Na kole za bizony: Zážitek, který byste v Česku nečekali
V nekonečných lesích stojí statek, nebo spíš farma. Stodoly, stáje a taky louky a pastviny, na kterých stojí několik indiánských týpí. Do scény, kterou spatříte, když sesednete z kola, patří i dva rybníky, alej vzrostlých stromů, stužka tenké asfaltky, pavučina prašných cest a horizont kolem dokola lemovaný jehličnatým lesem.
Horizont ale nic neruší – nejsou tu žádné elektrické dráty, komíny, paneláky, železnice ani dálnice. Asi tři kilometry odtud sice stojí mohutná zřícenina románsko-gotického hradu, ale výhled na ni zakrývá hradba stromů. Klid, ticho a nezměrný prostor.
Maso v seně
Na rozlehlých pastvinách z dálky uvidíte černé tečky. Desítky teček – stádo bizonů, typicky hrbatých mohutných zvířat z amerických prérií. Neuvěřitelná scenérie! Co by byli bez bizonů Vinnetou, Buffalo Bill a další romanticky kýčovité postavy z dobrodružných filmů našeho dětství? A tady je můžete pozorovat celé hodiny.
Pokud byste pracovali ve filmové produkci a měli na starosti najít vhodnou lokaci pro scénu do indiánky, máte jen dvě možnosti. S celým štábem draze odletět do USA nebo Kanady a natáčet v prériích, nebo se levně vydat na jih Čech, do České Kanady, na Třeboňsko, kousek od rakouských hranic. Ten hrad je totiž Landštejn, statek se jmenuje Rožnov, rybníky jsou pojmenované Pišta a Bochník a nejstatnějšímu bizonímu býkovi se říká Starosta.
A ještě jedno jméno je třeba zmínit: Dirk Van de Poel. To je Belgičan, který typicky americkou scenérii přenesl do typicky jihočeské krajiny. Do Česka přijel v roce 1997, zamiloval se tu a už tu zůstal. Dnes mluví česky tak, že to už nepoznáte ani podle přízvuku. V roce 2007 Dirk koupil statek v Rožnově a dnes tu na 550 hektarech chová bizony.
V centru sítě cyklostezek slezete z kola a celí vyhladovělí si dáte šťavnatý bizoní steak, který po upečení pomalu dochází v seně. Je to nejvoňavější maso, jaké jste kdy jedli. Neuvěřitelný zážitek zapijete svrchně kvašeným belgickým speciálem, který se samozřejmě jmenuje Bizon.
Jde, kam chce
Je rozdíl v chování bizonů a ostatního dobytka? „Bizon je divoké zvíře, dokáže běžet rychlostí 60 km/h až šest hodin v kuse,“ vypráví Dirk. „Člověk proti němu nemá žádnou šanci. Jsou to ohromná zvířata. Starosta, náš největší býk, váží 1 100 kg. Největší býk hovězího plemene Angus má nejvýš 800 kg.“
Američané říkají: „Bison will go where he wants to go.“ (Bizon si jde, kam chce.) Na České Kanadě jim v tom Dirk brání elektrickým ohradníkem. „Jednou sem na kole přijel nějaký pán a omylem se položil oběma rukama na ohradník,“ vzpomíná Dirk. „Dostal takovou pecku, že zatímco sem přijížděl pomalu, odtud šlapal jako namydlenej. Když přijde k ohradníku kráva, dostane taky pecku, za chvíli na ni ale zapomene a druhý den to zkouší znovu. Bizon ne, ten si to zapamatuje. Ale když se mu zachce, tak prostě půjde, ohradník neohradník…“
Ještě se to sice nestalo, ale co kdyby Dirkovi bizoni utekli a vy byste je někde v lese potkali? „Nejlepší by bylo schovat se někde za strom a tiše se vytratit,“ říká chovatel. „Ale bizon není lesní zvíře – vyhledává otevřená prostranství, takže spíš ho potkáte někde na louce. A tam ho uvidíte už zdálky a on vás taky. S největší pravděpodobností se pak otočí a uteče pryč.“
Miřte na čelo!
Na farmě každý rok odchovají asi patnáct bizonů. Když je chtějí porazit, nemohou je vozit na jatka. Bizoni by rozmlátili auto, takže se musejí zastřelit přímo v ohradě. Rána „na komoru“ je ale podle Dirka neúčinná – i když se perfektně trefíte, bizoní srdce je tak výkonné, že bude i poté pumpovat krev, a bizon bude ještě tři čtyři hodiny žít. Když trefíte plíce, je to to samé. Jediná možnost je trefa do malého mozku.
Pušku ale nechte doma, na kole byste ji stejně neuvezli. Po cyklostezkách bezpečně projedete přímo mezi bizoními pastvinami. A kdyby vám to nestačilo, mají tu „traktorový vlak“, ve kterém vás pomalu provezou přímo mezi pasoucími se zvířaty.
