Trek na trojmezí Česka, Polska a Slovenska
Chceme si osahat dva zeměpisné extrémy, aspoň přičichnout ke hřebenovce Moravskoslezských Beskyd a přejít celý boční hřeben Prašivé. Zažijeme přitom lesní ticho a multinárodnostní prostředí. To poslední je v Česku docela vzácné, snad s výjimkou centra Prahy.
„East Point“
Pokud nebydlíte na Ostravsku, představuje výlet do nejvýchodnějších oblastí Česka slušnou štrapáci. Z Prahy jedeme do Jablunkova vlakem přes pět hodin a pak nás čeká ještě přiblížení autobusem do obce Bukovec. Krajina kolem něj už má zřetelně karpatské rysy. Roztahané obce a osady se tulí v údolíčkách ohraničených pastvinami.
Bukovec by byl pro „cizince“ nezajímavou obcí, kdyby na jeho území neležel nejvýchodnější bod Česka. Nářečí místních moc nerozumíme, a tak se musíme ptát třikrát. Pak už stoupáme vzhůru po loukách bez značky k česko-polské hranici a trefujeme se skoro přesně na začátek krátké naučné stezky. Po pár stech metrech nás přivádí na český „East Point“. Místo je sice schované v lese, ale ve srovnání s ostatními extrémními body českého území (na severu, jihu a západě) je docela dobře přístupné. Podle údajů Ministerstva vnitra ČR je teď naše poloha 18°51′33,3′′. Blíž k Moskvě to už v Česku nejde. „A to je dobře!“ říkáme si v duchu.
Cesta k pylonu
Východní extrém republiky bývá často zaměňován s místem, kde se stýkají hranice Česka, Polska a Slovenska. Omyl – trojmezí sice leží jen o pár kilometrů dál, ale také o několik úhlových minut západněji. Chvíli se prodíráme lesem, napojujeme se na žlutou polskou značku a pokračujeme po ní k jihu. Přes pěknou osadu Jaworzynka nám pochod na trojmezí zabere asi půldruhé hodiny. České státní území tu vytváří úzký výběžek vymezený strmým svahem padajícím do údolí hraničního potoka. Slovenské území u trojmezí pokrývá hustý les, do něhož nakukujeme po dřevěném mostku. Na české půdě stojí trojhranný kamenný pylon.
Trojmezí leží na katastru obce Hrčava, která se honosí přízviskem „obec s nejvýchodněji položeným centrem v Česku“. Na náves dorážíme po asi dvou kilometrech pochodu a rozhodujeme se přespat v jednom z místních privátů.
Na beskydský hřeben
Ráno v Hrčavě nastupujeme do autobusu, který nás odváží do Mostů u Jablunkova – východisko cesty na hřebeny Moravskoslezských Beskyd. Ze dvou možností volíme červenou značku, která stoupá lesem až k chatě Skalka. Mohutná dřevěná budova stojí v hustém lese pod prvním výraznějším vrcholem. Její dnešní podoba je výsledkem přestavby po ničivém požáru v roce 1998. Historie chaty je ale starší a odráží území, které dříve obývali příslušníci různých národů – Češi, Poláci, Němci i Slováci. Původní chatu totiž v roce 1928 postavili členové německého turistického spolku Beskidenverein. Do českých rukou přešla po 2. světové válce.
Místní svíčkovou hodnotíme velmi kladně a pak už rychle vyrážíme směrem k hranici – tentokrát slovenské. Vrchol Velký Polom (1 067 m) je nejvyšším bodem dne. Trasa získává charakter hřebenovky a rozhledy jsou spíše sporadické. Pomáháme si proto výstupem na nedávno rekonstruovanou rozhlednu Tetřev s panoramatem moře lesů.
Za Velkým Polomem opouštíme hlavní beskydský hřeben a po žluté značce prudce sestupujeme do Horní Lomné. Malebná ves je sevřená v širokém slepém údolí – jistě i proto je tu božský klid. Pro nocleh volíme chatu Kamenitý (800 m), uloženou vysoko v cípu strmě ukloněné horské louky. Bukolický podvečerní pohled od chaty na stádo krav, pasoucí se na pozadí temných lesů, ale dá na nesnáze výstupu zapomenout.
Tichou samotou na Prašivou
Třetí den se zase vydáváme na hřebenovku, i když jen boční. Chceme přejít jeden ze severních výběžků Moravskoslezských Beskyd, který je ukončený známým vrcholem Prašivá. Žádná dřina to nebude, trasa má jen malé převýšení. Za rozcestím Babí vrch se napojujeme na páteřní červenou značku, která se několik kilometrů vlní hustým, místy téměř neproniknutelným lesem. Dlouhé hodiny nikoho nepotkáváme. V mírném stoupání pod vrcholem Ropice (1 082 m) se obzor konečně trochu otevře. Vidíme jak do hlubokého údolí Morávky, tak na mohutný protilehlý masiv Lysé hory (1 323 m, nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd).
Za Ropicí terén trochu klesá. Po mnoha kilometrech lesních pustin rádi usedáme v chatě Na Kotaři k občerstvení. K poslednímu bodu horského hřebene, vrchu Malá Prašivá (706 m), je to už jen něco přes hodinu pochodu. Také na Prašivé stojí turistická chata a v jejím sousedství dřevěný kostel sv. Antonína Paduánského ze 17. století. Vzhled chrámu je blízký karpatským kostelům na Slovensku. I on připomíná, že jsme v nejvýchodnější části republiky…
Praktické informace
Jak se tam dostat?
Jablunkov leží na frekventované železniční trati na Slovensko. Pozor – nádraží je v jízdních řádech vedeno pod názvem Návsí (Nawsie). Autobusy do Bukovce i Hrčavy jezdí z Jablunkova často, vysokou frekvenci mají i autobusové spoje údolím Morávky do Frýdku-Místku.
Kde se najíst?
Oblast je dobře vybavená občerstvovnami a všechny horské chaty na trase poskytují stravování. Doplnit zásoby do kletru se hodí v Mostech u Jablunkova a v Horní Lomné.
Jak to bude dlouhé? První den je nenáročný, našlapete jen asi 12 km bez zásadního převýšení. Nejvíc dá zabrat trasa druhého dne, která je i nejdelší (asi 24 km), se dvěma náročnými výstupy (na hřeben Beskyd a výšvih na chatu Kamenitý). Poslední den ujdete kolem 20 km a nenarazíte na žádné náročné úseky.
