Zpracování pitné vody je postup, kterým za pomoci nějakého zařízení nebo chemické látky přeměníme běžně dosažitelnou povrchovou vodu (z potoka, kaluže nebo třeba z kravského napajedla) na vodu pro člověka nezávadnou.

Mohlo by se zdát, že prostředky na zpracování vody do ultralehké výbavy nepatří, ale opak je pravdou. Ultralehké pojetí treku není o tom, že svoji výbavu očešu na nebezpečné minimum. Je o tom, že přesně vím, co dělám a proč to dělám. Můžu si tedy dovolit minimální množství vybavení, které mi umožní bezpečně dokončit mou „misi“. Důležitá je pro mě tedy jistota, že se nenakazím a neonemocním ze závadné vody. Daleko od civilizace totiž platí, že zdravý = živý.

Pokud vyrážíte na vícedenní trek, je až na výjimky jasné, že si neponesete všechnu vodu od začátku s sebou. Budete se jí zásobovat průběžně z různých přírodních zdrojů. Každý z nás je jiný. Někdo nezpracovává vodu vůbec a nemá zdravotní problémy nikdy, ale jsou i tací, kteří i při úzkostlivém čištění a dezinfekci veškeré vody stejně občas onemocní. Osobně si myslím, že pokud jsem plánováním treku strávil třeba i měsíce a v divočině hodlám prožít týdny, měl bych se snažit udělat maximum pro to, abych zůstal zdravý. Znamená to, že v běžném životě a na krátkých outdoorových akcích si imunitu klidně posiluju občasným riskováním, ale na dlouhém treku si pečlivě hlídám, co piju.

Osobně nejsem fandou chemie – člověk jí má dost v běžném životě a aspoň v přírodě chci být „čistý“. Testoval jsem dva UV zářiče SteriPen, ale v chladu se ukázaly jako nespolehlivé. A v horách člověk potřebuje vodu hlavně večer a ráno, kdy je nejchladněji. Může to být ale dobrá varianta při cestování po městech nebo pro rychlé víkendovky. Dlouhodobě mám nejlepší zkušenost s filtrem Katadyn Hiker. Je spolehlivý, rychlý a jednoduchý a voda z něj má výbornou chuť, ať už ji naberete odkudkoliv. Nevýhodou je snad jen trochu vyšší hmotnost (340 g), což se s ultralehkým pojetím treku může rozcházet. Pro akce ve dvou je to ovšem ideální. Na sólo akce používám lehoučký filtr Sawyer (80 g), který má na trhu nejmenší velikost pórů. Pokud se vám náhodou zanesou, dá se filtr vypláchnout, a výrobce garantuje životnost v milionech litrů vody.

Fyzika nebo chemie?

Metody zpracování vody na ultralehkém treku se dají rozdělit do čtyř základních skupin. Každá z těchto metod má svoje výhody i nevýhody.

1. Převařování vody je jednoduchá, dostupná a velmi účinná metoda, pokud je správně provedena. Vodu musíte vařit nejméně po dobu jedné minuty, ale pozor – to platí jen u hladiny moře. Na každých tři sta metrů nadmořské výšky přidejte jednu minutu nebo vodu převařujte deset minut bez ohledu na to, kde jste. Vařit se musí bouřlivým varem.

Nevýhody:

• velká energetická náročnost (vysoká spotřeba paliva)
• převařováním nejde snadno upravit velké objemy vody
• musíte čekat, až převařená voda vychladne

2. Filtrace vody je vlastně separace mikroorganismů na filtračních médiích z různých materiálů (plastické nebo keramické hmoty, membrány apod.). Čím je průměr pórů ve filtru menší, tím je účinnost filtru vyšší, ale tím je taky filtr náchylnější k zanášení nečistotami. Dobrý filtr musí mít dostatečně malé póry, aby odfiltroval hlavní původce střevních onemocnění. Moderní mechanické filtry mají i vložku s aktivním uhlíkem, takže z vody odstraní i některé druhy chemikálií, příchutí a pachů. Mezi nejrozšířenější patří mechanické filtry MSR, Katadyn, Aquamira. Tato metoda je mým favoritem, protože tak i z nechutné tekutiny dokážu udělat čirou a dobře chutnající vodu.

3. Chemická úprava vody využívá dezinfekčních účinků zejména jódu, chlóru a stříbra. Dezinfekční účinnost těchto preparátů závisí na velikosti dávky aktivní složky, době expozice, obsahu organických látek ve vstupní vodě, teplotě vody a na dalších faktorech. Většina běžně prodávaných souprav využívá dezinfekční látku bez její následné deaktivace, takže nelze používat koncentraci vyšší než řádově jednotky miligramů na litr vody. Dezinfekční účinnost souprav je tím omezena jen na méně rezistentní mikroorganismy a výsledná pitná voda navíc mívá nepříjemnou „chemickou“ chuť a zápach po jódu nebo chlóru. Těmito nedostatky trpí ve světě nejznámější a nejrozšířenější soupravy na chemickou dezinfekci vody – Puritabs, Aquatabs, Polar Pure, Potable Aqua atd. Výjimkou jsou preparáty na bázi stříbra, po jejichž použití je voda bez chuti i zápachu.

K dostání jsou i dvoustupňové chemické sety s deaktivační složkou, které jsou bezpečné i pro dlouhodobé užívání. Nezanechávají zápach ani nepříjemné chutě a nebarví. Velmi dobrý a oblíbený je třeba set Aquamira, který při hmotnosti cca 70 g vyčistí 120 litrů vody.

4. Při UV dezinfekci je voda krátkodobě vystavena působení UV záření z přenosné lampy. Tato metoda v outdoorovém světě funguje teprve pár let. Prosadila ji firma SteriPen, která vyrábí několik typů dezinfekčních přístrojů v hmotnostech od 100 g včetně baterií. UV záření neovlivňuje kvalitu vody a je nesrovnatelně účinnější než chemické dezinfekční látky. Nevýhodou je vysoká energetická náročnost, a tím pádem krátká životnost baterií a praktická nefunkčnost při nízkých teplotách. Stejně jako u chemické dezinfekce ve vodě zůstává vše, co v ní plavalo nebo bylo rozpuštěno. Což není úplně lákavé třeba u vody z kravského napajedla nebo ze zeleného bazénku s mrtvolkami různé havěti v korytě vyschlého potoka…