Mohlo by se zdát, že pes v outdoorových aktivitách člověka omezuje. Nejenže to není pravda, ale hory si se psem užijete líp než bez něj. Stačí jen trochu přemýšlet.

S Dominikou se těšíme do Rakouska na ferraty. Oblast kolem Halštatského jezera nás láká už dlouho. Dva dny před odjezdem mi ale rodiče oznamují, že odjíždějí do lázní a že mám na starosti jejich dva hafany. Prý: „Vždyť jsme ti to říkali…“ Stane se, občas zapomenete, ale slib je slib. Operativně měníme plány na výlety, nikoliv však cíl naší cesty. Zabalené ferratové vybavení zaměňujeme za náhubky, psí žrádlo a dva luxusní pelíšky. Dona a Laura doplní náš dvoučlenný tým. Ještěže jsou pravidelně očkované, a dokonce má každá v kožichu čip. Získání cestovních dokladů je proto u veterináře spíš jen formalitou.

Bydlet budeme podle původního plánu, tedy pod stanem. Většina rakouských kempů je prý ke psům benevolentní. Program pobytu jsme nově sestavili z jednodenních výletů na vrcholy okolo jezera. Kopce nebudeme zdolávat po ferratách, ale po pěších cestách, aby to pro psy bylo bezpečné.

Myslete na pití

Cíl našeho prvního výletu je chata Wiesberg Hütte ve výšce 1 873 m n. m. Nahoru a dolů je to poctivých 2 600 výškových metrů. Cesta prudce stoupá hned od začátku. První část vede hlubokým údolím říčky Waldbach, jejíž studená voda příjemně zvlhčuje a ochlazuje vzduch. Obě naše čtyřnohé společnice radostně pobíhají kolem nás. I když nejsou na vodítku, v neznámém terénu se od nás moc nevzdalují. V místě, kde Waldbach vyvěrá mohutným pramenem ze skály, se psi naposledy vykoupou a napijí. Teď nás už čeká stoupání bez možnosti zchlazení psích tlapek.

Blíží se poledne a teplota nezadržitelně stoupá. I cesta č. 601 šplhá stále výš. Teče z nás pot a oběma psům padají jazyky nekontrolovaně z tlamy. Přibývající výškové metry si u zvířat začínají vybírat daň – jejich pobíhání se postupně mění v ploužení. U Tiergarten Hütte už obě feny jen zmoženě leží ve stínu a vypadají jako v posledním tažení. Čas pokročil a Wiesberg Hütte je ještě daleko, takže se rozhodujeme pro návrat. Když obě psí dámy zjistí, že se vracíme, radostně vyskočily a vrtěním ocasu nás ujistí v našem rozhodnutí.

S ohledem na zálibu obou fen v koupání jsme další celodenní výlet naplánovali ke Gosauským jezerům. Většina cesty vede v dosahu vody. Od parkoviště u lanovky Gosaukammbahn se jde po příjemné cestě kolem Vorderer Gosausee až na k Hinterer Gosausee. V neděli byla populární výletnická trasa pro rodiny s dětmi hodně frekventovaná. Psí dámy si proto musely vyšlapovat na vodítku. Jediné chvíle volnosti si užily při plavání v jezeře.

Setkání s potápěčem

Vorderer Gosausee je populární potápěčská lokalita. Zrovna když boxeřice Laura plavala s aportovaným klackem ke břehu, vynořil se u břehu potápěč. Vydala se ho prozkoumat a u jinak poslušného zvířete zvítězila zvědavost před poslušností. Kdo zažil, jaké to je, když se k vám dostane plavající pes, raději rychle unikne z dosahu kmitajících drápů. Potápěč blížícího se huňáče včas odhalil a ponořil se. Laura zmateně zakroužila v bublinách, které po něm zůstaly na hladině, a provinile se vydala k nám.

Po dvou dnech chození po horách se na obou fenách začíná projevovat únava. Z večerního odpočinku je vytrhne už jen miska se žrádlem.

Na třetí „krizový“ den vybíráme pohodovou trasu podél řeky Koppentraun. Je pěkně, na cestě potkáváme jen málo výletníků, a psům proto dáváme volnost. Dona skotačí kolem nás, ale do tekoucí vody se nehrne. Lauru cesta podél řeky velmi baví. Kdykoliv si může jít zaplavat nebo se aspoň napít, takže je u vody skoro pořád. Nejdřív jsme ji z řeky odvolávali, ale když zdolala i silný proud, vzdali jsme to. A už teď se těšíme, až rodiče zase někam pojedou…

Text a foto: Vladimír Fořt