Ten pohled dokáže hodně napovědět o rozsahu dávné erupce, která poznamenala celý svět. Kam oko pohlédne (a v chladném islandském vzduchu to je skutečně daleko), se táhnou kužely sopek seřazených jako vojáci. Zeleným mechem porostlé zuby, které Země vycenila, aby člověku připomněla, kdo je tu pánem.

Dostat se do oblasti islandské sopečné pukliny Lakagígar není snadné. Budete potřebovat auto s náhonem na všechny čtyři, slušnou mapu a znalost jízdy v nesnadném terénu. Rozumějte pod tím umění brodit místy značně hluboké řeky, černopopelavé závěje na cestě a nepřehlednou krajinu.

Víc než kde jinde tu ale platí, že cesta je cíl. Na celkem sto šedesáti kilometrech trasy se vám v obou směrech postaví do cesty tolik atraktivních míst říkajících si o zastávku, že výlet zabere třeba dva dny.

Kde se skrýt?

Výčtem „best of“ můžeme začít hned u startovního místa trasy. Tedy u odbočky silnice 206, která se nedaleko osady Kirkjubæjarklaustur odděluje z okružní a vlastně jediné pořádné islandské silnice Ring Road. Po pár kilometrech nás výrazná tabule upozorňuje na přítomnost jednoho z nejšílenějších výtvorů islandské přírody – kaňonu s neméně šíleným názvem Fjaðrárgljúfur. Impozantní jizva v jinak plochých a svěže zelených pastvinách vám určitě vyrazí dech. Se stále vyraženým dechem pak budete kráčet i po závratně úzkých chodnících, které vybíhají po okrajích útesů přímo do kaňonu. Úchvatné, i když trochu děsivé místo.

Prašná cesta (F 206) pak pokračuje k jedinému povolenému tábořišti v oblasti, které leží v blízkosti turistické chaty Blagil. Chata je volně přístupná a v případě špatného počasí bude vítanou záchranou. Není to ale zdarma. V blízkém návštěvnickém centru národního parku bydlí správce, který si za nocleh řekne o poměrně vysokou sumu (asi 600 Kč). Ani blízké tábořiště není zadarmo, ale těch pár korun už váš rozpočet tak nezatíží.

Sto třicet sopek

V další fázi cesty se dostáváme do labyrintu více než sto třiceti sopek, které vytvořil výbuch gigantické, skoro pětadvacet kilometrů dlouhé zemské pukliny. Explodovala v roce 1783 a erupce trvala osm měsíců! Její děsivé globální následky najdete na konci tohoto článku. Na sopky porostlé nádherným zeleným mechem se nesmí vystupovat, ale množství vyšlapaných steziček napovídá, že ne každý to respektuje – člověk skutečně jen těžce odolává pokušení vylézt na některou z nich.

Kromě obdivu k této až neuvěřitelně barevné krajině věnujte pozornost i samotné cestě. Na několika místech je přerušena tokem poměrně hlubokých řek a nutno poznamenat, že některé brody přinášejí větší vzrušení než porušení zákazu výstupu na sopky. Na konci „silnice“ je velké parkoviště, ležící přímo pod nejvyšším bodem tohoto obrovského sopečného hřebene. Na vrchol Laki se už smí a trasa je dobře vyznačena dřevěnými kůly.

Kráter Tjarnargígur

Po necelé hodině nijak náročného stoupání vulkanickou krajinou stojíme ve výšce 818 m prakticky v epicentru dávné exploze. Výhled je jedním slovem omračující. Pás sopečných kuželů se od nejvyššího bodu táhne v obou směrech a odhaluje dílo zkázy. Chladný vzduch dokonale vykresluje nejen sopky samotné, ale dává možnost dohlédnout až k polím ledovce Vatnajökull, na několik zasmušilých jezer a na další a další rozeklané hory na obzoru. Úžasné místo!

Sestupovat nemusíme stejnou cestou. Značená pěšina tu totiž tvoří parádní okruh umožňující nahlédnout do dalších zajímavých míst. Výstupem na sopku Laki ale program ještě nekončí. Značených stezek tu sice mnoho není, ale rozhodně si nenechte ujít krátký výlet k jednomu z mnoha dalších sopečných kráterů, který nese název Tjarnargígur. Je vyplněn temně modrým jezerem, který dokonale kontrastuje s žlutavě zelenými mechy a rudou vulkanickou horninou.

Čepel vody

Na závěr ještě jeden tip. Až budete po silnici F 206 tuto surrealistickou přehlídku ničivých sil Země opouštět, udělejte si krátkou odbočku k vodopádu Fagrifoss. Před zraky turistů se ukrývá za nenápadným hřebenem. Oč nenápadnější je, o to fantastičtější podívanou vám připraví. Jinak plochá krajina se tu propadá do impozantního kaňonu, na jehož dno se s řevem řítí několik desítek metrů vysoká stříbrná čepel vody.

---

Praktické info

Doprava

Na Island se nejrychleji dostanete letecky (třeba s Air Berlin) už od 5 000 Kč. Do oblasti Lakagígar dojedete jen autem 4×4 nebo v hlavní letní sezoně busem společnosti Austurleið-Kynnisferðir (od 7 000 ISK/1 290 Kč, což je poměrně drahé).

Mapy

Ferdakort-Landmælingar Islands č. 1913-II – Lakagígar (najdete i na Atlas.lmi.is/kortasja_en)

Peklo 1783

Co se na islandské sopce Laki toho roku stalo? Oficiální údaje hovoří o uvolnění 15 km³ lávy a vyvržení až 500 milionů tun sopečných plynů. Exploze přinesla smrt pětině obyvatel Islandu. Následné ochlazení klimatu na celé severní polokouli mělo na svědomí hladomor ve značné části Evropy. Dosah katastrofy však byl mnohem větší. Její následky způsobily neúrodu v Egyptě a podepsaly se na malé sklizni rýže v Japonsku. Následující extrémně chladná zima způsobila zamrznutí Mississippi u New Orleans a v Mexickém zálivu se objevily ledové kry. Šlo tedy o skutečnou superkatastrofu globálního rozsahu.