Jurta, která je u nás známá hlavně z Mongolska, je i tradičním kyrgyzským obydlím. Novomanželé ji dostávají od rodičů a příbuzných jako svatební dar. Masivní světlý stan, ve kterém se údajně kdysi narodil i slavný dobyvatel Čingischán, je pro Kyrgyzy nepostradatelný. Většina z nich se totiž dodnes věnuje pastevectví, které díky místním přírodním podmínkám vyžaduje sezónní kočování.

Život nomádů

Jediným bohatstvím kyrgyzských rodin bývají zvířata. Nepřekvapí proto, že se všechno točí kolem jejich potřeb. Kromě koní, krav a skotu se v některých oblastech chovají i dvouhrbí huňatí velbloudi a zdomácnělí jaci.

Z údolí, kde trávili zimu, se Kyrgyzové se svými stády na jaře pravidelně stěhují na pastviny vysoko v horách. Jurta, kterou je možné rozebrat a poměrně snadno transportovat i v těžkém terénu, je pro takový způsob života ideální. Dřív se jednotlivé díly jurty převážely na hřbetech zvířat. Dnes už se k jejímu přemísťování občas používají i nákladní automobily a traktory. Ovšem jen tam, kde jsou aspoň nějaké cesty.

Národní nápoj

Každé pozvání do jurty je spojeno s pohoštěním kumysem. Jde o lehce alkoholický nápoj ze zkvašeného kobylího mléka, kterému Kyrgyzové holdují stejně jako Češi pivu. Kumys se nepije z šálků, ale z nevelkých misek. Před jeho podáním obvykle hostitel pronáší slavnostní přípitek zvaný tost.

Vyrobit dobrý kumys není jednoduchá záležitost. Nadojené mléko se nejprve nechává kvasit ve vacích z beraní kůže s chlupy obrácenými dovnitř. Pak se často i hodinu tluče dřevěnou holí. Podle znalců musí dostat nejméně dva tisíce ran. Hotový kumys vydrží mnoho dní. Vak, ve kterém je uložen, ale musí být stále v teple a jednou za čas je třeba ho vyčistit a vyudit.

Kde jsou postele?

Uvnitř jurty nenajdete mnoho vybavení. Uspořádání všech věcí nezbytných k životu má ale pevný řád. Kyrgyzové patří k vyznavačům islámu. Jako každé muslimské obydlí je proto prostor jurty rozdělen pomyslnou čarou na mužskou část vpravo od vchodu a ženskou část vlevo od vchodu. V mužské části jsou uloženy zbraně a rodinné cennosti, v ženské je truhla na šaty, velký hrnec na vaření a několik dalších kusů nádobí.

Postele v kyrgyzské jurtě nejsou. Spí se pod barevně vyšívanými dekami na matracích, které jsou přes den srolovány a poskládány podle obvodových zdí, aby nepřekážely. Uprostřed stojí kamna. Plechová trubka, která nahrazuje komín, je vyvedena ven kruhovým otvorem v nejvyšším místě stropu, kudy také vniká dovnitř světlo. Tomuto důležitému střešnímu otvoru se říká tunduk (tündük) a jeho symbol je zobrazen na státní vlajce země.

Jedinou výzdobou interiéru bývají zažloutlé pomačkané fotografie předků a někdy i obrázek Manase – bájného hrdiny, který se kdysi proslavil sjednocením kyrgyzských kmenů a ochránil svůj národ, když zahnal obávané nájezdníky z Číny. Rozsáhlý epos o tomto bohatýrovi patří mezi klenoty světové literatury a lze jen litovat, že dosud nebyl přeložen do češtiny.

Zatápí se trusem

Stavba jurty probíhá podle staletí neměnného postupu. Nejdřív se z tenkých latí postaví kruhová kostra, která se pokryje plstí. Poté se v jurtě zatopí v kamnech připomínajících plechový bubínek, aby se vysušila zem a aby se plsť nasáklá sazemi impregnovala proti dešti. K udržování ohně se v Kyrgyzstánu používá nejen dřevo, ale také kizjak (sušený trus), který je mnohem výhřevnější. Ve zdejších vysokých horách v zimě klesá teplota i pod –40 stupňů Celsia, takže je třeba příbytek důkladně izolovat od promrzlé půdy. Podlaha je proto vždy vystlána několika vrstvami tlustých, ručně splétaných rohoží.

Okna jurta nemá. Dovnitř vede jen jediný vchod, který je vždy umístěn na závětrné straně. Místo dveří jej zakrývá těžký závěs. Hotová stavba není nijak ukotvená v zemi a nenajdete v ní jediný hřebík nebo šroub.

Kočovnické obydlí lze při troše cviku postavit velmi rychle. Stavění jurty je v Kyrgyzstánu dokonce i jednou ze soutěžních disciplín během každoročních národních svátků a slavností. „Jurta patří bezpochyby mezi největší vynálezy, které Asie stvořila,“ shrnul v roce 1937 rakouský dobrodruh Gustav Krist v knize „Sám přes zakázanou zemi“. „Její kruhová podstava a kopulová střecha v sobě spojuje vysoký stupeň strukturovanosti neobvyklé pevnosti. Během mého pobytu v Pamíru běsnily nad táborem celý leden prudké bouře a ani jedinou jurtu neporazily…“

Jurta v Česku?

Průměrná jurta váží kolem dvou set kilogramů. Na zádech byste ji neunesli, a pro běžné outdoorové aktivity je proto nepoužitelná. Na druhou stranu si ale v jurtě můžete vyzkoušet životní podmínky kočovníků a zažít v ní nebývalý pocit svobody. Z vlastní zkušenosti můžeme říct, že se díky užšímu kontaktu s přírodou v jurtě usíná mnohem lépe než v panelákovém bytě. I proto se jurty v Česku objevují čím dál častěji (v jurtě žije třeba herec Jaroslav Dušek nebo známý psycholog Petr Knotek). Více se dočtete například na Jurtaprozivot.cz nebo Yourtent.com.