Jak si dokonale užít Arménii?
V roce 301 byla Arménie první zemí světa, která jako státní náboženství přijala křesťanství. Její obyvatelé se ale dodnes nevzdali předkřesťanských praktik. Dodnes třeba obětují zvířata, a to přímo na prahu kostelů. Tento tradiční rituální hold nadpřirozeným silám se nazývá matagh. Obětí je nejčastěji ovce, koza nebo také kohout.
Při putování Arménií jsme se s tímto krvavým obřadem nejednou setkali. Matagh je obvykle počátkem rodinné oslavy. Může se jednat o křtiny, svatbu nebo třeba jen o oslavu významného výročí. Sejde se mnoho příbuzných a je třeba je něčím pohostit. Ovci nebo kozu ale pro tyto účely nejde zabít jen tak. Musí to udělat kněz a přidat náležité požehnání. Hosté se pak sejdou v domě toho, kdo zvíře pro matagh věnoval. Jídlem se nijak nešetří. Podle starého zvyku je totiž nutné sníst všechno maso ještě před západem slunce.
Na venkově se někdy matagh provádí jen za účelem splnění nějakého přání. Obětí je v takovém případě obvykle kohout. Pro obyvatele měst je ale už dnes matagh často pouze záminkou k pikniku v přírodě. Naloží do auta jehně a o víkendu s přáteli vyrazí k nějakému pěknému svatostánku v horách. Na těchto oslavách jsou vždy vítanými hosty cizinci.
Stan s sebou!
Svérázná Arménie nabízí i další neobyčejné zážitky. Ale opravdu si je užije jen ten, kdo zvolí správnou strategii cestování. V zemi není mnoho ubytovacích zařízení ani restaurací. Výjimkou je hlavní město Jerevan, kde jsou ale podniky značně předražené. Veřejná doprava je pomalá a na většinu zajímavých míst se s ní navíc vůbec nedostanete. Autostop funguje, ale má smysl, jen pokud cestujete sami. Většina projíždějících aut bývá totiž beznadějně přeplněná a více než jeden turista s batohem se do nich obvykle nevejde. Pokud cestujete ve dvou nebo ve skupině, nevyhnete se proto poměrně značným investicím do vlastní dopravy. Náklady na ubytování a stravování ale už mohou být téměř nulové.
Neocenitelné služby vám prokáže vlastní stan, a to i v případě, že neplánujete žádné horské túry. Postavit ho můžete u všech starobylých klášterů – někdy i přímo na dvoře. Právě tyhle památky s více než tisíciletou historií jsou hlavní atrakcí země. Mnohé jsou zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Obvykle je to skupinka chrámů a kaplí obehnaná hradbou a malebně zasazená do divokých hor.
Bohoslužba místo snídaně
Typickým příkladem je legendární klášter Tatev, k dalším atraktivním cílům patří kláštery Sanahin a Noravank. Unikátními reliéfy se může pochlubit do skály vytesaný Geghard. Za zmínku stojí také klášter Khor Virap, odkud je nádherný výhled na blízký Ararat. U všech větších klášterů najdete solidní veřejné záchody, které lze využít i jako provizorní umývárnu. Samozřejmostí je studna s pitnou vodou.
Přes den bývají svatostánky v obležení domácích výletníků, kteří se vám postarají o zábavu a pohoštění. Přes noc v klášterech zůstávají jen kněží a mniši, se kterými se můžete zúčastnit časné ranní bohoslužby. Na zpěv linoucí se z prastarého kamenného chrámu do tichých hor, vůni kadidla, svaté obrázky a mihotavé světlo svíček budete dlouho vzpomínat.
Autoveteráni a zlí psi
Mezi jednotlivými kláštery se můžete přesouvat v najatém taxi. Na požádání vám ho zavolají mniši, nebo si odvoz můžete dohodnout s řidičem předem. Někdy se podaří najmout i vůz správce objektu. Mnoho dopravních prostředků jezdí z úsporných důvodů na plyn, což zmenšuje jejich zavazadlový prostor a výkonnost v řídkém vysokohorském vzduchu. Na své si přijdou milovníci sovětských veteránů. Volha, žigulík a moskvič jsou běžným standardem, ale úplnou vzácností není ani pitoreskní vozítko z poloviny minulého století zvané záporožec.
Většina arménských klášterů může posloužit i jako výchozí bod pro treky do hor. Potkáte tam pohostinné pastevce, od kterých můžete dostat chleba, slaný sýr a „energetický“ jogurtový nápoj zvaný macun. Potkáte ale i velké a zlé ovčácké psy, které udrží v bezpečné vzdálenosti jen házení kamení.
Jízda na jatka
Pro vícedenní treky se hodí hlavně Geghamské hory, jež lemují západní břeh jezera Sevan. Velkou výzvou je i nejvyšší hora země Aragac (4 095 m). Zajímavé, ale málo navštěvované jsou i menší a méně známé vrcholy, třeba posvátná hora Ara nedaleko hlavního města. Tento vyhaslý vulkán nese jméno staroarménského hrdiny, který byl podle pověsti zabit a následně vzkříšen starověkou královnou Semiramis. Na vrcholu významného poutního vrcholu stojí několik skalních svatyní, uctívaných pramenů a kapliček.
K návratu z hor do civilizace se vám občas podaří použít náklaďák svážející z pastvin ovce na jatka ve městě. Jízda na korbě s bečícím skotem pod nohama je ale jen pro otrlé povahy.