Nejhezčí klášter v Ladakhu
Máte etický problém s návštěvou Tibetu? Nechcete tam svými turistickými penězi podporovat čínské okupanty, ničící zdejší buddhistickou kulturu? Skvělou alternativou je Ladakh, zvaný též Měsíční království. Správní podoblast severoindického státu Džammú a Kašmír leží přímo na tibetské hranici, takže nepoznáte rozdíl.
Stejné vyprahlé vysokohorské pláně, stejné jačí karavany, stejní mniši v šafránových rouchách s modlitebními mlýnky v rukou, stejné zasněžené vrcholky hor na obzoru…
Ladakh nabízí bezpočet kratších i delších trekových tras. Asi nejhezčí trek začíná ve vesnici Sarču, kde vás vysadí dálkový autobus z města Manáli do ladacké metropole Léhu. Po překonání pětitisícového sedla Shingo La vstoupíte do odlehlého údolí řeky Zanskar, kam dodnes nevedou silnice. Po třech dnech pěšího putování s báglem na zádech dorazíte do samoty Purni, kde se odděluje postranní údolí řeky Tsarap. Jen asi dvě hodiny cesty odtud leží zákrut, za kterým zůstanete stát s otevřenými ústy, a to doslova. Buddhistický klášter Phuktal, který se bez varování vynoří stovky metrů nad řekou, jako by snad ani nebyl z tohoto světa. Je zavěšen stovky metrů nad řekou v obrovské jeskyni, takže připomíná vlaštovčí hnízdo nebo včelí plást.
Phuktal byl založen v polovině 15. století. Z kamenů, nepálených cihel a trámů (které jsou v bezlesém Zanskaru velmi vzácné) postupně vznikla stavba, která prý překvapuje i moderní inženýry. Podle statických výpočtů by se totiž na strmé skalní stěně teoreticky neměla udržet. Klášter obývá asi šedesát mnichů ze sekty Gelugpa, nazývaných též „žluté čepice“. Váže se k němu řada legend. Podle jedné z nich se kdysi klášter pokusil vykrást mongolský nájezdník, který se k němu spustil na laně. Když už už natahoval ruku po klášterním pokladu, zhmotnilo se před ním ochranné božstvo Čchanrézig a useklo mu ji. Něco na tom možná bude, protože mumifikovanou lidskou ruku tu mniši ukazují dodnes. K návštěvníkům jsou ale velmi přívětiví. V některé s klášterních cel vám nabídnou nocleh včetně obligátního tibetského slaného čaje se žluklým jačím máslem.
V hlavní svatyni se každé ráno můžete zúčastnit buddhistické bohoslužby a pak malým mníškům pomáhat s výukou angličtiny. Nebo se vydáte do okolních vesniček, ležících často až 4000 metrů nad mořem? Zanskar patří k nejdrsnějším místům pro život na planetě. Krátké léto tu trvá jen pár týdnů. Na trek se sem dá vyrazit jen od května do října. Jenže zatímco pro nás je to letní dobrodružství, zdejší lidé tu musejí přežít i v zimě. Zkuste si představit sedm měsíců osamění v temné klášterní cele!
Dny plynou a vám se nechce odejít. Těžko si představit lepší předlohu proslulého románu Jamese Hiltona Ztracený horizont, pojednávajícího o odlehlém himálajském království Shangri-La, kde prý se lidé díky absolutnímu klidu a soustředění dožívají několika set let. Nejbližší „civilizaci“ od Phuktalu představuje další tři dny pěší chůze vzdálené městečko Padum. Autobus vás odtud přes hory odveze do města Kargil, ležícího na silnici z Léhu do kašmírského Šrínagaru. Vydat se na cestu vás ale bude stát hodně přemáhání – z tak nádherného místa se odchází jen velmi těžko. A v hlavě vám Phuktal zůstane zaseknutý až do konce života.
Outdoor historie
Pocit samoty je v Phuktalu dokonalý. I proto se sem ostatně v roce 1826 vypravil první Evropan – maďarský cestovatel Alexander Csoma de Kőrös, který roční pobyt v Phuktalu využil k sestavení prvního tibetsko-anglického slovníku. Ve svých pamětech vzpomíná, jak klášter už v říjnu od světa zcela odřízly několikametrové sněhové závěje.
Text a foto: Ivan Brezina (Maxim)
Úvodní foto: Pixabay
Napsat komentář