Horský tobogán

Kamenné skluzavky, skákání do hlubokých tůní s křišťálově průzračnou vodou, slaňování a brodění horské řeky dnem hlubokého kaňonu. Dejte si canyoning, sport na pomezí horolezectví a divoké vody. canyoning_susec_big

Nedaleko italsko-rakousko-slovinského trojmezí leží na samotné hranici Triglavského národního parku malebné horské městečko Bovec. V Evropě je jen málo míst, kde najdete tak koncentrované možnosti užít si outdoorové sporty. Už jen proto, že na vrcholu Triglav se odehrávala část evropské lezecké historie.

Během několikadenní návštěvy oblasti jsme kromě splutí části řeky Soči navštívili i jeden z kaňonů, do něhož se za pár desítek minut můžete dostat kombinací auta a pěšího pochodu. Soutěsek vhodných k provozování canyoningu je v okolí asi osm. Do některých se můžete vydat i na vlastní pěst. Pokud s vámi ale nepůjde někdo znalý místních podmínek, průchod soutěsky si moc neužijete. Navíc riskujete i možná zranění kvůli neznalosti hloubky tůní, do kterých se skáče.

 

Ještě na suchu

Pro seznámení s novou horskou aktivitou jsme se rozhodli k prostoupení asi nejsnazšího kaňonu Sušec. Šel s námi místní průvodce Matěj a jeho partnerka Katja, která nás hned při seznámení překvapila plynulou češtinou s roztomilým slovinským přízvukem. V zázemí agentury fasujeme vybavení, které je pro bezpečný a pohodlný průstup kaňonem nezbytné. Při výběru agentury si ale dejte pozor, jaké vybavení průvodci používají. Taky si nechte vyložit průběh akce. Úroveň poskytovaných služeb se může propastně lišit a rozhodně neplatí, že čím více peněz zaplatíte, tím lepší dostanete servis.

Každý z osmi účastníků programu dostává přilbu, neopren long john a neoprenovou bundu, neoprenové ponožky a boty a canyoningový sedací úvazek. Pak se autem za pár minut přesouváme na ústí kaňonu, balíme výbavu do improvizovaného batohu z long johnu a vyrážíme na půlhodinový výšlap na začátek naší první canyoningové túry. Každý metr, který v kaňonu klesneme, si nejdřív musíme vystoupat. Během podrobné instruktáže na břehu říčky se dozvídáme, jak se v kaňonu chovat a co nás čeká. A pak už konečně jdeme na věc!

canyoning

Lepší než aquapark

Jakmile smočím nohy v křišťálově čisté vodě, je jasné, proč na canyoning nestačí obyčejný vodácký neopren. Voda je ledová a dalších několik hodin se v ní budeme ráchat skoro nepřetržitě. Ve vodáckém neoprenu, na který jen tu a tam cákne voda, by nám byla strašná zima. Po několika metrech chůze potokem je před námi první překážka. Dozvídáme se, že tůň pod malým „vodopádem“ je hluboká a budeme do ní skákat. Hluk, který vytváří padající voda, je ještě umocněn stěnami kaňonu. Chvílemi není slyšet skoro ani vlastní slovo. Je proto nezbytné, aby si radili všichni. Ten, kdo při výkladu postupu stojí v druhé řadě, už totiž průvodce nemá moc šanci zaslechnout. Jeden po druhém skáčeme do tůně a plaveme po proudu do míst, kde už Katja čeká u další překážky.

To pod námi tentokrát není vodopád, ale bez nadsázky tobogan. Voda do vápencové skály vymlela dokonale hladkou skluzavku, která je porostlá slabou vrstvou řasy. Snad záměrně, aby ještě lépe klouzala. Stačí se jen posadit na kraj skluzavky, zaklonit hlavu, dát ruce na prsa a hurá dolů! Některé „tobogany“ dokonce sjíždíme hlavou napřed, a to třeba i třikrát po sobě. V aquaparku bych si nikdy neužil tolik legrace jako tady v kaňonu. A navíc – kde vás nechají sjíždět tobogán po třech?

