Všechno jednou skončí, včetně životnosti vaší outdoorové obuvi. Jak poznat, že už přišel čas loučení?

Outdoorové boty jsou široký pojem, ale pracovně si je můžeme vymezit oběma krajními limity intervalu. Na jednom konci stojí lehká obuv na běhání venku, na druhé konci pak vysoké těžké pohorky do obtížného terénu. Výzkumem biomechanických vlastností obuvi se zabývají Aleš Tvrzník a David Gerych z armádního výzkumného pracoviště tělesné výchovy a sportu Casri. „Na běžeckou obuv při dopadech a odrazech působí asi dvakrát větší síly než na obuv na chození,“ říká druhý z nich. „Už z toho se dá předpokládat, že boty na běhání budete muset měnit mnohem častěji než trekovky.“

V podrážkách běžeckých bot jsou speciální tlumicí zóny, jejichž úkolem je pohlcovat rázové vlny, které při běhu vznikají. To samozřejmě nejde donekonečna. „Po uběhnutí asi 700 až 1 000 kilometrů pocitem poznáte, že se bota začala chovat jinak,“ dodává David Gerych. „Pěna, která je v podrážce nejčastěji, prostě slehla a přestala tlumit. Což je chvíle, kdy byste boty měli vyhodit. Dá se to ale změřit i tvrdoměrem. U oběhaných bot se tvrdost zvyšuje až o třetinu.“

Nesušit v troubě!

V pohorkách a trekovkách tlumicí zóny nejsou třeba, protože se v nich prostě jen chodí. Žádné „buch! buch! buch!“ jim nehrozí. Navíc bývají ušity z mnohem odolnějšího materiálu, který musí vydržet skalní suť, led, písek i terénní nerovnosti. Kůže, kordura nebo pevná textilie má logicky delší životnost než pružná a prodyšná „síťka“ většiny typů běžeckých bot. Je pravda, že na pohorky působí navíc i hmotnost batohu, která může dosahovat i třiceti kilogramů. I tak vám ale mohou vydržet i řadu let s tím, že jen čas od času vyměníte ochozenou podrážku.

U pohorek se projevují tři faktory, které u běžeckých bot nehrají příliš velkou roli. Prvním je vlhkost. Opakovaně namáčené a sušené boty se mohou kroutit, zvlášť pokud jsou kožené a sušíte je v troubě. Komfortu chůze to nijak neprospívá. Druhým faktorem je voděodolnost. I se sebelepší pohorkou se nejspíš rozloučíte, když začne protékat. Mokré nohy jsou prostě nepříjemné, a to ať už za vodu může porušená membrána, nebo si někde prodřete celou botu. Pokud vám ovšem zkušený švec díru neopraví…

Třetím faktorem je biomechanika vaší zcela konkrétní nohy. „Důležitým přírodním tlumicím mechanismem je při chůzi tzv. pronace, tedy propadání kotníku směrem dovnitř,“ vysvětluje Aleš Tvrzník. „Pronace je tím větší, čím je noha méně trénovaná. Netrénovaná noha tedy pohorku logicky namáhá víc, protože ji při chůzi musí víc držet. Osobně bych se pohorek zbavil ve chvíli, kdy bych zjistil, že už mi neposkytují dostatečnou podporu.“

Rozhoduje ale i vložka. Pokud je anatomicky správně konstruovaná, určuje až třetinu vlastností boty. S trochou přehánění se tedy dá říct, že dobrá vložka promění staré sešmaťchané škrpály v nové boty právě vytažené z krabice. Zatímco v běžeckých botách vám vložka vydrží až dvojnásobek jejich životnosti, v trekových botách ji budete muset vyměnit už v půlce „životního cyklu“. Jak ale už víme, bude tento cyklus mnohem delší než u běžeckých bot.

Pohorku sežral pes

Boty nevyhazujte, pokud se je ještě vyplatí opravit. Určuje to nejen porovnání ceny nových bot a ceny opravy, ale i subjektivní pocit, který z bot máte. „Když je bota vyšlápnutá a dobře sedí, lidé se s ní nechtějí loučit,“ říká Tomáš Sedláček ze zlínské firmy Restday. „A pokud se na pohorkách za 6 000 Kč rozpadne podrážka, je nesmysl je vyhazovat. I náročná oprava se vejde asi do 1 500 Kč a bota bude vypadat jako nová.“

Restday poskytuje autorizovaný servis třeba pro boty La Sportiva nebo Meindl, ale opravuje i obuv jiných značek. Coby obchodní partner italského výrobce podešví Vibram vám na botech vymění i podrážku od této slavné firmy. Tomáš Sedláček ale varuje před vstřikovanými podrážkami se změkčenou mezivrstvou z PUR pěny. „I když botu nepoužíváte a na delší dobu ji schováte do skříně, může se stát, že se vám taková podrážka třeba už po třetím nošení rozpadne. Pěna je totiž náchylná k hydrolýze. Stává se, že někdo ve zdánlivě nových botách vyjede do Tater a po pěti kilometrech jde dolů skoro bosky. Pak nezbývá než vyměnit celou podrážku. Zajímavé ale je, že k hydrolýze PUR pěny paradoxně nedochází tak často, když boty používáte. Takže čím víc v nich chodíte, tím déle vydrží.“

Škála možných defektů bot je sice široká, ale s většinou z nich se dá něco dělat. Pokud je zachovaný svršek boty, je to jednodušší, protože pak stačí jen vyměnit podrážku. Opravit se ale dá i díra ve svršku, vytržený jazyk, rozervaný lem, prošoupaná pata… Tomáš Sedláček vzpomíná třeba na pohorku napůl sežranou psem. I s tím se prý dalo něco udělat.

Zapomněli jsme ovšem na běžecké boty a pohorky, které už „vyšly z módy“. Nesmějte se, opravdu existují lidé, kteří tak opravdu uvažují! Loňský model by si nekoupili, protože i v přírodě je třeba být „in“. Všimněte si, jak je to v logickém rozporu se slovem „OUTdoor“. Prostě když jste venku, „in“ by mělo být až na posledním místě.

Text: Ivan Brezina