Naučte se bruslit na lyžích
Pokud chcete maximálně využít potenciál tréninku na běžeckých lyžích, pak je třeba dobře zvládnout techniku běhu. Klasickou techniku zvládne skoro každý, protože má hodně společného s prostou chůzí a během. Bruslení není o mnoho náročnější.
Základem bruslení je odraz z vnitřní hrany lyže v odvratném postavení (tj. šikmo vůči směru pohybu) a následný skluz po ploše druhé lyže. Část odrazová je časově kratší a běžec má v kontaktu s podložkou obě lyže. Pak se hmotnost těla přenáší na lyži skluzovou a následuje skluzová část, při níž je v kontaktu se sněhem jen skluzová lyže, zatímco ta odrazová se přenáší do základního postoje.
Nejviditelnější známkou zvládnutého pohybu je právě přenos váhy na skluzovou nohu. Zkušeného bruslaře od začátečníka poznáte na první pohled: Zatímco začátečník má těžiště stále uprostřed a nohama krátce „šmrdlá“ do stran (obvykle je také mírně „přisednutý“), těžiště zkušeného lyžaře se pohybuje ze strany na stranu. Ten také odrazovou nohu při dokončení odrazu vždy propne a během skluzu ji přenese až těsně za skluzovou nohu (začátečník nohu přenese nedostatečně a odráží se z příliš širokého postavení).
- Pohybové dovednosti krok za krokem
| Příprava na odraz (základní postoj) | Hmotnost těla spočívá na skluzové noze, lyže je na ploše skluznice v odvratném postavení, koleno nad skluzovou lyží. Druhá noha je odlehčená, mírně pokrčená v koleni a také v odvratu. Pata odlehčené nohy je před patou stojné nohy, patky lyží se mírně kříží těsně za botou stojné nohy. Paže jsou před tělem. |
| Odraz z vnitřní hrany lyže v odvratu | Skluzová lyže se převrací z plochy na vnitřní hranu a stává se odrazovou. Odrazová noha je postavena šikmo ke směru pohybu. Koleno se pokrčí a následuje odraz z vnitřní hrany, při kterém se odrazová noha napíná a celé chodidlo tlačí do hrany lyže. Druhá lyže se pokládá na sníh a stává se skluzovou. Odraz je ukončen dopnutím nohy v kolenním a kyčelním kloubu a oddálením lyže od podložky, kotník zůstává mírně pokrčený. |
| Přenášení hmotnosti těla přes osu pohybu | V průběhu odrazu dochází k přenášení hmotnosti těla z odrazové lyže na lyži skluzovou. Těžiště se pohybuje přes osu výsledného pohybu. Není-li hmotnost těla důsledně přenesena na skluzovou lyži, nemůže být ani těžiště těla vychýleno do strany přes osu pohybu. Důsledkem je předčasné pokládání odrazové nohy na podložku a zkrácení skluzu. |
| Jízda ve skluzu v jednooporovém postoji po ploše skluznice lyže v odvratu | Po odrazu jede lyžař pouze po skluzné lyži. Těžiště těla se postupně posouvá před opornou plochu. V průběhu skluzu dochází k současnému přenosu paží a odrazové nohy do základního postoje. Trup se vzpřimuje a následně se začíná zapojovat do odpichu. |
| Přenos paží a nohy do základního postoje | Paže po dokončení soupažného nebo střídavého odpichu zašvihují vzad (držení holí se uvolňuje, paže tlačí do poutka) a pak se uvolněně vracejí před tělo do výšky brady (loket je pokrčený). Zároveň je po odrazu odlehčená noha přitahována do základního postoje. |
Způsoby bruslení
- Oboustranné bruslení jednodobé
Lyžař se při každém odrazu nohou odpichuje současným pohybem paží. Jednodobé bruslení je nejrychlejší, ale zároveň fyzicky nejnáročnější, a proto se využívá převážně v závodním lyžování (na rovině, v mírném klesání i do mírného stoupání).
