Každý lezec z Příbrami či Berouna už někdy navštívil známé a horolezci obléhané oblasti, jakými jsou Roviště či Srbsko. Proč se však držet davů a nevydat se do přírody objevovat nové skály? Možná budete hledat, bloudit, prodírat se křovím, rozhodně to ale stojí za to. Přinášíme přehled čtyř méně známých, avšak krásných skal.

Řež

Ačkoli vlak z pražského Masarykova nádraží jezdí do Řeže každých třicet minut, málokterý pražský lezec tuto oblast na břehu Vltavy navštívil. Jedná se především o tradicionalistické lezení za použití naprostého minima stálého jištění. Pokud už na nějaké narazíte, bude to stará rezavá skoba a příliš mnoho jistoty nedodá. Na vrcholu hlavního masivu se nacházejí pouze dvě jisticí stanoviště na dojištění druholezce a rozhodně se vyplatí přesně znát jejich polohu.

Padesátimetrové lano v některých cestách nemusí stačit. Stejně jako jinde v blízkém okolí Prahy (Černolice, Únětice aj.), i v Řeži se leze na poněkud hladkém buližníku. Na rozdíl od většiny lezeckých oblastí, kde se provozuje téměř výlučně volné lezení, v Řeži naleznete i řadu cest, ve kterých je nezbytné použití žebříčků a jiných technických pomůcek. Pokud se nevyhnete stoupnutí na skobu a přitáhnutí za expresku, nebude to žádná ostuda. Staré horolezecké přísloví „Lepší živý srab než mrtvý hrdina“ v Řeži platí dvojnásob.

Co se týká historie, první cesty byly vylezeny v první polovině šedesátých let (Tuňáci, Vzpomínka na Rozsutec, Šípková Růženka a další). Další vlna spojená zejména se jmény Jiřího Pechouše a Ivana Rigela nastala v sedmdesátých letech, kdy zde byly slezeny nejtěžší cesty, často technického rázu.

PRŮVODCE Výčet převážné většiny výstupů na III. a IV. masiv je na webu cz-skalky.sweb.cz, kreslená topa bez popisu cest na marek.drapal.org.

DOPRAVA Nejjednodušší a nejpohodlnější je vlak, který z Masarykova nádraží odjíždí každou půlhodinu. Jízda do zastávky Řež trvá dvacet minut, z ní stačí popojít po proudu řeky jen několik set metrů.

MATERIÁL Nezbytné je použití přilby, a to pro jistotu už před přístupem pod stěnu. Samozřejmostí je sada friendů a vklíněnců, bez kterých se v této oblasti jednoduše nedá fungovat.

Pikovická jehla

Nedaleko soutoku Vltavy a Sázavy ční skalní věž – Pikovická jehla, pojmenovaná podle blízké obce Pikovice. Na náhorní stěně vede jednoduchý výstup obtížnosti II, který lze bez problémů zvládnout jen tak v teniskách, až k vrcholovému kříži, u kterého je vybodované jisticí stanoviště. Výhledy z vrcholu jehly jsou nádherné, jak na západní stranu směrem k soutoku, tak na stranu východní do malebného kaňonu Sázavy, který je doslova posetý chatami. Z vrcholu můžete odjistit s horním jištěním jak náhorní stěnu, tak i tu východní s krásným výstupem Plíživé tango V+. Nejdelší, takřka padesátimetrové výstupy, vedou v údolní stěně a je možné rozdělit je do dvou částí, v polovině stěny při pravé hraně z pohledu výstupce je totiž štand s dvěma borháky. Leze se, tak jako jinde v okolí Prahy, na typickém oklouzaném buližníku.

PRŮVODCE Nejjednodušší je přijít pod skálu a zorientovat se pomocí tabule se zakreslenými výstupy, která se nachází pod údolní stěnou. Kdo by se chtěl dopředu lépe připravit, ačkoli není třeba, může navštívit web Českého horolezeckého svazu skaly.horosvaz.cz, kde jsou výstupy popsané.

