Polská strana Krkonoš vypadá úplně jinak než ta česká. U nás hory charakterizuje několik mohutných hřebenů rozlezlých do vnitrozemí. Polská strana je na první pohled nudná jednolitá hrana, která prudce spadá do roviny k městu Jelenia Góra. Ve skutečnosti je ale divočejší než česká strana. Objevíte tu třeba rozlehlá kamenná moře nebo hluboké ledovcové kary s jezery.

Narušitelé hranic

Ještě nedávno to býval nepřístupný svět. Do polských Krkonoš jste mohli nahlédnout jen letmo z červené hřebenové Cesty česko-polského přátelství, která na několika místech překračovala státní hranici. Každých pár desítek metrů na ní ale postával pohraničník. Běda, pokud jste z ní třeba jen pár kroků odbočili, abyste si udělali fotku! Takové „narušení hranice“ okamžitě vyvolalo křik a perlustraci.

Zajít si do polské boudy na pivo? Neexistovalo! Polsko sice bývalo součástí spřáteleného „tábora socialismu“, ale v Krkonoších jste si připadali jako někde na horké západní hranici po spuštění železné opony. Pohraničníci číhali v kleči a jako duchové se nořili z mlhy, aby vám připomněli, že se nemůžete cítit svobodně už ani uprostřed hor.

Na dně kotle

Nesmyslná buzerace skončila až v prosinci 2007. Po vstupu do schengenského prostoru smíte státní hranici s občankou v kapse překračovat, kdekoli vás napadne. Tedy tam, kde vám to ochranáři dovolili po turistické značce, protože jde o chráněné území. Z české červené mezi Špindlerovkou a Sněžkou odbočuje za Slunečními kameny kombinace polské zelené a modré, která vás provede kolem dvou ledovcových pokladů: jezer Wielki a Mały Staw. Bonusem jsou jedny z nejkrásnějších krkonošských výhledů s dramatickou siluetou Sněžky z neobvyklého úhlu.

„Staw“ znamená v polštině „rybník“. Z věcného hlediska je to nesmysl, protože obě vodní plochy nejsou umělé výtvory lidských rukou. Obrovská masa ledu v pleistocénu svou vahou přemodelovala původní ostře zaříznutá údolí na kotle (kary) se skoro kolmými stěnami a plochým dnem. V Krkonoších je karů celkem 34, ale právě ty kolem obou stawů jsou z nich asi nejúžasnější. Ledovec před sebou v karu nahrnul val kamení a zeminy (morénu), který zabránil odtoku vody.

600 let a šlus

Označení „rybníky“ získala ledovcová jezera jen proto, že byla někdejšími majiteli panství využívána k chovu pstruhů. Wielki Staw je se svými rozměry 550 x 170 metrů a pětadvacetimetrovou hloubkou největším krkonošským jezerem vůbec. Ale ani jeho „malý“ bratr není vůbec malý. Sestup nás sice připraví o spoustu výškových metrů, ale člověk si tu připadá jako v jiném světě. Skoro kilometr velký kar má takřka kolmé stěny, navíc do něj vede skrz kosodřevinu pěší cesta vydlážděná obrovskými balvany. Připomíná to spíš Vysoké Tatry než Krkonoše.

Wielki Staw

K Wielkemu Stawu žádná cesta nevede, leží v rezervaci. Pokud si oba „rybníky“ chcete prohlédnout aspoň z dálky, pospěšte si. Podle geologických měření je totiž pravidelné laviny padající ze stěn karů zanášejí tak rychle, že jezera každý rok přijdou o jeden až dva centimetry hloubky. Mały Staw by tak měl zmizet asi za 300 let a Wielky asi za 600 let.

Studený Lech

U Małeho Stawu si v dřevěné chatě Samotnia dopřáváme studeného Lecha. Jméno tohoto piva získalo bizarní nádech po pádu letadla TU-154 u Smolenska v dubnu 2010, v němž zahynul i polský prezident Lech Kaczyński… Ale dost černého humoru. Samotnia je jednou z nejstarších bud na polské straně Krkonoš a její historie začíná už v roce 1654. Dnes se tu můžete ubytovat (Samotnia.com.pl, nocleh v třílůžkovém pokoji vyjde na 40 zlotých). A pozor – web je i v češtině. což je nejlepším důkazem, že doby přísných polských pohraničníků jsou už dávno pryč.

Maly Staw

Text: Ivan Brezina | Foto: autor