Fejeton: Kde hledat místa bez turistů?
Pokud jste jako já těžce závislí na cestování, nemohli jste si toho paradoxu nevšimnout taky. Nejsem tak naivní, abych věřil, že někde něco objevím. Místa, kde ještě nikdy nestanula lidská noha, už prostě neexistují, samozřejmě pokud vynecháme dno Mariánského příkopu (– 10 971 m), nitra činných sopek a několik posvátných hor Himálaje, kam se z náboženských důvodů nesmí vstupovat.
Už prostě nestanu někde poprvé, ta doba je nenávratně pryč. Měl jsem se holt narodit o sto let dřív. Naivně jsem ale věřil, že na cestách aspoň někde budu sám. Nemyslím Karlštejn, ale třeba džungli v Laosu, pláně v Tibetu, odlehlé ostrovy v Indickém oceánu nebo hory v Laponsku. Houby s octem! Všude potkávám západní cestovatele, kteří chtějí to samé co já: místa bez turistů.
Slovo „neturistické“ se významově vyprázdnilo stejně jako „odlehlé“, „nezkažené“, „nedotčené“ nebo „tajemné“. Všechny ty výrazy začal marketingově využívat paradoxně právě turistický průmysl. Když se je dočtete v barevném katalogu, můžete si být jisti, že právě tam potkáte davy turistů. Palčivě jsem si to uvědomil letos v létě v severním Vietnamu. „Tajemstvím Sapy“, které tam všude inzerovali, mělo být několik vesnic, kam prý ještě nikdo nejezdí. Jenže co je to za tajemství, když ho dáte na billboard?
Nedotčená místa nenacházíme prostě proto, že všichni hledáme něco exkluzivního. Je to stejný nesmysl, jako kdyby všichni muži světa chtěli žít s Marylin Monroe. Přesto ale „neturistickost“ není nesplnitelným snem. Jen si musíte vybírat dobu, kdy na některá místa nikdo nejezdí. Nepál v létě za monzunu, chorvatské pobřeží v zimě, české hory za podzimních dešťů… Anebo místa, která nikoho nelákají, protože jsou považována za ošklivá, nezajímavá, nudná nebo nebezpečná. Výsypky severočeských dolů, pákistánský Balúčistán, maďarskou pustu…
Poslední šancí je se čas od času zavřít doma s knížkami dávných cestovatelů, kteří ještě měli svět jen sami pro sebe. V bytě budete zaručeně bez turistů a do snů vám taky nikdo nevleze.
