stejně jako se všude připojíte na servery typu ICQ nebo http://chat.lide.cz. Ve většině kaváren najdete i výbavu pro Skype. Internet se ale dá kromě komunikace s domovem dobře použít i k plánování cesty, zvládání případných nástrah… Možností je nepočítaně. Přes web se dají rezervovat jízdenky indických železnic, koupit letenky lokálních low-costů typu Air Asia, objednat průvodci a nosiči na nepálské treky…

I v té nejzapadlejší asijské díře se můžete na českých zpravodajských serverech podívat, co je doma nového. Rada: Nedělejte to příliš často, nebo to raději nedělejte vůbec. Představte si, že tři dny putujete pouští Taklamakan do oázy Kašgar (jednoho z nejvzdálenějších a nejodlehlejších měst čínského Sin-ťiangu) a v internetové kavárně se pak na iDnesu dočtete, kde se zase opila Iveta Bartošová a o co se včera ve sněmovně hádali čeští poslanci… A to prosím v ujgurštině jméno pouště Taklamakan znamená „Místo bezodkladné smrti, odkud není návratu“! Kvůli webu prostě člověk zůstává mentálně doma.
Pevná linka

Ze všech větších asijských měst velice dobře funguje telefonní a faxové spojení. Předčíslí pro Českou republiku je 00420, pak vytočíte předčíslí vašeho telefonního obvodu bez počáteční nuly (v případě Prahy tedy například 2) a volané číslo. Za minutu hovoru zaplatíte v přepočtu zhruba 60 až 100 Kč (k tomu, abyste stihli říct, že jste v pořádku, vám ale bude stačit jen několik vteřin).

Volat můžete z poštovních úřadů nebo z veřejných telefonních stanic, které jsou skoro na každém rohu. Přístroje bývají vybaveny displejem, na kterém můžete sledovat ubíhající čas a rostoucí cenu. V některých veřejných telefonních stanicích už ale funguje i volání přes Skype, které je výrazně levnější. Při telefonování nezapomeňte vzít v úvahu příslušný časový posun, abyste doma příbuzné nebudili uprostřed noci.

Mobil

Brát si ho s sebou, nebo ne? Proti mluví argumenty popsané výše. Člověk přece odjíždí na dalekou cestu i proto, aby se aspoň na chvíli ztratil ze signálu, a tím i z možnosti permanentního obtěžování. Být pár týdnů nedostupný je balzámem na nervy. Na druhou stranu ale může být mobil na cestě užitečný. SMS jsou i z Asie poměrně levné, takže je můžete posílat příbuzným třeba každý den, aby věděli, že jste v pořádku. Okamžitá dostupnost má důležitý psychologický rozměr. Poskytuje iluzi, že se vám vlastně nemůže nic stát, ale i kdyby se něco stalo… Faktem je, že pokud se dostanete do vážného průšvihu, přivoláte mobilem pomoc. Jedete ve skupině a ztratili jste se navzájem v cizím městě? Svoláte se pomocí SMS. Chytrý mobil lze použít třeba i při rezervování místa v letadle nebo k přístupu na internet.

Podmínky použití mobilu v cizině si ověřte u svého operátora (většinou musíte mít aktivní roaming). Minuta hovoru do/z Česka vás v Asii přijde asi na 40 až 50 Kč (příchozí hovory jsou většinou levnější), volání na lokální asijská čísla je ale i více než dvakrát dražší (podle druhu vašeho tarifu). SMS do/z Česka stojí kolem 11 Kč. Při delším pobytu a častějším volání může být výhodnější pořídit si lokální předplacenou kartu. To je třeba případ Íránu. Simka zdejší společnosti Irancell stojí jen pár dolarů a volání do Česka s ní vychází mnohem levněji než s tou českou.

Dopisy a pohledy

Používáte ještě klasickou poštu? Listovní zásilky většinou dojdou z Asie do Evropy za jeden až šest týdnů. Známky stojí v přepočtu zhruba desetikorunu. Vyplatí se neházet dopis či pohled do schránky, ale zajít na poštu a požádat úředníka, aby známky před vašima očima orazítkoval. Zabráníte tak jejich pozdějšímu odlepení a ukradení.

Do všech asijských zemí si můžete z domova nechat posílat dopisy, a to buď na adresu české ambasády (na obálce by mělo být uvedeno, dokdy si zásilku vyzvednete), nebo na osobní vyzvednutí na hlavní poště (Poste Restante, General Post Office) některého z měst, kterým budete projíždět. Pozor, nevyzvednuté dopisy se po čase skartují. Protože se ale úředník vydávající poštu podle jména může snadno splést, poučte předem příbuzné, aby do adresy napsali nejprve podtrženým tiskacím písmem vaše příjmení a teprve pak křestní jméno.