High altitude pulmonary edema neboli vysokohorský otok plic – to je vážné nebezpečí, které ohrožuje především výškové horolezce. Jak HAPE předejít a jak potíže případně léčit?

Určitě ten pocit znáte, byť třeba jen ze sjezdového lyžování v Alpách. Lanovka vás během chvilky vyveze do výšky hodně nad tři tisíce metrů a vy jen popadáte dech, případně vás sužuje bolest hlavy. Horolezci tento pocit znají ještě lépe. V Evropě se běžně dostanou do výšky přes 4 000 m, v Asii ještě mnohem výš. Všichni, kteří se vydávají do výšek nad 2 500 metrů, jsou vystaveni rizikům, jako je akutní horská nemoc (AHN) nebo edém plic či mozku.

Otok plic musíte poznat

Vysokohorský otok plic nemusí přímo souviset s AHN, často se na rozdíl od výškového otoku mozku vyskytuje i samostatně. Při nedostatku kyslíku v krvi ve vysoké nadmořské výšce dochází k poruše plicní cirkulace a následnému prosakování tekutiny do plicních sklípků. Tím se naruší funkce plic a klesá množství kyslíku v krvi se všemi dalšími závažnými, někdy fatálními, důsledky.

Jak turista či horolezec pozná, že je otokem plic postižený? Dle odborníků je zapotřebí, aby měl dotyčný více z následujících příznaků najednou: klidová dušnost zejména v noci, suchý kašel, bublavé nebo chrčivé dýchání, vykašlávání zpěněného či krvavého sputa (zjednodušeně hlen dýchacích cest), promodralé rty a nehty a zrychlená srdeční či tepová frekvence. Pokud u postiženého identifikujete více zmíněných příznaků najednou, je bezpodmínečně nutné okamžitě zakročit.

Nejlepší je rychlý sestup

Nejdostupnější a nejúčinnější způsob boje s AHN či otokem plic je transport do nižší nadmořské polohy, nejlépe do výšky, kde postižený dříve neměl potíže. Transport by měl v ideálním případě proběhnout bez fyzické námahy zasaženého jedince - pomocí vrtulníku či nosítek. Výrazně pomoci může také podávání kyslíku v množství 4 až 6 litrů za hodinu, případně existují léky, které je možné v tomto případě podávat (Nifedipin). Některé větší expedice dokonce disponují přetlakovými komorami, ve kterých je možné nasimulovat nižší nadmořskou výšku, aniž by byl nutný transport.

Rada Radka Jaroše

Ideální je postupná aklimatizace na vyšší nadmořskou výšku. Odborníci radí nestoupat více než 300 výškových metrů denně a každý třetí den nechat jako odpočinkový. To by ale nikdo nikam nevylezl. Náš nejznámější horolezec Radek Jaroš zvládá i 1 500 m denně ve výšce nad pět kilometrů, pochopitelně mu však nikdo nestačí. Z vlastní zkušenosti vím, že je možné stoupat třeba i 500 či 700 metrů denně. Těm, kteří tak obdarovaní nejsou, Jaroš radí: „Pokud už se člověk do té situace dostane, rozhodně to chce nedělat hrdinu, dát někomu batoh, jít nalehko, poslouchat tělo a hodně pít a jíst. Hlavně nesoutěžit! Můžete být „sebenabušenější", ale v té výšce je všechno jinak."

High altitude pulmonary edema neboli vysokohorský otok plic – to je vážné nebezpečí, které ohrožuje především výškové horolezce. Jak HAPE předejít a jak potíže případně léčit?

Určitě ten pocit znáte, byť třeba jen ze sjezdového lyžování v Alpách. Lanovka vás během chvilky vyveze do výšky hodně nad tři tisíce metrů a vy jen popadáte dech, případně vás sužuje bolest hlavy. Horolezci tento pocit znají ještě lépe. V Evropě se běžně dostanou do výšky přes 4 000 m, v Asii ještě mnohem výš. Všichni, kteří se vydávají do výšek nad 2 500 metrů, jsou vystaveni rizikům, jako je akutní horská nemoc (AHN) nebo edém plic či mozku.

Otok plic musíte poznat

Vysokohorský otok plic nemusí přímo souviset s AHN, často se na rozdíl od výškového otoku mozku vyskytuje i samostatně. Při nedostatku kyslíku v krvi ve vysoké nadmořské výšce dochází k poruše plicní cirkulace a následnému prosakování tekutiny do plicních sklípků. Tím se naruší funkce plic a klesá množství kyslíku v krvi se všemi dalšími závažnými, někdy fatálními, důsledky.

Jak turista či horolezec pozná, že je otokem plic postižený? Dle odborníků je zapotřebí, aby měl dotyčný více z následujících příznaků najednou: klidová dušnost zejména v noci, suchý kašel, bublavé nebo chrčivé dýchání, vykašlávání zpěněného či krvavého sputa (zjednodušeně hlen dýchacích cest), promodralé rty a nehty a zrychlená srdeční či tepová frekvence. Pokud u postiženého identifikujete více zmíněných příznaků najednou, je bezpodmínečně nutné okamžitě zakročit.

Nejlepší je rychlý sestup

Nejdostupnější a nejúčinnější způsob boje s AHN či otokem plic je transport do nižší nadmořské polohy, nejlépe do výšky, kde postižený dříve neměl potíže. Transport by měl v ideálním případě proběhnout bez fyzické námahy zasaženého jedince – pomocí vrtulníku či nosítek. Výrazně pomoci může také podávání kyslíku v množství 4 až 6 litrů za hodinu, případně existují léky, které je možné v tomto případě podávat (Nifedipin). Některé větší expedice dokonce disponují přetlakovými komorami, ve kterých je možné nasimulovat nižší nadmořskou výšku, aniž by byl nutný transport.

Rada Radka Jaroše

Ideální je postupná aklimatizace na vyšší nadmořskou výšku. Odborníci radí nestoupat více než 300 výškových metrů denně a každý třetí den nechat jako odpočinkový. To by ale nikdo nikam nevylezl. Náš nejznámější horolezec Radek Jaroš zvládá i 1 500 m denně ve výšce nad pět kilometrů, pochopitelně mu však nikdo nestačí. Z vlastní zkušenosti vím, že je možné stoupat třeba i 500 či 700 metrů denně. Těm, kteří tak obdarovaní nejsou, Jaroš radí: „Pokud už se člověk do té situace dostane, rozhodně to chce nedělat hrdinu, dát někomu batoh, jít nalehko, poslouchat tělo a hodně pít a jíst. Hlavně nesoutěžit! Můžete být „sebenabušenější“, ale v té výšce je všechno jinak.“