Volné bruslení: Návrat k přírodě (a občas i pád skrz probořený led)
Volné čili nordické bruslení přišlo do Česka ze Skandinávie a Nizozemska. Ve Švédsku a v dalších severských státech se jezdí hlavně po zamrzlých jezerech, v Nizozemsku zase na umělých kanálech. Ty ale poslední roky příliš nezamrzají…
„Asi jen málokoho baví jezdit v tlačenici někde na zimáku,“ vypráví Viktor Slavík, který se volnému bruslení věnuje čtyři roky. „Při volném bruslení můžete jet, kam je libo. Třeba objet Orlickou přehradu. Člověk si může prohlédnout zátoky, prozkoumat břehy nebo hrad Zvíkov z míst, která jsou v létě nedosažitelná. Je to úplně jiný zážitek a svým způsobem bruslařský návrat k přírodě.“
Bruslení jako na běžkách
Led se bohužel vždy nechová tak, jak by si bruslaři představovali. Při mrazivém počasí často zamrzne kdejaká tůňka na Kokořínsku, zatímco třeba Orlická přehrada je bez ledu. Někdy to ale může být přesně naopak, což záleží na různých faktorech. Když třeba na velkých plochách fouká, zamrzání to nesvědčí. A pokud se led vytvoří, tak je důležité, aby na něj nenasněžilo (kvalita bruslení by se tím zhoršila). Když vyhovující podmínky někde nastanou, bruslaři informace vyvěsí na web Brusleni.e-zpravy.cz (rubrika Ledové zpravodajství).
Jezdit se dá i v klasických kanadách. „Skoro každý na nich začíná, ale když se volnému bruslení chce víc věnovat, zákonitě přejde na speciální nordické brusle,“ říká Viktor Slavík. „Mají asi padesát centimetrů dlouhé, zcela rovné nože. Výhodou proti klasickým bruslím je, že jde o samostatnou část výstroje. V horní části brusle je běžkařské vázání, které se jednoduše přicvakne k běžné běžkařské botě. Bruslař má tedy uchycenou špičku a volnou patu. Díky rovným nožům dosáhne bez zvláštní námahy a na dlouhou dobu až třicetikilometrové rychlosti.“
Svařák na ledu
Baštou volného bruslení je Máchovo jezero, jehož objetí je dlouhé asi sedm kilometrů. Tradičně se tam schází velké množství bruslařů, čehož už si všimli majitelé pobřežních restaurací. Ty jsou od září mimo provoz, ale jakmile se pod Bezdězem začne bruslit, řada z nich na víkend otevírá. Stoly a židle stavějí i přímo na led, takže si bruslaři při občerstvení ani nemusejí sundávat brusle.
Ideální jsou i zatopené pískovny, třeba Baraba u Mělníka nebo Malvíny u Čelákovic. Za větších mrazů se dá na bruslích vyrazit po Hořínském kanále nebo po Labi z Čelákovic do Nymburka. „Tam je ale potřeba dávat pozor na díry, které je nutné přeskočit, a doufat, že to člověka po dopadu unese,“ vypráví z vlastní zkušenosti Viktor Slavík.
Jezdit můžete i na Orlíku, kde se ale kvalitní led vytvoří tak jednou za tři roky. Když se ovšem zima vydaří, dá se tam ujet i dvě stě kilometrů. Na Lipně je k dispozici jedenáctikilometrová bruslařská dráha, problémem však bývá její časté zasněžení. V tůních na Kokořínsku (které leží v hlubokých roklích, takže tam neproniká slunce) je větší zima, a tím pádem lepší možnost zamrznutí. V Praze se jezdí na Hostivařské přehradě nebo na Šeberáku. Z metropole to není daleko ani k Jiřické tůni u Kostelce nad Labem.
Je tam „sklo“!
Existují i borci, kteří si připínají brusle na pohorky. Na Třeboňsku mají vyznavači takových výletů určenou trasu přes několik rybníků. Když dojedou na konec jednoho, pokračují pochodem k další ledové ploše. Bruslařskou turistikou putují po rybnících celý den. V okolí Třeboně je na bruslení vhodná i mělká Zlatá stoka. Když je dobrá zima a zamrznou rybníky i slepá ramena Dyje v Lednicko-valtickém areálu, dají se na bruslích obdivovat krásy tamní přírody i památek. V okolí Hradce Králové zamrzají rybníky Cikán, Biřička a Stříbrný, bruslit se dá i na Labi a Orlici.
I když se ježdění na přírodním ledu kvůli počasí nedá moc plánovat, začaly se jezdit bruslařské orientační závody. „Jakmile se objeví zpráva, že na Malvínách je ‚sklo‘, co nejdřív mizím z práce, skáču do auta (brusle z něj v zimě vůbec nevyndavám) a hurá do Čelákovic!“ shrnuje Slavík.