Vlny jako droga. Waveriding je královská disciplína windsurfingu

Dynamika, rychlost a vítr. Waveriding je královskou disciplínou windsurfingu, které se v Česku věnuje jen hrstka nadšenců. Co tento adrenalinový sport obnáší, jak se na něj vybavit a kde jsou nejlepší lokality? shutterstock_430363099

Windsurfing udělal během posledních desítek let obrovský skok dopředu. V současné době se jezdí na vybavení z těch nejlepších materiálů, do vývoje se investují horentní sumy a jezdci předvádějí výkony za hranicemi lidského chápání. Jednotlivé disciplíny windsurfingu se pak liší typem vybavení a podmínkami, v nichž se jezdí. Jednou z nich je wave, mnohými jezdci považovaný za vrchol windsurfingu jako takového.

Co to je waveriding

Wave, jak název napovídá, je disciplína, která se jezdí ve vlnách. Jezdci mohou využívat vlny jako rampy pro vysoké skoky a předvádět ve vzduchu nejrůznější triky – počínaje různými rotacemi prkna a pokusy o trojité salto dopředu konče.

Druhé kouzlo wavu představují swellové vlny. Ty nevznikají větrem, ale působením mořských proudů. Jsou výrazně vyšší než ty větrné, disponují větší silou a v určitých ročních obdobích se tvoří relativně pravidelně na různých místech po světě.

Při waveridingu se windsurfer, podobně jako surfer, pohybuje kolem útesu, kde se vlny lámou, a čeká, až přijde ten správný „set“. Vlny se totiž k břehům neřítí s časovou pravidelností, ale vždy po nějaké době přichází série 4 až 6 vln o dost větších (tzv. set), o které se pak mezi jezdci svede boj. Kdo si vlnu chytne, čeká, až se začne stavět a rolovat (v ten moment má vlna největší sílu), aby ji začal sjíždět (ridovat).


Riding probíhá tak, že ve chvíli, kdy začne vlna padat na záda, jezdec položí plachtu co nejníže nad vodu a udělá oblouk pod špičkou padající vlny (tzv. bottom turn), a to tak dlouhý, až vyjede na úplný vršek vlny, kde prkno namíří zase zpět (cutback). Tímto způsobem pokračuje dále a vychutnává si celou vlnu. Čím radikálněji a čím blíže místu, kde se vlna balí, windsurfer jede, tím více cítí sílu vlny a užívá si adrenalinu.

Nejlepším pocitem pak je, pokud udělá cutback přímo v okamžiku, kdy se vlna zlomí. V tu chvíli ho vlna vystřelí do vzduchu (aerial) a on letí nad padající vlnou, aby dopadl zpět do ní a mohl ji dále ridovat.

Nejlepší jsou ostrovy

Jak je vidět, pro waveriding jsou nutné velmi specifické podmínky. Nelze surfovat na každé vlně, protože ta se musí pravidelně odbalovat. To znamená, že útes (korálový či skalnatý), na který vlna padá, musí mít specifický tvar tak, aby vlna nepadala celá najednou. Druhou podmínkou je pak směr větru. Aby windsurfer mohl vlnu ridovat, potřebuje, aby mu vítr přicházel z boku (side-shore). Takový stav je zároveň ideální pro vysoké skoky, protože windsurfer při výjezdu od břehu jede přímo kolmo na stavící se vlny.

Z toho plyne, že tyto podmínky nesplňuje zrovna moc míst po světě. Aby windsurfer měl opravdu dobrou pravděpodobnost velkých vln a větru, nestačí vybrat jen správné místo, ale i vhodnou dobu. Pravidelné větry a pravidelný swell totiž fungují na konkrétním místě jen pár týdnů nebo měsíců v roce.

Je pravda, že na severu Evropy je několik velmi dobrých míst pro wave windsurfing (Dánsko, Nizozemsko), většinou se ale jedná o vlny vzniklé silným větrem, které se jen u břehu stáčejí na side-shore. Vlna od větru ale není nikdy tak čistá a silná jako vlna swellová. Za swellovými vlnami se většinou létá na menší ostrovy, které nabízejí možnost přejezdu na jinou stranu ostrova, a najít si tak ideální místo podle směru větru a vln. Oblíbenou jarní destinací tak bývají Kanárské ostrovy, Kapverdy a Maroko, letní a podzimní pak Mauritius a zimní Havajské ostrovy s Jihoafrickou republikou.

shutterstock_417557275

Dřina a odříkání

Waveriding je jako droga. Když jednou pocítíte sílu vlny, uděláte všechno proto, abyste vlny mohli sjíždět znovu. Sportovně zdatnému jedinci zabere cesta od prvních windsurfingových krůčků k waveridingu několik let intenzivního tréninku. Pokud to ale podstoupí, vlny ho za to odmění. Odmění ho pocitem, který zažije jen pár stovek lidí. Windsurfing je časově i finančně náročnou záležitostí, a pokud ho chce člověk dělat dobře, musí tomu podřídit všechno ostatní.


Praktické informace

Vybavení

Na waveriding se používají specifická wavová prkna, která mají velmi malý výtlak (70–80 l) a velmi malé plachty (3,5–5,5 m2). Pro představu, pokud si na prkno stoupnete, aniž by foukalo, potopíte se s ním po pás do vody. Důvodem je maximální obratnost.

Ceny

Prkno: 35 000 Kč
Plachta (vč. stěžně a ráhna): 25 000 Kč (plachty je nutné mít alespoň tři)

Nebezpečí při waveridingu

Útoky žraloků sice nejsou vyloučené, ale jsou opravdu velmi ojedinělé. Nebezpečné jsou hlavně vlny samotné a mořské proudy. Neustále se pohybujete mezi desítkami tun vody, a tak je třeba dát pozor, aby vás masa vody nepřimáčkla na útes. Proudy jsou na vlnových spotech časté a velmi silné, může se stát, že díky síle proudu nelze doplavat ani několik desítek metrů ke břehu či do bezpečnějších míst.

Text : Jakub Zima | Foto: Shutterstock
Autor článku patří k elitním českým waveridingovým jezdcům