Bizarní kulinářský experiment? Za pár let to možná bude běžná součást evropské kuchyně. Česká firma SENS uvedla na trh tyčinky s přídavkem mouky z cvrčků. Zhoupnul se vám žaludek? Tyčinky, která jsme žvýkali při trekování na Kavkazu, chutnaly po kokosu, burákovém másle, skořici, ananasu, datlích, kešu oříšcích, hořké čokoládě s příchutí pomeranče… Záleží jen na tom, kterou z řady příchutí si vyberete. Samotný hmyz je skoro bez chuti (respektově má jemnou oříškovou příchuť) a jde jen o to, čím ho výrobce “doladí”.

Kavkazské údolí Omalo a česká tyčinka Sens s thajských cvrčků

Kdybyste nevěděli, co tyčinka obsahuje, nepoznali byste to. Žádné křupající nožičky, krovky, tykadla ani křídla. Cvrčci jsou rozemleti na jemnou mouku, která je smíchána s ostatními ingrediencemi. “Největší výzvou je překonat konzervativismus českého strávníka,” vysvětluje Daniel Vach z firmy SENS. “Smažení cvrčci na špejli jsou pro někoho zážitkem z tropické dovolené. Většina lidí by si je ale ošklivila ze stejného důvodu, proč nechodíme na jatka. Kousek masa u řezníka už pak ale taky nemá podobu zvířete.”

Řízek nechte doma

Základní otázka samozřejmě zní, proč tuhle novinku vůbec zkoušet. Proč nezůstat u housky se salámem, tatranky, Studentské pečeti, řízků a dalších svačinek, které si tradičně balíme do hor? Odpovědí je hned několik.

Cvrččí mouka má zaprvé z výživového hlediska ideální složení. Obsahuje dostatek kvalitních proteinů a aminokyselin pro rychlou regeneraci svalů po sportovním výkonu. Je v ní vápník, zinek, železo a vitamín B. Díky zdraví prospěšným nenasyceným mastných kyselinám se nutriční kvalitou řadí k rybímu masu. Je nízkotučná, což ocení lidé hlídající si váhu. Tradiční zdroje živočišných bílkovin proto s cvrččí moukou nemohou soupeřit. Pokud trochu myslíte na svoje zdraví, je hmyz lepší než je řízek, bůček, buřty nebo uzené.

Horská svačinka v kavkazském sedle

Zadruhé je to prostě lehké, chutné a rychle to zasytí. Tohle jsme v horách oceňovali asi nejvíc. Na týdenní trek z gruzínského Omala do Šatili jsme si každý nesl sedm cvrččích tyčinek po 50 gramech. Celkem tedy něco přes třicet deka. Ráno a večer jsme jedli klasickou stravu, ale přes den stačilo sáhnout do batohu a bylo po hladu. Prostě ideální zastávkové jídlo v situaci, kdy vám pod tíhou batohu a převýšení klesne hladina glukózy v krvi a tělo se začne dožadovat “dotankování”.

Podpora “morálu”

Ocenili jsme i vyváženou a intenzivní chuť cvrččích tyčinek. Na rozdíl od čokolády nebo tatranky nejsou zbytečně přeslazené a jazyk v nich hned odhalí dominantní surovinu. Naším favoritem byla hořká čokoláda s pomerančem a kokos s ananasem. Na cvrččí tyčinku jsme se často těšili i několik hodin a dopřávali si ji v sedle po namáhavém výstupu nebo na místě s nejhezčím výhledem. Tyčinka se tak stávala nástrojem udržení “morálu”, který je v horách často tak důležitý.

Čokoláda s pomerančem nám chutnala nejvíc

Odkud se cvrččí mouka bere? Na chytání hmyzu někde na louce zapomeňte. “U thajského města Chiang Mai jsme postavili vlastní farmu s kontrolovaným hygienickým chovem,” říká Radek Hušek z firmy SENS. “Proč právě tam? V Thajsku zaprvé mají s chovem cvrčků zkušenosti a zadruhé je tam celý rok teplo a vlhko. Cvrčci se množí v kontejnerech, kde jsou krmeni rýžovým otrubami – rostlinnými zbytky, která by jinak neměla využití. Prospívá to přírodě, protože z rýžového pole se tak získá větší užitek.”

Česká cvrččí farma v Chiang Mai zatím vyprodukuje asi 3,5 tuny cvrččí mouky měsíčně. V boxech tam žije 50 milionů cvrčků, kteří jsou šetrně usmrcováni chladem. V souladu se svým přirozeným chováním v přírodě takzvaně hibernují – vlastně usnou. Jejich tělíčka jsou pak po umytí rozdrcena, rozemleta a vysušena. Vzniklý prášek bez chuti a bez zápachu se může stát výchozí surovinou pro prakticky neomezenou paletu jídel.

Když v horách dochází síla…

Mříže v hlavě

Každá energetická tyčinka obsahuje 20 gramů kvalitní přírodní bílkoviny z cvrčků. “Revoluční zdroj proteinu,” říká reklama. Vlastně to ale žádná revoluce není, protože hmyz se běžně jí v řadě zemí světa. Konzumují ho asi dvě miliardy lidí. V Thajsku a Laosu můžete ochutnat grilované vodní ploštice a vařené včelí larvy, v Mexiku je hmyz po hovězím a fazolích třetím národním jídlem, v Japonsku servírují sršně jako fondue, na ostrově Réunion vaří vosy v kořeněné omáčce z pálivé papriky, zázvoru a rajčatové šťávy…

Na chuti nepoznáte, že je to vyrobeno z hmyzu

V Česku je tahle potravina nová, nebo spíš staronová. Ještě před sto lety se přitom hmyz v Evropě jedl docela běžně. V Kuchařské knize Luisy Ondráčkové vydané v Brně roku 1937 najdete recept na polévku z chroustů. Všimněte si ale historické změny. Dnes už hmyz není nouzovým jídlem chudých. Je to prémiová strava inovátorů, kteří přemýšlejí o světě kolem sebe a snaží se rozbít mentální škatulky.

Zelené jídlo do zelených kopců

Efektní slova o “jídlu zítřka” jsou tedy vlastně zbytečná. Cvrččí tyčinky jsou lehké, skladné, dobře chutnají a rychle doplní energii. Na treku to úplně stačí. Co chtít víc?

Snad ještě životní prostředí, protože hmyz je ve srovnání s prasaty nebo kravami ekologičtější. Propočty ukazují, že na produkci stejného množství bílkoviny cvrčkům stačí 12 x méně krmiva, 15 x méně půdy a 2000 x méně vody. Vyprodukuje se 100 x méně skleníkových plynů, takže celkové dopady na planetu jsou někde úplně jinde. Pokud přemýšlíte zeleně, je cvrččí tyčinka do hor jasnou volbou.
Více: www.sensbar.com