Na cestě po Africe zažívá celá expedice i zajímavé situace kolem nákupu jídla a pití. Jak to zvládají?

Všechny předchozí články z expedice jak o fázi příprav, tak o předchozích zážitcích, najdete zde.

Stravování na cestě

Ve městech s jistotou najdete supermarkety tak, jak je znáte z Evropy, jen druhovost je několikanásobně nižší. Zoufáme nad velmi omezeným výběrem uzenin, mají jen kuřecí salámky nijaké chuti. Se sýry je to ještě horší. Z konzerv jen lunchmeaty a rybičky. Mají tu samozřejmě i jogurty, ale ty se nedají v těch vedrech vozit. Na vesnici seženeme toustový chléb, rybičky, bonbony, těstoviny a rýži. Druh a kvalita se v jednotlivých státech nemění, většina zboží je dovezená z Jihoafrické republiky. Pro cestovatele s minimálními nároky na pestrost a kvalitu tedy dostačující, ale přeci jen poněkud jednotvárné.

Druhou zajímavější kapitolou jsou místní hotová jídla podávaná v různých typech zařízení, osobně tomu říkám vývařovny. Hodně nás překvapilo, že nejvíce hotovek se prodává v supermarketech a platí to zatím pro všechny země, které jsme projeli. Dostanete hovězí, kuřecí nebo klobásu a jako přílohu rýži nebo hranolky. Ve větších městech máte šanci narazit na fish & chips, KFC, Mc’Donalds a pizzu, ale tím zdržovat nebudu.

V Namibii jsme přijeli v podvečer do vesnice (první po 140 km) a u silnice opékali hovězí maso na roštu. Taky co jiného, když krávy jsou všude kolem. Kus stál 20 Kč, ale byl dost tuhý. V Botswaně jsme našli pár domků s nápisem „restaurant“, ale při dotazu na jídlo na nás koukali jako na marťany. Jednou jsme dostali hranolky a to bylo jediné, co měli. Dvakrát se nám podařilo najít pravou vývařovnu. Sloužily jako „Take away“ a hovězí s rýží bylo doplněno o kousky brambor a trošku fazolí. V Zambii jsme šťastně objevili jídelnu, kde uměli udělat omeletu.

Zvláštní kapitolou je Zimbabwe. Národním jídlem je jednoznačně sadza, což je bílá uvařená hmota z kukuřice bez chuti podávaná s pár kousky hovězího. Cena 20 Kč na vesnici, 30-50 Kč ve městě. Pojídá se to zásadně rukama. Komu se to zajídá, může si občas dopřát hranolky, výjimečně i s tzv. ruským párkem.

Alkohol na cestě

Přiznávám, že z alkoholu nás nejvíce láká pivo. Za Namibii mám dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou. Pivo je v každé vesnici. Ta špatná je, že vesnice jsou třeba sto kilometrů od sebe. Za Botswanu mám dvě špatné zprávy. Pivo je v každé třetí vesnici a vesnice jsou od sebe dál než v Namibii. Když už tedy pivo je, tak jedině lahvové a to buď třetinka, nebo 3/4 litr. Další smutnou zprávou je, že když jsme přijeli až v podvečer, tak místní stačili všechny omezené zásoby přes den vypít. To se poznalo podle toho, jak velký shluk domorodců se vyskytoval před prodejnou.

O tom, že v Zambii jsme pivo k jídlu nedostali, jsem už psal. Zato v Zimbabwe vše fungovalo podle jasných pravidel. Vyjma lesního úseku mezi Viktoriinými vodopády a Bulawayem jsou vesnice po dvaceti kilometrech a v každém místě byla prodejna základních potravin a bottle store (lahvárna). V potravinách neprodávají alkohol a zákazníků je pomálu. Zato vedle v bottle store vždy hraje hodně hlasitá muzika a uvnitř je vždy pár rozveselených domorodců. Jediným nábytkem bývá kulečníkový stůl. Židle nejsou potřeba, všichni postávají. Za mříží přijímá obsluha bankovky a vydávala příslušné nápoje z ručky do ručky.

Místní si objednávali zásadně dvoulitrové plastové butylky s nakvašeným pivním nápojem za dolar, my si dávali třetinku klasického piva plzeňského typu, taky za dolar. Pro domácí tak jednoznačně vyhrávala kvantita nad kvalitou. A ještě jedna kuriozita – v supermarketu vám naúčtují zálohu na lahev, ale lahve zpět nevykupují. Že by nevratná záloha? Tak to je Afrika.

Více fotek a komentářů na plus.google.com/116301878937483169585

Text a foto: Petr a Pavel Záchovi a Marek Falcník