Základní postoj je užší, úhel odvratu skluzové lyže menší, skluz velmi dlouhý a trup se výrazně zapojuje do odpichu. Odpich je zahájen při skluzu a je ukončen dříve než odraz. Při jeho ukončení je předklon trupu největší, pak následuje odraz. Pohybový cyklus je ukončen přenosem paží a nohy do základního postoje.
- Oboustranné bruslení dvoudobé
Jeden soupažný odpich připadá na dva odrazy a skluzy. Pohyb paží je buď symetrický, nebo asymetrický.
Oboustranné bruslení dvoudobé se symetrickým pohybem paží se používá na rovině a z mírného svahu a je velmi podobné bruslení jednodobému (malý úhel odvratu skluzové lyže, dlouhý skluz, nižší frekvence pohybů, výrazné zapojení trupu). Odpich provádíme vždy s odrazem jedné nohy, při odrazu druhé nohy se paže vracejí vpřed. Obě paže jsou při zahájení i ukončení odpichu ve stejné výši a žádná noha není při odrazu či skluzu dominantní. Odpich obou holí je zahájen i ukončen současně. Trup se při zahájení odpichu jen mírně natáčí do směru skluzové lyže.
Oboustranné bruslení s asymetrickým pohybem paží je v závodním lyžování používáno hlavně do stoupání, zatímco v rekreačním lyžování zcela převažuje. Paže jsou před tělem v asymetrické poloze. Hůl na straně odrazové nohy je zapíchnuta pod menším úhlem, paže je níž a více vzadu. Hůl na straně skluzové nohy je zapíchnuta do sněhu téměř kolmo, paže je v úrovni obličeje a před tělem. Odpich obou holí není ukončen současně, což způsobuje i asymetrii v délce skluzů a dynamice odrazů. Frekvence pohybů je vyšší, skluzy jsou kratší, postoj je celkově vyšší. Nohy jsou v základním postoji více od sebe, úhel odvratu je větší. Trup se výrazně otáčí do směru skluzové lyže.
- Oboustranné bruslení střídavé
Na každý odraz nohy připadá jeden odpich paží na stejné straně. Hůl se zapichuje na úrovni odrazové nohy a je nasměrována do směru jízdy budoucí skluzové lyže. Paže je při zahájení odpichu v úrovni pasu, dokončení odpichu je za tělem vypuštěním hole z dlaně do poutka. Paže je při dokončení odpichu napnutá ve všech kloubech, posledním impulzem odpichu je opření se do poutka hole. Oboustranné bruslení střídavé používáme ve strmých stoupáních nebo při únavě.
- Oboustranné bruslení prosté
Jde o bruslení bez odpichu holemi, které se používá hlavně při jízdě z kopce. Paže jsou buď u těla, nebo vyvažují pohyb nohou. Postoj může být vzpřímený i snížený, ten ovšem klade velké nároky na svalovou sílu nohou. Nutný je mohutný a důsledný odraz z vnitřní hrany lyže (odrazová noha je více pokrčena) následovaný dlouhým skluzem.
- Jednostranné bruslení
Odraz se opakovaně provádí jen jednou nohou, na každý připadá jeden soupažný odpich holemi. Skluzová lyže jede ve stopě a hmotnost těla zůstává převážně na ní (i při odrazu je to zhruba 60 % váhy těla).
|
JAK SI VYBRAT BĚŽKY?
Nejdřív si stoupněte na váhu, protože určujícím parametrem je hmotnost lyžaře. Nezapomeňte ale připočíst váhu zimního oblečení a případně i batohu a další výbavy. Pak si odpovězte na otázku, na co budete běžky používat. Hodláte výkonnostně závodit, udržovat si kondici bruslením po upravených okruzích, vyjíždět na výlety po turistických značkách (kudy v zimě vedou prošlápnuté stopy) nebo zajíždět mimo ně do terénu s hlubokým sněhem? Kdysi jednotné běžky se za posledních asi dvacet let podle způsobu užití „rozpadly“ na řadu kategorií, lišících se délkou, šířkou, konstrukcí a tvrdostí. Ideální je tedy mít hned několik párů různých běžek.
