Hrdinové horalů: příběh batohů Gemma
V nenápadném domě u Brna vznikají legendární batohy, které změnily českou vysokohorskou turistiku. Bez přehánění!
Dílna firmy Gemma připomíná domáckou manufakturu. Na stěnách visí humorné obrázky a několik žen za šicími stroji na sebe pokřikuje vtipy. Provází nás Aneta Dvořáková (42), dcera vynálezce Aleše Petra, který kdysi rok před jejím narozením převrátil svět outdooru.
Osvícení z cedníku
Začátkem 80. let ale slovo „outdoor“ nikdo neznal. Prostě jsme vandrovali, čundrovali, chodili po horách… V roce 1974 vznikla trampská osada Severní koruna, nazvaná podle stejnojmenného souhvězdí. Když jejím členům a členkám přestaly stačit vandry po Česku, začali vyrážet do rumunských Karpat. Jinam se tehdy nesmělo.
Jenže trampské „usárny“ se na mnohadenní přechody vysokých pohoří nehodily. Chtělo to větší a stabilnější batohy a taky lehké stany. Nic z toho se u nás tehdy nedalo sehnat.
„Otec od babičky švadleny pochytil základy šití,“ vypráví Aneta Dvořáková. „Coby inženýr – konstruktér měl i technické nadání.“ Jednoho dne se to všechno spojilo. Pan Petr spatřil doma v kuchyni cedník a v jeho tvaru stanovou kopuli. Dírami v cedníku začal prostrkávat nitě a představovat si je jako tyčky samonosného stanu. Řešil nejen technický problém, ale i touhu vyspat se v horách v pohodlí.
Nejjasnější hvězda souhvězdí Severní koruna se jmenuje Gemma. V roce 1983 tak Aleš Petr nazval první verzi stanu, který byl na svou dobu převratem. Systém laminátových tyček na spojkách zavěšených zvenčí stanu Gemma zajišťoval výjimečnou stabilitu ve větru.
O rok později pan Petr navrhl batoh – přesně takový, jaký si v rumunských horách vysnil. V dílně u Brna ho vyrábějí dodnes, i když prošel evolucí. „Více než padesát dílů je třeba přesně sešít dohromady,“ ukazuje nám vynálezcova dcera v dílně. „Vysoký podíl ruční práce chce šikovné švadleny. Žádný automat je nenahradí.“
Nebe a dudy
Batohy a stany Gemma se nejdřív šily v Avii Brno a JZD Klobouky, v rámci přidružené výroby. Když pak režim trochu povolil otěže drobného soukromého podnikání, byla v roce 1987 založena firma Gemma. Ve stejné době získal „anatomický turistický tlumok Gemma“ patent Úřadu pro vynálezy a objevy.
O dva roky později se Aleš Petr vrhl po hlavě do svobodné ekonomiky, aby zúročil své nápady. Zažil velký podnikatelský úspěch a dostal několik cen za inovativní design. Na jaře 1998 ale bohužel zemřel.
A teď dovolte osobní příběh. Do rumunských hor jsem před listopadem 1989 vyrážel i já. Výbavu a zásoby na několik týdnů jsme tehdy tahali v neforemných krosnách s hliníkovým rámem, které lámaly hřbet. Někdy v roce 1987 jsem se doslechl o batohu Gemma, který prý vymyslel jakýsi brněnský inženýr. Batoh byl na pořadník, jako všechny nedostatkové věci v té době.
Zipem ve tvaru písmene U se Gemma dala plnit zezadu, což zjednodušovalo přístup k věcem. Systém popruhů umožňoval podle potřeby měnit velikost batohu. Zásadním posunem byl ale nosný systém. Kovové vzpěry doplňoval masivní bederní pás, ulehčující páteři. „Nebe a dudy!“, říkal jsem si v duchu, když jsem si Gemmu poprvé hodil na záda.
Bylo do dva roky před Sametem. Když se pak otevřel svět, Gemma se mnou prošla indický Himálaj, švédskou tundru, turecké hory, Island, Alpy, Kavkaz, Nepál… Tisíce kilometrů s batohem, který všechno změnil. A taky se stanem Gemma, ve kterém s námi na cestách postupně vyrůstaly dvě děti.
Nebyl jsem v tom sám, batohy a stany Gemma na konci osmdesátek zasáhly celou generaci horalů, dobrodruhů, poutníků a cestovatelů. „‚Váš batoh používáme desítky let a pořád funguje’, píšou nám věrní zákazníci,“ říká Aneta Dvořáková.
Konzerva vzpomínek
Doslova kultovní výrobek obklopený skvělou pověstí a velkou skupinou fanoušků je splněným snem každého markeťáka. Pomyslnou druhou stranou mince je ale paradoxně trvanlivost.
Batohy u Brna šijí z Cordury, tkaniny, která se používá na nejnamáhanější části outdoorové, vojenské, pracovní a motorkářské výstroje. Odolnější materiál neexistuje. Připočtěme japonské zipy YKK výsledkem je v podstatě nezničitelný batoh. Osobně mám od roku 1987 teprve druhý, a to ho rozhodně nešetřím.
Vysoká kvalita produktu je pro výrobce překážkou rychlého zbohatnutí. Na rozdíl třeba od rohlíků nebo jogurtů totiž nejde o rychloobrátkové zboží, které by si člověk pořizoval každý den nebo rok znovu. Paradoxní je i cena. Pokud totiž jeden batoh vydrží třeba třicet let, je levný, i když se na první pohled může zdát drahý.
Marketingová logika vytváří iluzi neustálé evoluce a inovací. „Nový, přepracovaný, krémovější, lepší než dřív,“ čteme na propagačních letácích. Batoh, který byl kdysi promyšlen do nejmenších detailů a dotažen k dokonalosti se už ale nedá zlepšovat. A zákazníci to kupodivu ani nechtějí. „Zkoušeli jsme měnit kapsy nebo šít barevné či odlehčené varianty, ale nesetkalo se to s ohlasem,“ směje se Aneta Dvořáková. „Nejoblíbenější tak zůstává černá a khaki.“
Ve výrobně dnes vznikají nejen horské batohy několika velikostí a provedení, ale i batůžky na kratší výlety,batohy pro záchranou službu, batohy pro zásahové jednotky ČR, městské batohy s kapsou na notebook, nepromokavé vodácké pytle… „Vyrábět v Číně by bylo lacinější, ale pro nás je na prvním místě kvalita a nulové reklamace. Jsme česká firma a jsme hrdí na to, že šijeme v Česku,“ uzavírá vynálezcova dcera.
Gemma je pro mne pomyslnou konzervou vzpomínek. S batohem jsem toho v horách zažil stejně jako s manželkou, možná i víc. A spolehlivé a osvědčené věci se zkrátka nemění.
Více: www.gemmasport.cz












Napsat komentář