Pocit nezávislosti můžete začít hledat třeba na vodní nádrži Orlík, nejmohutnějším článku v řetězu vltavské kaskády. Orlík zadržuje nejvíc vody v Česku a je dlouhý 68 km. Díky své hloubce až 74 metrů nechvalně proslul jako odkladiště těl obětí vrahů (viz film režiséra Jiřího Svobody „Sametoví vrazi“ z r. 2005). Ale nebojte, mrtvoly jsou většinou zatíženy řetězy. Při následujícím dvoudenním putování na kajaku je proto nejspíš nepotkáte.

Nalodění: Plazy

Protože plánujeme vodácký výlet s přespáním, musíme do lodí napěchovat stan, spacák, jídlo a dostatek vody. V pohodě se tam vejdou, mořské kajaky jsou na to stavěny. Po nalodění v Plazech (49.4188828N, 14.1927097E) vyplujeme proti proudu Otavy, tedy vpravo. Dopádlujeme na soutok Otavy s Lomnicí, nad kterým se tyčí skalní vyhlídka. Z Plaz to sem jsou asi dva kilometry pohodové plavby velikým meandrem Otavy, který je tvořen kosou Svaté Anny. Podle pravidel lodní dopravy bychom měli vždy plout u pravého břehu řeky.

Ze soutoku cestou zpět mineme Plazy (na levém břehu) a podplujeme Zvíkovský (Vltavský) most, který spojuje Kučeř a Zvíkovské Podhradí. Když byl postaven nad dosud nevzdutou hladinou přehrady, silnice vedla asi 75 metrů nad původní hladinou řeky. Až tudy budete proplouvat, nelekněte se, když na vás bude padat člověk. Mrtvolu do přehrady nikdo nehází – z mostu jen skočil další bungee jumper.

Pod Žďákovským mostem

Zanedlouho doplujeme pod hrad Zvíkov, který hlídá soutok Otavy a Vltavy, přitékající z pravé strany. Pokud vám není cizí historie, vyběhněte nahoru k hradu a zúčastněte se prohlídky. Máte raději přírodu? Na protějším břehu se rozkládá přírodní park Kopaniny se skalnatým pobřežím a parádní vyhlídkou na soutok obou řek. Jen pozor – pod zvíkovským hradem je přístaviště, takže tu občas můžete potkat turistický parník. Při křižování řeky proto buďte obezřetní.

Od soutoku se táhne asi čtyřkilometrový kaňon s divokými břehy. Před dostavbou přehrady (1961) si tu Vltava nekompromisně razila cestu skalisky, ale to už je minulost. Plavbu si můžeme zpestřit odbočením do řady postranních zátočin. Pak podplujeme Žďákovský most, jednu ze stavebních dominant středního Povltaví. Jeho jméno připomíná nedalekou osadu zatopenou přehradou a silnice z Tábora do Plzně přes něj vede ve výšce padesát metrů nad hladinou. Kousek za mostem se vpravo do břehů zařezává velká zátoka, do níž ústí Žebrákovský potok. Zajeďte se tam osvěžit průzračnou vodou.

Meandrem, na jehož levém břehu se krčí zámek Orlík, doplujeme k dnešnímu hlavnímu cíli. Zámek se kdysi tyčil asi šedesát metrů nad řekou a připomínal orlí hnízdo, ale dnes už je spíš vodním zámkem. Ještě jedna skaliska a už se otevírá místo k přistání u kempu Radava (Restauraceradava.cz). Pokud ale máte dost sil, můžete zajet na protější skalnatý poloostrov Žíkovec. Vyběhněte se tu podívat na středověké hradiště Voltýřov se zachovaným obranným valem.

Do pekla chceme!

Po přespání v kempu vyrazíme napříč Orlíkem k levému břehu, abychom ctili pravidla lodní dopravy. V meandru přehrady mineme pseudogotickou Schwarzenberskou hrobku (z vody je ale špatně viditelná) a za chvíli se vrátíme k zámku Orlík, který je naopak vidět ze tří stran. Královský hrad byl založen ve 2. polovině 13. století a během let prošel několika přestavbami. Poslední novogotická proběhla v 19. století pod záštitou Schwarzenbergů.

Po opětovném proplutí pod Žďákovským mostem se dostaneme ke Krkavčí skále, ze které je parádní výhled na přehradu. Od Zvíkova pak nepojedeme do vod Otavy, ale vydáme se na Vltavu. Kromě parádní zátočiny, do které na pravém břehu ústí Jickovický potok, se na levém břehu budete těšit na Moravcovo peklo. Na mapách se sice tváří jako jeskyně, ale tu nehledejte. Značka se do map dostala kvůli skalním puklinám, které jsou ale už dnes schovány pod hladinou přehrady. Před jejím napuštěním býval v těchto místech divoký a špatně splavný úsek Vltavy, kde řada lodí a vorů skončila špatně. Místu se proto začalo říkat „peklo“, a protože je nad místem usedlost u Moravců, tak logicky „Moravcovo“.

Ale to už je čas kajaky otočit a vrátit se do Plaz, odkud jsme včera vypluli…

Více: Wok-outdoor.cz

Text a foto: Petr O. Novotný