Můžete je potkat v Krkonoších, Tatrách nebo v Himálaji. Zatímco vy si tam jdete „užívat“ a snažíte se, aby váš batoh byl co nejlehčí (viz str. 20 v tomto čísle Outdooru), oni se snaží, aby na zádech nesli co nejvíc. Jsou totiž placeni od kila.

Nejznámější jsou jistě šerpové. Nebo Šerpové? Jméno nepálského kmene se stalo synonymem horského nosičství. Chcete si vyzkoušet, jak se cítí? Nemusíte do Himálaje. V hospodě Skleník v krkonošské Velké Úpě si stačí půjčit stylovou starodávnou dřevěnou krosnu a vyrazit s nákladem na Sněžku. Trasa je dlouhá skoro sedm kilometrů s převýšením devět set metrů. Nejde přitom o nic jiného než o zážitek (za půjčení krosny zaplatíte). Vzpomeňte přitom na místní nosičskou dynastii Hoferů, která z Úpy na Sněžku vynášela sto let. V roce 1929 vyvlekli na Českou boudu klavír a v roce 1944 sem Robert Hofer sám dopravil sto šedesát kilogramů těžkou ocelovou rouru dlouhou dva a půl metru.

Další možností je zúčastnit se nosičských závodů. Jizersko-ještědský horský spolek (JJHS) pořádá každý rok soutěž na čas ve vynášení padesátilitrového sudu piva na Ještěd. Nejlepší borci to prý zvládnou i pod čtyřicet minut. V Tatrách se chodí Sherpa Rallye a Nosičská stovka. Nejjednodušší je ale nosičům pomáhat, což je možné na víc místech. Tak třeba u rozcestníku v Mengusovské dolině bývají připraveny desetikilové igelitky s koksem a krosny s tvárnicemi nebo s plynovou bombou (asi pětatřicet kilo). Vyneste je na chatu Pod Rysy a dostanete čaj nebo pivo gratis. Podobně to funguje i na Štefánikově chatě v Nízkých Tatrách, kam můžete z Trangošky za občerstvení vytáhnout mohutné poleno na topení. Mají tu i tabuli s pořadím nosičů podle celkově vyneseného nákladu. Na prvním místě je Igor Fabricius s 173 291 kilogramy. Je to, jako kdyby na Štefáničku vyjelo pětatřicet Tater „pětitunek“.

Legendou tatranských nosičů je Laco Kulanga, který postupně vynášel na několik chat. Podle časopisu Instinkt „nosil pivo v sudech i v basách, pytle s koksem, plynové bomby, potraviny, radiátory, kotle, chladničky, postele, sporáky, stavební dřevo a bůhvíco ještě“. V roce 1993 vynesl Kulanga z Hrebienku na Zamkovského chatu náklad o váze 207,5 kilogramu. Taky vyhrál sázku, protože na Téryho chatu vynesl dvě ženy najednou. Mužům jako Kulanga ale postupně berou práci vrtulníky. Chataři si spočítají, že je levnější dvakrát za rok zaplatit celkovou zavážku vzduchem. Vždycky se ale najde někdo, kdo v nosičství kromě peněz uvidí i způsob, jak si zlepšit fyzičku, připravit se na horskou expedici… Nebo si jen s funěním zavzpomínat na doby, kdy ještě v horách náklady putovaly jen na zádech.