Na první pohled jde o banalitu: prostě to tak je. Zažili jsme to už tolikrát, že nás o tom vůbec nenapadne přemýšlet. Skrývá se za tím nejen docela zajímavá fyzika, ale hlavně její praktické outdoorové aplikace. Odborník by vám vyprávěl o několika mechanismech ztráty tepla. Nejčastějším případem je kondukce (vedení). Vnější prostředí chladnější než naše tělo nás prostě studí a studí nás tím víc, čím je větší vlhko. Právě proto je nám taky v mokrém oblečení až třicetkrát větší zima než v suchém.

A ještě horší je, pokud fouká a to oblečení je řídké jako cedník. Nebo jako obyčejná flíska bez větrovky. Pak dochází ke ztrátě tepla konvekcí (prouděním). Zjednodušeně řečeno jde o to, že těsně u těla si neustále vytváříme tenkou vrstvu ohřátého vzduchu. Pokud nám ji odfukuje vítr, ztrácíme i teplo, a to tím víc, čím je proudění vzduchu rychlejší.

Ve finále je nám pak větší zima, než ukazuje teploměr. Mluvíme o tzv. efektivní (pocitové) teplotě, které se kromě strašného českého patvaru „větrozima“ říká i původním anglickým výrazem „wind-chill“. Na webu si na to snadno najdete příslušnou převodní tabulku nebo kalkulátor. Pokud je třeba nula a fouká vítr o rychlosti 20 km/h, je nám zima, jako kdyby bylo -10 °C. Ještě zajímavější je, že to funguje, i pokud se nepohybuje vzduch, ale vy. Rychlost vzduchu je totiž relativní – v zimě si to zkuste na lyžích. Na černé sjezdovce z nich hravě „vytáhnete“ rychlost kolem osmdesátky, což Beaufortova stupnice označuje jako „vichr“. A pokud je na teploměru -5 °C, bude vám stejná zima, jako kdyby bylo -27 °C. Dost na nebezpečné podchlazení nebo lokální omrzliny. Ze stejného důvodu se v létě krásně ochladíte jízdou na kole.

Způsobů výpočtu wind-chill efektu existuje několik a výsledky se poněkud různí. Místo přesných dat nám ale venku stačí vědomí, že to funguje. „Pozor, ať někde neofoukneš!“ říkala starostlivě babička.

„Neprofouknutelné“ oblečení funguje buď na základě vysoké hustoty tkaní látky (běžná větrovka), nebo na základě membrány (nejznámější je Gore-Tex, ale na trhu jich je celá řada). A když už je opravdu průšvih, zalezte do závětří hospody, nasoukejte se do bivakovacího pytle, vyhrabte si ve sněhu noru… Nebo si sobecky stoupněte za zledovatělé tělo umrznutého kamaráda.