Kvůli 7 mrtvým řidičům za rok chce ministerstvo dopravy odstranit z hlavních silnic všechny nebezpečné billboardy, ale minimálně 12 utonulých ročně na jezech nikoho netrápí. Připadá vám to jako nesmysl? S aktuální situací vás seznámí expert z Vodácké školy záchrany.

Nebezpečných jezů máme v Česku zhruba stovku. Ročně na nich tone asi 12 lidí a nejsou to jenom vodáci. Dost často se jedná o náhodná spadnutí do jezu, snahu jít z něho něco vylovit, koupání pod jezem a podobně. Bohužel tyto nebezpečné jezy nejsou v drtivé většině případů nijak označeny, a tak lidé nemají bez předchozích zkušeností šanci poznat, že v nich hrozí vážné nebezpečí.

Specifikum těchto jezů je ještě v další věci: Za malého průtoku obvykle není zpětný proud (válec) pod jezem nijak problematický, ale stačí, aby večer zapršelo, a druhý den již zpětný proud nedovolí lidem jez opustit. Ti, kteří se jeden den v jezu koupali, už se druhý den nemusejí z jezu dostat. Nebezpečí nehrozí jen tomu, kdo se do zpětného proudu dostal, ale i těm, kteří mu jdou pomoci. Též hasiči mají na těchto jezech vážné problémy, protože zde nejsou instalovány prostředky pro jištění. Nemají se tedy jak zajistit a ochránit svůj život.

Povinnosti investora?

Nové stavby na řekách mohou stále vznikat jako nebezpečné pro lidi, ale bezpečné pro ryby. Pokud v práci postavíte schod o výšce 1 m, tak musí být natřen, musí mít zábradlí, jinak budete mít vážné problémy s bezpečností práce. Jak je možné, že se může na řece postavit životu nebezpečná překážka bez jakéhokoliv značení a zabezpečení? Pokud se staví nový jez, musí být na něm dle zákona možnost volné migrace ryb. Tedy musí být rybám umožněno, aby jez bezpečně překonaly. Obvykle se tak děje pomocí rybích přechodů. Bohužel člověk takové štěstí nemá a zákon nestanovuje žádné povinnosti pro investora, když už staví nebezpečný jez, aby byl alespoň označen výstražnými cedulemi nebo osazen jisticími prvky pro hasiče.

Bereme, ale nedáme

Vodní turistika přináší nemalé zisky, které se zpět téměř neinvestují. Podle odhadu půjčoven a cestovek se v Česku věnuje letním vodáckým splutím kolem 670 000 lidí. V průměru stráví na vodě jeden člověk ročně tři dny a utratí za to kolem 2 000 Kč. To znamená, že tento segment vodní turistiky představuje obrat kolem 1,4 mld Kč. To už je obrat střední fabriky.

Stát, kraje a obce z tohoto druhu turistiky inkasují peníze z daní, ale zpět nechtějí investovat ani korunu do rozvoje. Vzhledem k tomu, že vodní turistika je velmi oblíbeným outdoorovým sportem, je smutné, že nikoho bezpečnost vodáků nezajímá. Kraje odmítají investovat do zabezpečení cizí stavby (nejsou majiteli jezů) a majitelé staveb (obvykle jednotlivá povodí) na to nemají peníze.

Návratnost zabezpečení

Vybavení pro laickou a profesionální záchranu jednoho jezu stojí kolem 300 000 Kč. Jsou to základní finance na případné umožnění záchrany, kdy ale jez zůstane i nadále nebezpečný. Aby se stal bezpečným, znamenalo by to rekonstrukci jezu, což by stálo několik milionů. Základním zabezpečením se alespoň umožní tonoucímu vylézt po výstupním žebříku v kolmých betonových stěnách jezu do bezpečí, umožní laikům na břehu hodit do jezu záchrannou podkovu a hasičům provést zásah tak, aby byl co nejrychlejší a nejbezpečnější.

Pokud vezmeme v úvahu, že se někdo na jezu topí, podaří se ho vytáhnout a je následně převezen do nemocnice, pak jeden den pobytu pacienta na jednotce intenzivní péče (JIP) stojí od 25 000 do 50 000 Kč. Jako příklad uveďme tragickou událost na jezu v Řepčíně, kde se dva lidé utopili a třetí strávil necelý měsíc na JIP, kde posléze zemřel. Je to sice velmi tragická událost, nicméně nám ukazuje, že preventivní opatření smysl rozhodně mají a finance vložené do zabezpečení jezů nejsou nijak přehrané. Na jedné straně státní orgány nechtějí peníze investovat do zabezpečení, ale na druhé straně je pak musejí vydat na zdravotní péči.

Situace se mění

Již několik let se Český svaz kanoistů, Vodácká škola záchrany a Hasičský záchranný sbor ČR pokoušejí změnit situaci alespoň na těch nejnebezpečnějších jezech. Společně se snaží přesvědčovat jednotlivá povodí, kraje i dotčená ministerstva, aby se zamysleli nad současným stavem. Kvůli 7 mrtvým řidičům za rok chce Ministerstvo dopravy odstranit z hlavních silnic všechny nebezpečné billboardy, ale minimálně 12 utonulých ročně na jezech nikoho netrápí.

V některých oblastech zabezpečení se již podařilo pokročit. Některá povodí, hlavně Povodí Vltavy, Moravy a Ohře, již některé jezy zabezpečila pro profesionální i laickou záchranu a zároveň všechna povodí dostala nařízení od Ministerstva zemědělství o označení nebezpečných jezů výstražnými cedulemi.

Efektivně a bezpečně

Nejlépe zabezpečeným jezem se stal ten v Řepčíně, který má jako první stabilní lanovky určené pro záchranu. Lanovky budou využívat hasiči, kteří se, aniž by vstupovali do životu ohrožujícího vývaru, mohou dostat nad kritické místo, z ní se spustí k topící se osobě a tažením ke břehu ji mohou vytáhnout. Jedná se o velmi efektivní a relativně bezpečnou metodu, na kterou je potřeba minimum záchranářů.

Dalším opatřením, se kterým se můžete setkat na některých jezech, je informační cedule se záchrannou házecí podkovou s plovoucím lanem. Cedule vysvětluje, proč je jez nebezpečný, co v něm hrozí a jak případně pomoci člověku, který v něm uvízl. Podkova pak slouží pro rychlou laickou pomoc, aniž by do jezu musel někdo vstupovat. Bohužel se neustále setkáváme s tím, že se tyto záchranné prostředky, které mají zachraňovat lidské životy, kradou. Může se tak stát, že v okamžiku záchrany bude důležitá pomůcka chybět. Děkujeme, že je budete na jezech chránit!

Text: Petr Ptáček