Ze Zimbabwe do Jihoafrické republiky
Chcete vědět, jak to průběžně vypadá se členky expedice Na kole napříč jižní Afrikou? Vydejte se s námi na cestu alespoň virtuálně v reportážích přímo z cesty.
Všechny předchozí články z expedice jak o fázi příprav, tak o předchozích zážitcích, najdete zde.
Z Bulawaya do Masvinga a Great Zimbabwe
Za Bulawayem se krajina změnila. Po týdnech rovin v Namibii a Botswaně a mírných kopečků v Zambii a severním Zimbabwe jsme přijeli do krajiny starých sopek. Takové České středohoří šmrcnuté Beskydy. No prostě jsme u vytržení. Jedeme tři dny na východ.
Tu 300 km dlouhou zajížďku děláme jen kvůli Great Zimbabwe (Velké Zimbabwe). Jedná se o dobře zachovalé zbytky středověkého hradu v africkém smyslu vnímání. Vysoké, nasucho vyskládané zdi z 11. až 14. století. Z hradu a okolního osídlení se kontrolovala obchodní stezka na pobřeží Indického oceánu. Největší památka na jih od súdánských pyramid. A my tady zmokli. Už od včerejška byla tady v kopcích zlověstně zatažená obloha, a ráno prostě na hodinu zapršelo. Po měsíci déšť, to byl trochu nezvyk.
Z Masvinga do Beitbridge a do Messiny
Zbývá 300 km do Jihoafrické republiky. Chtěli jsme si zkrátit cestu z hradu. Silnice byla asfaltová, ale jen dva pruhy, půl metru široké pro kola osobáku. No a asi po pěti kilometrech najel Marek zostra na hranu asfaltu a vyrobil si na zadním kole regulérní pořádnou osmu. Co s tím? Po hodině jsme to trochu vycentrovali, aby se s tím vešel do rámu a ráno se vrátili zpátky 12 km do Masvinga.
Je tam jediný obchod s koly a náhradními díly, společně s nábytkem a ledničkami. Ráfek nemají. Naštěstí zavolali kluka, co má o pár bloků dál dílnu, tedy spíš dvorek s vraky kol. Půjčili jsme mu montpáky, klíč na niply, ořech na stažení kazety a dostal pár náhradních drátů a niplů. Sundal dráty, poskákal si na ráfku a tím se mu ho podařilo narovnat. Dokázal ho i vyplést zpátky. Vše za 15 dolarů. Hurá, můžeme jet dál!
Přijeli jsme do krajiny kulovitých žulových hor. Takové scenérie jsem dosud v životě neviděl. Dál k hranicím už je to zas nudná rovina bez výhledů. Bohužel těchto 300 km je hlavní tah mezi Harare a Jihoafrickou republikou a je tu dost provoz. Silnice je léta neopravovaná, úzká, krajnice okousané, takže dvě auta a my se vedle sebe nevejdeme. Většina kamionů je slušných. Přibrzdí, počkají a pak předjedou. Pavlovi se teprve teď rozpadla ta čínská šlapka z Botswany. Vydržela holka dobrých 1800 km. Všechna čest.
Máme za sebou 3000 km. Když třeba celníkům na hranicích říkáme, že jedeme do Mozambiku, tak nám to nechtějí věřit. Když přidáváme, že jedeme z Namibie, je to pro ně zcela mimo rámec chápání. Teď už jsme v Musině v Jihoafrické reppublice. Přibyly tu prvky „naší“ evropsko-americké civilizace. Na komentáře po pár hodinách pobytu je však příliš brzy…
Více fotek a komentářů na plus.google.com/116301878937483169585
Text a foto: Petr a Pavel Záchovi, Marek Falcník
Napsat komentář