Jak se na cestách nedostat do vězení

Než se vydáme do ciziny, měli bychom se ve svém vlastním zájmu informovat o tamním obyvatelstvu, jeho kultuře, tradicích a společenských tabu. Může nás to uchránit před mnoha nepříjemnými situacemi a v krajním případě dokonce zachránit kůži.

penitentiary-429634_640

Ať už jedeme do terorismem zmítaného Alžírska, Kolumbie či do nějaké relativně bezpečné evropské země, rozumným pravidlem je alespoň letmo se informovat o místních zákonech, chovat se pokorně a ctít zvyky a způsob života místních obyvatel. Pokud neholdujete dovoleným v komerčních letoviscích izolovaných od okolního světa a místních obyvatel vysokými ploty, je moudré neznepřátelit si domorodce ještě dříve, než na ně promluvíte.

V mnoha muslimských zemích je například nepřípustné držet se s partnerkou za ruku, natož se líbat či objímat. V lepším případě proti sobě popudíte okolní lid, v horším vás nemine velmi přísná pokuta, fyzický trest či vězení.

Mnoho států přísně střeží, zda na jejich území nedovážíte potenciálně nebezpečný rostlinný či živočišný druh. Velmi přísná nařízení mívají přirozeně především ostrovní země, jelikož důsledky nově dovezeného druhu mohou být pro ostrov až katastrofické.

Do mnohem větších problémů se můžete zcela nevinně dostat, pokud se ze země pokusíte vyvést zdánlivě bezcenný suvenýr – kámen, rostlinku či zvířátko. Každý stát má pravidla a pokuty nastavené jinak. Často vám bude na letišti předmět jen zabaven, zejména v případě mnoha afrických a asijských zemí si však můžete bez problémů vysloužit mnohaletý žalář.

Některé země mohou mít zdánlivě absurdní zákazy. V Severní Koreji je, mimo mnoha jiných zákazů, velmi přísně postihováno používání mobilních
telefonů.

V Austrálii se můžete snadno dostat do vězení tím, že ve stepi odhodíte nedopalek, plechovku či pouhý střep. Ve zdejších podmínkách stačí málo k zažehnutí požáru a místní úřady nemají slitování.

V Thajsku je na veřejnosti velmi nevhodné hladit nebo se jen dotýkat někoho na hlavě – ta je zde považována za intimní místo.

V Asii je neslušné i smrkání na veřejnosti. To je jen hrstka příkladů dokumentujících, jak snadno se člověk neznalý cizího prostředí, může dostat do problémů.

Fofografování

Do ještě větších problémů vás může přivést fotografování. Především v některých politicky nestabilních afrických a asijských zemích můžete být velmi snadno obviněni ze špionáže, za kterou hrozí ty nejvyšší tresty. Navýsost opatrní byste měli být při focení vojenských objektů, státních institucí či továren. Pozor, v některých státech můžete být uvězněni i za fotografování letiště či nádraží.

V mnoha končinách světa je nevhodné fotit lidi bez jejich souhlasu. Řada afrických a asijských kultur věří, že fotografování krade duši. Lehce tak můžete někoho urazit či rozzlobit a koledovat si o problémy. Buď foťte nenápadně zdálky na veliké přiblížení, anebo domorodce slušně požádejte, případně nabídněte bakšiš.

vezeni

Městská kriminalita

Může se stát, že vás hříčky osudu zavanou do takových končin, jakými jsou předměstí Bogoty, slumy São Paula či chudinské čtvrtě jiných velkoměst. Sám fakt, že se na takovém místě ocitnete znamená velký problém. Kriminalita je tu obrovská. Panuje zde zvláštní zákon ulic. Na pomoc policie v mnoha případech můžete zapomenout.

Čím chuději budete vypadat, tím víc budete v bezpečí. Vytahovat zrcadlovku, dávat na odiv šperky či telefon se rovná charitativnímu rozdávání vašich věcí. Městská chudina určitě nepohrdne vaší velkorysostí. Na to můžete vzít jed. Už jste někdy měli mačetu na krku?

Domorodé kmeny – vyhrocené situace

Mnoho obyvatel zemí třetího světa nemá zrovna v lásce USA a přirozeně ani americké občany. Běloch zde už na první pohled nevzbuzuje příliš důvěry. Angličtina zajisté hýbe světem, ale někdy může být její znalost spíše na škodu. Především ve Střední a Jižní Americe nám spoléhání na angličtinu nemusí být

ku prospěchu. Vždy je dobré snažit se s místními domluvit jejich původním jazykem, přestože ho ovládáte jen o něco lépe než oni češtinu. Fantazie a gestikulace jsou mocným pomocníkem a snaha domluvit se s domorodcem jeho rodnou řečí, ať už pomocí několika základních slovíček, vám určitě zajistí jeho sympatie.

Když už musíte promluvit anglicky a poznáte, že jste tím v jeho očích klesli, vyplatí se zdůraznit, že nejste Američan. Osobně znám pár Kanaďanů, kterým věta „I am not American!“ zachránila v Pákistánu život.

Putování odlehlou přírodou v různých částech zeměkoule nás může zavést k domorodým kmenům, které stále žijí víceméně v izolaci od moderní civilizace. Taková setkání mohou být nepříjemná pro obě zúčastněné strany. Měli bychom dát dostatečně najevo, že nikoho nehodláme ohrozit, a snažit se prolomit počáteční nedůvěru klidnými, pomalými pohyby, vlídným úsměvem (necenit zuby) a promlouváním klidným hlasem. Když se napětí vyostří, snažte se vyjádřit, že přicházíte mluvit s náčelníkem. Zapojte fantazii. Malá lež, že jste vysokoškolský profesor či dokumentarista, který se zajímá o kulturu domorodců a chce upozornit svět na jejich problémy, se už mnohokrát osvědčila.

Když projevíte zájem a nabídnete jim například svou pomoc při každodenní práci, jistě si domorodce nakloníte na svou stranu. V případě, že je vám nabídnut dar či jídlo, neměli byste odmítnout. Ať se k obědu podávají živí masití červi či pečený had, vyvarujte se pohrdavého odmítnutí. Vždy pamatujte na to, kdo je host.

Text a foto: Ivan Brezina
Free mockups