Že jste o Vitorazsku nikdy neslyšeli? Vykousnuté české teritorium kolem dnešních Českých Velenic leží na horním toku Lužnice. Je menší částí území, které kdysi patřilo Českému království. Kus Vitorazska ale prohráli Přemyslovci a zbytek později získalo Rakousko. Pak tu šest set let zbyly české vesnice, které se po 1. světové válce staly vítanou záminkou k územním požadavkům Prahy.

Československo získalo část Vitorazska v září 1919 na základě saint-germainské smlouvy, jejímž cílem bylo právně zakotvit rozpolcené rakouské části dřívějšího Rakouska-Uherska, které prohrálo válku. Vděční čeští obyvatelé, kteří se díky smlouvě „vrátili domů“, své samoty pojmenovali po světových mocnostech, které přispěly ke vzniku samostatného Československa. Tak vznikl London, Paris (Paříž), New York, Bosna…

Naopak „nevděční“ německy mluvící obyvatelé Rakouska se částečně stáhli za nově vzniklou hranici. Ti, kteří to neudělali, na to pak doplatili po květnu 1945. Právě ve Vitorazsku proběhl jeden z nejbrutálnějších masakrů civilního německého obyvatelstva na českém území, při kterém bylo ve vesnici Tušť „revolučními gardami“ zavražděno čtrnáct lidí.

Ale to už je historie. Dnes jsou hlavním důvodem k návštěvě Vitorazska bizarní názvy zdejších samot (pokud nepočítáme nedaleké zatopené pískovny a pusté zalesněné hřebeny u rakouské hranice protkané cyklostezkami). Vydejte se sem třeba na kole z Třeboně nebo v rámci pěšího výletu coby „odskoku“ z vodácké výpravy na horní tok Lužnice. Ano, jsou to podivné cíle, ale proč do putování po Česku nezapojit fantazii? Cesta kolem světa se dá pěšky zvládnout asi za tři hodiny a na kole vám bude trvat nejvýš hodinu.

Ideálním výchozím bodem k pěšímu i cyklistickému průzkumu Vitorazska je Suchdol nad Lužnicí. Ze zdejšího vlakového nádraží jezdí do Nového Yorku autobus, kterému to podle jízdního řádu trvá jen deset minut (z Prahy do New Yorku se letí asi devět hodin). Logická trasa vede z Nového Yorku do Paříže, odkud se přes Velký a Malý London a Bosnu vydáte do Rapšachu. Asi dva kilometry západně od Suchdola navíc najdete samotu Benátky.

1. Paříž

Bydlí tu sice jen jeden stálý obyvatel (zbytek jsou lufťáci, mířící sem jen za rekreací), ale zase tu najdete rozlehlou zatopenou pískovnu a velký kemp Paris (ne Paříž!). Bonusem je v něm dobře ošetřené pivo a fakt, že to tu na rozdíl od následujících dvou osad žije až dlouho do noci. V našich očích proto Paříž ostatní samoty jednoznačně poráží.

Paris

2. London

Britská metropole leží jen asi dva kilometry severovýchodně od vesnice Rapšach. Přesněji řečeno, jsou to hned dvě osady, Malý a Velký London (ne Londýn!). V několika chalupách už nastálo nežije nikdo, takže tu na vás padne zmar. To je ale právě osvěžující – na břehu lesního rybníka Divoký můžete zažít v Česku jinde nebývalou samotu.

3. Nový York

„Nejživější město světa“ můžete navštívit na samotě mezi vesnicemi Tušť a Rapšach. Je to lidmi zapomenutá díra jako z Jarmuschových filmů. Pokud se vám snad v pustém Novém Yorku (ne New Yorku!) zasteskne po civilizaci, navštivte v sousedním Rapšachu luxusní hotýlek U irský žízně včetně vířivky, kryté střelnice, tenisu a projížděk na koni (Hotelirskazizen.cz). Na rozdíl od skutečného New Yorku tu jen od černošských dealerů nekoupíte crack.

Nový York

4. Bosna

Na samotě necelý kilometr východně od Rapšachu směrem na Malý London nás zaujalo několik rozpadajících se stavení. Připomněla nám následky války v bývalé Jugoslávii (1992–1995), po které ve skutečné Bosně zahynulo asi 100 000 lidí a zůstaly tam stovky zničených vesnic. Že by snad jména měla magickou moc měnit realitu? Za neutěšeným stavem vitorazské Bosny spíš tušíme hajdaláctví dnešních českých vlastníků zdejších nemovitostí.

Bosna

Text a foto: Ivan Brezina