V obchodech je nekoupíte – závodníci je fasují přímo u výrobce. Pokud o ně ale opravdu hodně stojíte, můžete si je zkusit objednat. „Jde o vývojové prototypy často vyráběné ‚na míru‘ konkrétním závodníkům,“ říká Patrik Suchánek z pražské prodejny Mujsport.cz. „Tomu odpovídá i cena, která se pohybuje kolem 15 000 Kč. Profi běžky jsou určené na závodní tratě a pro běžnou zimní turistiku se nehodí.“
V obchodech je seženete i pod označením world cup a jsou určeny výkonnostním lyžařům na okruzích. Mají ultralehké jádro a můžete je koupit v několika tvrdostech (soft, medium, hard). Mívají dva druhy skluznic, podle molekulární struktury určených do různých teplot („teplá“ skluznice do -5 °C, „studená“ skluznice do mrazu). World cup běžky se dělí na dvě skupiny podle způsobu jízdy. Skejtové (na bruslení po urolbované rovině) jsou celkově tvrdší a tužší, mají nižší špičku a jsou kratší. Klasické běžky (k jízdě ve stopě klasickým odrazovým stylem) jsou delší a mají větší špičku, aby se ve stopě dobře držely.
Běžky určené pro vyznavače aktivního fitness stylu, kteří se v létě věnují chození s hůlkami na nordic walking. Jsou výrazně kratší než klasické běžky (zhruba na výšku postavy) a nejvíc si s nimi užijete silně aerobní kroužení po upraveném okruhu.
„Tyhle běžky bych doporučil chodičům a ‚kochačům‘, kteří se chtějí vydávat na nenáročné výlety zasněženou krajinou po prošlápnutých stopách, aniž by bruslili,“ říká Patrik Suchánek. „Zvládnou ale i jízdu v terénu.“ Turistické běžky jsou o něco širší (48-55 mm) a odolnější než předcházející typy, takže je v hlubokém sněhu neprošlápnete. Bývají i těžší, protože v nich už nejsou použity závodní odlehčené materiály (takže jsou i levnější). Jde o nejprodávanější kategorii běžek. Měli byste si je koupit asi o 15-20 cm delší, než kolik měříte.
Pro ortodoxní vyznavače outdooru se hodí až tato poslední kategorie běžek, určená pro pohyb ve volném, panenském terénu mimo stopu. Backcountry je návratem ke kořenům běžkování – něco, co kdysi běžně provozovali lovci, pašeráci a další lidé, pro které byl zimní outdoor každodenním způsobem života. Podle Ivana Hudáka ze Sportenu se BC běžky od svých turistických „sester“ odlišují třemi základními charakteristikami. Mají ocelové hrany jako sjezdovky, podélné karvingové vykrojení (sidecut, díky němuž jsou dobře točivé i v hlubším sněhu), ale především jsou výrazně širší. Začínají zhruba na 55 mm, kde turistické běžky už končí, ale mohou být široké až 68 mm (u speciálních BC modelů i víc). V neprošlápnutém prašanu proto doslova plavou. Ocelové hrany a vykrojení vám na BC běžkách umožní zvládnout i opravdu náročný terén mimo stopy, kam byste se s jinými typy běžek nemohli vydat. MAZAT ČI NEMAZAT? Podle odpovědi na tuto otázku si můžete vybrat klasické mazací běžky, nebo běžky se šupinkami. Protiskluzových systémů je celá řada a velmi zjednodušeně se dají rozdělit na pozitivní (lisované na skluznici) a negativní (frézované do skluznice). Daní za absenci mazání je, že šupinky z kopce vždy trochu brzdí jízdu (což ale může být na prudkém zledovatělém kopci jen dobře). Mazání běžek je až neskutečná alchymie, ve které záleží hlavně na teplotě a druhu sněhu. V příštím čísle Outdooru se k mazání vrátíme podrobněji. |
Napsat komentář