DOPRAVA Velice vhodný a zábavný přístup pod skálu vede po vodě. V Týnci nad Sázavou (www.bisport.cz, www.sazavatour.cz) je možné si půjčit kanoi či raft, lezecký materiál naložit do sudu a hurá po vodě až k jehle, která se tyčí přímo vedle řeky na pravém břehu. Pravidelné vlakové spojení na lince Praha-Čerčany funguje v přibližně dvouhodinovém intervalu, vystupuje se na zastávce Petrov u Prahy. Ke stěně dojdete přibližně za dvacet minut, vydáte-li se proti proudu řeky.

Kozelka

Pro Plzeňáky domácí oblast, pro mnoho lezců z jiných koutů Čech zapomenutý kraj, který nabízí nádherný skalní masiv sopečného původu tvořený kompaktním sopečným tufem. Krásné výhledy do okolí rozhodně zůstanou v paměti.Lezení se odehrává zejména na jižním a západním úbočí Doubravického vrchu, jenž je dosažitelný několika několikaminutovou chůzí z osady Doubravice. Celá oblast nabízí několik stovek cest, přičemž u některých se lezci nutně musejí pozastavit nad strukturami, které se na skále nacházejí.

Sopečný původ je rozhodně znát. Kromě nezaměnitelného charakteru skal má oblast i další specifika. Místní opravdu neradi vidí lezce používající kovové prostředky na dojištění, i když je tato tradice dodržována spíše na pískovcových skalách.Dokonce i vzdálenost kruhů v některých cestách připomíná lezení na písku, najdou se však i cesty sportovního charakteru, jež jsou odjištěny nýty či borháky.

PRŮVODCE Starší, ale obstojný on-line průvodce je na blogu Jiřího Horského (www.horolezec.com). Poměrně nová knižní publikace Kozelka (rok 2010) z dílny Jiřího Siky je k dostání na objednávku na jirkas@lezec.cz.

DOPRAVA Z Plzně severozápadním směrem po státní silnici č.20 až do Úněšova, zde odbočit na Nečtiny. Po průjezdu obcí se po přibližně kilometru dejte vlevo do osady Doubravice. Pod skálu stačí sledovat červenou turistickou značku.

MATERIÁL Smyčky na dojištění, helma, standardní materiál.

Klobouček

Skutečně romantické lezení mají příbramští horolezci doslova za humny. Skalní masiv je ponořený v hlubokých brdských lesích nedaleko Obecnice. V nedávné době se místní obávali, že o tuto oblast zcela přijdou kvůli výstavbě amerického radaru, nebezpečí je však nyní – alespoň na nějakou dobu – zažehnáno.

Leze se na přibližně patnáct metrů vysokém masivu, který je tvořen křemenem. Masiv je hodně členitý a dokonce v jednom místě vybíhá v samostatnou věžičku s několika výstupy. Cesty jsou dostatečně odjištěny nýty a borháky a na jejich koncích najdete dobírací stanoviště – oblast je tedy více než vhodná na jarní rozlézání. Kdo by se ale těšil na sportovní lezení na rozpálené skále, byl by zklamán.

Mezi základní výbavu pro lezení na Kloboučku patří železný kartáč a smetáček. Díky malé návštěvnosti je většina cest poměrně zarostlá. Tento fakt ale není negativem, naopak přidává na romantičnosti celé oblasti.

PRŮVODCE Kvalitní on-line průvodce včetně nákresů cest je na nejčtenějším českém lezeckém webu lezec.cz v sekci průvodce.

DOPRAVA Z Příbrami do Obecnice a zde u bývalého kina vlevo, od výjezdu z vesnice pokračovat táhlým dlouhým stoupáním po šotolinové cestě, na výrazné křižovatce lesních cest vlevo a přes palouk kolem školky přímo pod hřeben se skalami. Rozhodně je vhodné předem si vytisknout mapku přístupu.

MATERIÁL Stačí obvyklý materiál, případně několik vklíněnců na dojištění některých cest. Jak již bylo zmíněno, kartáč a smetáček přijdou vhod.