V šumavské Sušici sídlící rodinou firmu High Point jistě není třeba podrobně představovat. Nově se v její nabídce objevil bivakovací vak (žďárák) Cover Moskyt Super Light se sníženou hmotností a ochranou proti hmyzu. Jinými slovy jde o ultralehké útočiště nejen proti dešti, ale i proti létajícím nočním trapičům.

Pro koho je žďárák?

Na jedné straně jsou tu poutníci spoléhající se na stan nebo tarp. Tohle řešení znamená větší komfort, ale i vyšší váhu batohu a riziko střetu s příliš aktivním ochranářem či hajným (v českých legislativních podmínkách je táboření ve stanu na naprosté většině našeho území zakázáno, zatímco bivakování žádný zákon nezakazuje). Na straně druhé jsou ortodoxní „širákáři“ vybavení jen celtou, spacákem a meteoradarem, kteří volí nocleh pod hvězdami.

Písková barva žďárskou ladí s podzimní přírodou.

Majitel bivakovacího pytle je někde uprostřed. Nejčastěji jde o VHT turisty, horolezce, alpinisty či ultralight trekkery s minimalistickým přístupem. Stan je pro ně příliš těžký a náročný na stavbu, ale zároveň potřebují pojistku pro případ nočního deště. Ždárák je skvělým kompromisem mezi komfortní nocí v těžkém stanu a úplným odevzdáním se rozmarům přírody. Navíc je tu i funkce sebezáchovného prostředku „poslední naděje“. Pokud se ztratíte v dešti a ledovém vichru, bivakovací pytel vám umožní nouzově přečkat noc.

A konečně je třeba zmínit i ochranu spacáku před ušpiněním a zvýšení jeho tepelného komfortu. Žďárák sám o sobě moc nehřeje, je to jen tenká látka. Zastaví ale vítr, který spáče ochlazuje.

Bazální fyzika a rosný bod

Důležitá obecná poznámka: na rozdíl od stanu záleží komfort noclehu v jakémkoli žďáráku na teplotě a rosném bodu. Průměrný člověk za noc vyloučí asi 0,5 – 1 litr vody. Asi 30 – 40 % z toho tvoří dech, zbytek (asi 60 – 70 %) pocení pokožkou. Ve spacáku si „topíme“ tělesným teplem, ale směrem ven teplota klesá, především v závislosti na kvalitě tepelné izolace. Vodní pára produkovaná naším tělem dřív nebo později narazí na rosný bod, kde kondenzuje do tekuté vody.

Nocleh v Jizerkách pod japonskou neporézní membránou.

Otázkou je, kde přesně se tohle začne dít. Ve stanu se voda většinou tvoří až na jeho vnitřní stěně. Materiál žďáráku ale leží přímo na spacáku. Při vyšších teplotách (letní noc) pára bez problému projde spacákem i žďárákem a kondenzace nehrozí. Při velmi nízkých teplotách (mrazivá zimní noc) část páry zkondenzuje na vnitřní straně žďáráku, kde voda zmrzne v jinovatku. Ráno ji prostě jen vyklepete. Nejhorší situace pro spáče nastává při teplotách těsně nad nulou. Pokud máte dostatečně teplý spacák, dochází ke kondenzaci na vnitřní straně žďáráku, ale voda zůstává v tekuté fázi. Výsledkem může být probuzení v navlhlém spacáku.

Tohle není vada konceptu žďáráku (tím méně pak konkrétního testovaného modelu), ale bazální fyzika, která se nedá „okecat“. I sebelepší bivakovací pytel má prostě svoje omezení, na která je třeba pamatovat. Pořád je ale lepší přežít v relativním suchu prudký noční déšť (a zaplatit za to spacákem jen lehce navlhlým od kondenzace), než tahat na zádech těžký stan.

Když bestie útočí

Žďárák Cover Moskyt Super Light má rozměry 230 x 97 x 83 cm, takže do něj v pohodě schováte nejen karimatku, ale i batoh s věcmi. Váží jen 315 gramů a dá se sbalit do skutečně miniaturního balíčku, k čemuž slouží mesh transportní obal. Z toho plyne, že ho můžete mít s sebou skutečně kdekoli a kdykoli podobně jako třeba záložní bundu. Dobře tak naplňuje základní poslání konceptu bivakovacího vaku jako jakési „pojistky“ pro případ náhlého zhoršení podmínek.

315 gramů ochrany před deštěm a hmyzem se dá sbalit do skutečně miniaturního balíčku

Materiálem je BlocVent 2,5 L, laminovaná látka s neporézní hydrofilní polyuretanovou membránou japonské (respektive nadnárodní) firmy Toyota (ano, jde o známý automobilový komplex, respektive o jednu z jeho mnoha divizí). Mimochodem – ze stejného materiálu v Sušici šijí i ultralehkou bundu Road Runner, kterou jsme testovali ZDE. Výrobce materiálu udává nepromokavost 20 000 mm H2O a prodyšnost 30 000 g/m2/24hod, ale tyhle hodnoty si běžný uživatel pamatovat nemusí. Podstatné je, jak to funguje v praxi.

