Představte si zemi, ve které místo aut jezdí horská kola, stavějí se tu pro ně široké stezky, kutají tunely. Představte si třicetikilometrový sjezd, po kterém budou brzdové kotouče rozpálené jako písečné pláže, k nimž se spustíte z výšky 1 790 m. Představte si italské Valle di Ledro.

Není to obyčejné patnáctikilometrové stoupání s nádherným sjezdem. Při vyslovení jména Tremalzo začnou italským bikerům nervózně cukat nohy. Horský masiv nacházející se jihozápadně od Valle (údolí) di Ledro je legendou.

Stejná slova je ale možné napsat o celé oblasti kolem severní části Lago di Garda a sousedního Lago Ledro. Prvně jmenované jezero je větší a slavnější, logickou daní za to je ale daleko větší koncentrace turistů a také vyšší ceny. Naproti tomu Valle di Ledro je pro fajnšmekry, kteří si přijeli užít hory, přírodu a bike. Ceny jsou nižší. Turistů je méně. A příroda? Romantičtější než Benátky.

Za základnu je proto ideální zvolit jedno z malebných alpských městeček u Ledra, například Mezzolago či Pieve. Odtud můžete vyjet na cyklotrasy do všech světových stran, do prudkých stoupání i do lehkých sjezdů. Jedním z nich je Ponale Road. Slavná trasa propojující obě jezera se začala stavět v roce 1848, kdy tu silničáři pomocí dynamitu a krumpáčů vyrubali cestu přímo do skály. Před dvaceti lety ale nahradila stařičkou Ponale nová silnice a původní trasa tak byla zasvěcena cyklistům. Jsou jich tu stovky, dopoledne většinou stoupají do hor, protože až pitoreskně modré jezero se nachází ve výšce pouhých 65 metrů nad mořem. Odpoledne se bikeři stahují zpět do malého historického městečka Riva del Garda, kde Ponale končí. Spoustu cyklistů tu můžete pozdravit také česky a požádat je, ať vás vyfotí před betonovými svodidly, za nimiž padá do údolí příkrý sráz.

Asfaltová nuda

Na Tremalzo vede hned několik cest, vybírat lze z asfaltových silnic i přírodních stezek. Nejlepší variantou je ale vystoupat ze severu či ze západu, protože sjezd na východ směrem ke Gardě je téměř nebeským zážitkem a strávit ho bušením do pedálů čelem ke kopci je zločinem proti bikování. Jediným výstupem bez velmi nebezpečných úseků je silnice z Tiarno di Sopra (728 m n. m.). Pravda, výstup po asfaltce až do sedla Tremalzo (1 664 m) a posléze až do výšky 1 790 metrů pod stejnojmenný vrchol je monotónní nudou. Vy, asfalt, spousta stromů a litry potu. Nudné funění na patnáctikilometrovém stoupání občas rozčísnou jen výhledy na okolní vrcholy, které se nad cyklisty tyčí jako deprimující připomínka ještě nezdolaných výškových metrů.

Na louce s turistickým centrem Monsignora Maria Ferrariho (muzeum lokálního životního prostředí, vstup zdarma) se situace mění. Ve výšce 1 421 m vlévá bikerům energii do unavených nohou blízkost vrcholu i první krásné výhledy na okolní zelené kopce.

Když pak ve výšce 1 702 metrů opustíte u Rifugio Garda asfalt a otřete štiplavý pot z očí, uvidíte na obě strany fantastická údolí. Zvláště pokud se vám povedlo ušetřit přes prázdniny pár dnů dovolené a dorazíte sem v září, výhledy se budou díky čistému nebi zdát nekonečné.

Až do této výšky vyváží línější cyklisty, kteří si chtějí ušetřit náročný výstup, biketaxi. Autojízda od Lago di Garda až na Tremalzo uspoří přibližně 3,5 hodiny času a uleví peněžence od 20 eur za osobu. Buď jak buď, posledních sto výškových metrů musí po kamenité cestě absolvovat každý sám. Cílová brána stoupání se nachází ve výšce 1 790 m, kde ústí tunel vedoucí do bikerského ráje.

Nad strmým srázem

Hned za ním se totiž před řídítky kola jako mapa rozbalují zelené Alpy ozdobené bílými skálami i modrými oky jezer, kterých je v regionu Trentino téměř tři sta. Jako perly jsou na kamenité cestě rozvěšeny tunely a malé vojenské bunkry, které tu byly vylámány do dolomitu (uhličitanovápenaté horniny, která se vytvořila před 220 miliony let) během první světové války. Když bike lehce poskakuje po balvanech a v serpentinách jen pomalu ukrajuje výškové metry, pouští přitom přes řídítka do člověka pocity euforické radosti z adrenalinového sjezdu i nádherných výhledů. Kdo si na Tremalzo poctivě vyšlápl, bude za odměnu dekorován pocitem absolutního zadostiučinění.

Strmý sráz, který padá do údolí hned za hranou silnice, vyvolává v těle příjemný pocit strachu. Zatímco při stoupání trpěly nohy, teď bolí ruce od neustálého brzdění. Každý metr, každou zatáčku, každý skok přes kámen si vychutnává mysl, zatímco tělo začíná v horku zlehka protestovat. Brzdové kotouče jsou rozpálené jako kameny v italském slunci, na kterých se tu vyhřívají zelené ještěrky.

Nohy i ruce se uklidní až v momentě, kdy se tělo natáhne na travnatém břehu Ledra. Myšlenky už v tu chvíli ale létají po mapě a plánují cyklotúru na další den. Ať bude výběr jakýkoliv, není možné zvolit špatně.