Poprvé jsem o packraftu slyšel v souvislosti s nevšedním počinem, který se podařil americkým manželům ze Seattlu. Erin McKittrick a Brentwood Higman se rozhodli prodat dům a přestěhovat se na Higmanovu rodnou Aljašku.

Na tom by nebylo nic tak neobvyklého. Zvláštní byl ale způsob, jakým to provedli. V červnu 2007 se dvojice vydala pěšky ze Seattlu na sever. Ve čtrnáctikilových batozích měli výbavu na roční pochod – včetně pádel a dvouapůlkilových packraftů na překonávání fjordů, mořských zálivů a cestování po řekách. Jejich jediná podmínka byla za celou cestu nepoužít motor. Pěšky těžko prostupným pralesem, na packraftech po vodě a na skialpech po sněhu urazili 6 400 kilometrů dlouhou cestu a v červenci 2008 skončili svou pouť v Higmanově rodné Seldovii na poloostrově Kenai. Myslím, že jejich příběh nejlépe charakterizuje možnosti packraftu – lehkého a skvěle navrženého člunu.

Zrod: 2001

Za místo vzniku lehce přenosných člunů je považována Aljaška. Obtížně prostupný terén a rozlehlá divočina bez silnic a cest s mnoha překážkami v podobě rozvodněných řek k využití packraftů přímo vybízí.

Různé varianty skládacích plavidel (včetně podomácku vyrobených) se sice používají mnoho desetiletí, ale až vynalézavá Aljaščanka Sheri Tingey je přivedla téměř k dokonalosti. V roce 2001 vyrobila první packraft pro svého syna, který se chystal přejít Brooksovo pohoří. Tak se zrodila značka Alpacka Raft, která nahradila nafukovací „hračky“ opravdu odolnými a ultralehkými sofistikovanými čluny. Dnes si je můžete pořídit i se špricdekou. Vydejte se s nimi třeba do Grand Canyonu na drsné peřeje Colorada. Nebo si dejte slalom na mělkém kamenitém českém potoce, kde byste s kajakem či raftem dřeli o dno.

Technické parametry

Váha packraftů od Alpacky se pohybuje mezi 1,5 až 3 kg. Po sbalení má člun rozměry malého stanu. K nafouknutí nepotřebujete pumpu. Součástí balení je nafukovací pytel, který našroubujete na ventil, a jednoduchým stlačováním člun za pár minut nafouknete. Dofukování jde velmi snadno ústy za použití pístového otvoru (tato praxe se hodí i na vodě, pokud se ochladí počasí a klesne tlak v komoře).

Pokud si objednáte packraft se špricdekou, dostanete člun se skládací obručí, kterou po vybalení protáhnete speciálním otvorem na zip. Za obruč připevníte „sukni“. Zabráníte tak vlnám, aby cákaly dovnitř a časem udělaly packraft těžkým a neovladatelným. Dno packraftu nemá komoru, sedíte jen na nafukovacím polštářku. Má to dva důsledky. Od hladiny jde často chlad, ale na druhou stranu se zase nemusíte bát, že dno propíchnete při přejezdu ostrého kamene. Dno i tuby jsou z velmi odolného materiálu. Sám jsem mnohokrát přejel přes ostré kameny a člun dosud k mému údivu vše vydržel.

Vlastnosti

Hlavní předností packraftů je samozřejmě jejich malá hmotnost, nabízející možnost kombinovat pěší turistiku s vodáctvím. Packrafty Alpacka jsou hodně vznášivé a mají velmi nízký ponor. To se skvěle hodí na potocích či mělkých říčkách, kde byste s jiným plavidlem jen těžko projeli.

Mezi další přednosti patří možnost snadno a rychle měnit směr a hbitě manévrovat mezi překážkami. Oproti velkým nafukovačkám či kánoím je packraft samozřejmě poměrně nepohodlný. Osoby s dlouhýma nohama mohou po celodenním sezení bolet záda i nohy. Protože jsou packrafty velmi vznášivé, jsou samozřejmě pomalejší než kánoe a kajaky.

Technika jízdy

Packraft má velmi odlišné jízdní vlastnosti od kajaku. Vzhledem k vysoké vznášivosti neproříznete vlny jako na kajaku, ale svezete se po jejich hřbetu. Agresivním kajakářským stylem byste jen rychleji dosáhli naplnění člunu vodou.

Packraft je kvůli svému kulatějšímu tvaru a absenci kýlu náchylnější k nežádoucímu pohybu ze strany na stranu. Proto se vyplatí místo silových záběrů raději pádlovat mělce a s větší frekvencí. Správnou a velmi účinnou technikou je stočit loď kolmo na směr proudnice a balvanu či válci se vyhnout prudkým zabíráním vpřed, respektive manévrovat v levopravé ose toku. Jedním silným záběrem okamžitě dokážete člun otočit o 180°, což je při slalomu velmi užitečné.

Packrafty jsou poměrně stabilní. Největším rizikem je převrhnutí vzad, ke kterému může dojít po skočení schodu či vodopádu. Záď lodi je zpětným proudem za překážkou tlačena pod hladinu. V takových případech je důležité naklonit se co nejvíc vpřed a silně pádlovat. Pomůže též zatížení přídě batohem. Po cvaknutí je snadné lehký člun otočit a vyhoupnout se zpátky na palubu. Hrstka nejlepších dokáže s packraftem i eskymáka.

Text a foto: Martin Lipina