Žďárák jsme používali ve dvou klimaticky rozdílných podmínkách. První byla letní výprava do Švédska, kde panovalo pošmourné, ale teplejší počasí. Více než tucet deštivých noclehů pytel zvládnul naprosto v pohodě včetně několika silnějších lijáků. Nepozorovali jsme ani žádné zavlhnutí zevnitř membrána v pohodě „udýchala“ i tělesnou vlhkost.

Síťka proti hmyzu je tak jemná, že na fotografii skoro není vidět.

„Nevýhodou“ severských zemí je množství komárů a muchniček, které občas útočí v až děsivě velkých rojích. A právě tady se naplno projevil hlavní trumf  – síťka, kterou se dá uzavřít vstupní otvor. Žďárák se ukázal jako velmi efektivní ochrana před hmyzem v situaci, kdy by jinak nezbývalo než zavřít se do auta a vetřelce v něm systematicky vyvraždit. Po uvaření a snědení večeře (kdy se člověk musel neustále ohánět) stačilo zalézt to pytle a zapnout zip síťky. Ochrana proti hmyzu se může hodit i v Česku, třeba na vodě nebo při spaní u rybníka.

Promyšlené detaily

Druhou situací bylo několik podzimních vandrů českou krajinou. Komáři ani muchničky už nehrozili, ale teploty klesaly a riziko deště stoupalo. Dvakrát jsme v noci pořádně zmokli, ale nepromokli. Voda zůstala venku a na vnější straně pytle vytvořila kulaté kapičky – vizuální důkaz, že hydrofobní povrchová úprava ECO DWR funguje, jak má.

Aktuálně je žďárák k dostání ve třech barvách: černé, modré a pískové.

Za nejčastějšího provozu žďáráku (tedy když prší nebo fouká silný vítr) si légou jednoduše překryjete vstupní otvor a zajistíte ji suchými zipy. Důležitý detail: materiál žďáráku disponuje vysokou prodyšností pro vodní páru, ale nikoli pro vzduch (kyslík). Respektive ho sice propouští, ale ne v dostatečné míře, aby se ve zcela zapnutém pytli dalo dýchat. Spáč si tedy musí ponechat aspoň malý otvor u obličeje. To není problém díky promyšlené konstrukci vstupu do vaku (léga, suché zipy a síťka). Potřebný vzduch se tedy dovnitř dostane, zatímco hmyz a voda zůstanou venku. Vstup si jednoduše přizpůsobíte podmínkám.

K čemu je poutko?

U síťky proti hmyzu se zastavme, protože jde o distinktivní rys testovaného žďáráku Cover Moskyt Super Light. Když vás obtěžují komáři nebo muchničky, jednoduše síťku zapněte na zip. Léga uzavírající vstupní otvor proti dešťi pak zůstane ohrnutá směrem dolů, kde ji zajistíte třemi suchými zipy. Před obličejem tedy budete mít asi 20 centimetrů široký volný prostor od jednoho kraje pytle k druhému, krytý pouze sítkou.

Dávat karimatku dovnitř žďáráku nebo ji nechávat venku? Obě řešení mají své pro a proti.

A tady je třeba zmínit malý, ale důležitý detail. Kdyby vám síťka ve spánku ležela na obličeji, miniaturní trapiči by mohli usedat přímo na ni a bodat vás skrze její otvory. Konstruktér žďáráku se proto zamyslel a do středu pytle (zhruba v prostoru spáčových úst) přidal poutko. Stačí do něj navléknout provázek a zavázat ho na větev nebo kmen stromu. Větrací otvor se síťkou se zvedne pár centimetrů nad obličej a problém je vyřešen. Sosák komára na svůj cíl nedosáhne.

Co když je ale větev příliš pružná, takže napnutý provázek pytel zvedá nad zem? I na to se v Sušici myslelo. Po stranách pytle jsou dvě očka, kterými žďárák přikotvíte stanovými kolíky nebo třeba jen zašpičatělými větvičkami. Noční „domeček“ je díky tomu dokonale vypnutý do 3D. Jeho zvednutý vnitřní prostor vás ochrání před hmyzem a zároveň i lépe větrá.

Jeden ze sedmi

Shrňme, že žďárák Cover Moskyt Super Light plní přesně to, co slibuje. Jeho zásadním plusem je velmi nízká hmotnost, díky které zásadně poráží jakýkoli stan. Technicky vše funguje přesně tak, jak má. Tenhle bivakovací pytel lze tedy doporučit každému, kdo hledá spolehlivou zálohu pro klidné noci v dešti a/nebo v rojích hmyzu.

Spáč s přehrnutou vstupní légou poskytují ochranu před deštěm. Na straně nezapomeňte ponechat malý dýchací otvor.

Dodejme, že tenhle model je jen jedním z rodiny žďáráků, které High Point vyrábí. V aktuální nabídce je bivakovacích pytlů 7, lišících se použitým materiálem, střihem a hmotností.

A proč se vlastně bivakovacímu vaku říká žďárák nebo také Žďárského vak? Nouzovou variantu stanu pro přespání v horách vymyslel Matyáš Žďárský (1856 – 1940), zapálený horal a jeden z otců průkopníků alpského lyžování. Jeho jednoduchý nápad měl umožnit přežití v horách při náhlé změně počasí nebo bloudění. První žďáráky se šily z celtoviny, ale skutečný rozmach bivakovacích pytlů umožnil až nástup lehkých membránových materiálů.

Více: www.highpoint.cz