 

Nejdelší skluzavka

Okolí Bovce loni zasáhly silné povodně a ani kaňon Sušce nezůstal ušetřen. Koryto se přeformovalo a řada tůní byla zanesena. Jsou příliš mělké na to, aby se do nich dalo skákat. Několikrát proto musíme dno říčky opustit a vydat se po improvizované stezce zajištěné lany, abychom nebezpečné místo oblezli. Až asi do poloviny kaňonu neměly skoky a skluzavky víc než asi tři metry. Najednou ale stojíme u skluzavky, kde voda padá někam mezi skály a není vidět dno. Průvodce Matěj vysvětluje, že jsme na kraji nejdelšího „toboganu“. Má výšku asi šest metrů, ale prý se není čeho bát.

Nevím, jak dlouho trvalo klouzání dolů, ale už to rozhodně nebyl mžik jako v předcházejících případech. Proud padající do tůně mě navíc „zamačkává“ poměrně hluboko. Vynoření trvá déle, než byste čekali u obyčejného skoku do vody. Zážitek z kaňonu je stále silnější, a to nejlepší je teprve před námi! Vrcholem průstupu Sušce je asi dvanáctimetrová skluzavka, kterou ale po nedávné povodni není možné „jen tak sjet po zadku“. Katja nás jednoho po druhém cvaká na lano a na cestě dolů jsme dobržďováni. Jiné agentury na tuhle nejdelší skluzavku buď klienty nevodí (protože na ni nemají vybavení), nebo je posílají dolů nejištěné.

 

Co je horší?

Po třech hodinách v desetistupňové vodě by nám měla být zima, ale jestli je ale někomu z naší skupiny chladněji, nedává to znát. Všichni máme „rohlík na puse“. S Matějem a Katjou se nebavíme o ničem jiném, než jak asi vypadají další dva kaňony, do kterých vodí klienty. Tak snad příště…

 

OUTDOOR Co s sebou?

Sedací úvazek není na všechny kaňony třeba, ale v Bovci nutný byl. Jednou jsme se spouštěli na laně dvanáctimetrovou skluzavkou a při krátkých přechodech úbočími kaňonu se jistili smyčkou s karabinou k fixním lanům. Kromě jištění ale úvazek poslouží i jinak – spodní část je potažena gumou, takže chrání neopren před prodřením na skluzavkách.

Neopren je naprosto nezbytný. Kdo by se do kaňonu vydal jen v plavkách, riskoval by podchlazení a odření. Záchrana z kaňonu není snadná už proto, že se k vám nedostane letecký záchranář v podvěsu (stěny bývají moc blízko od sebe). Neopren by měl být s dlouhými nohavicemi a rukávy. Tloušťka je nutná 5 mm, tedy o mm víc než na divokou vodu.

Obuv je nejlepší speciální canyoningová, ale ta je drahá (2 000 až 3 000 Kč) a není moc dostupná. Ve snadnějších kaňonech vystačíte s pevným raftovým obutím, ideálně v kombinaci s neoprenovými ponožkami.

Přilba se používá klasická horolezecká. V zájmu bezpečnosti se bez ní neobejdete, a to nejen kvůli pádům. Proud občas vleče kameny, které pak padají přímo skrz vodopády a skluzavky. Plovací vesta není třeba na snadnější kaňony, kde se tolik neplave (jako je například popisovaný Sušec). O jejím použití rozhoduje průvodce. Pokud jdete bez něj, je třeba si důkladně předem pročíst kilometráž.

Další vybavení: pokud absolvujete canyoning s průvodcem, je o vše postaráno. Při výpravě na vlastní pěst je zapotřebí canyoningové lano, vak, řada karabin, jisticí pomůcka (speciálně upravená „osma“), mobilní telefon a lékárna v nepromokavém obalu a rychlá energie pro případ nouze. Bez vody se obejdete, většinou lze pít přímo z říčky.

Nechystáte se do severozápadního Slovinska? V Česku žádné vhodné soutěsky bohužel nejsou, ale v Evropě se dá canyoning provozovat na mnoha místech. Třeba v rakouských Alpách, v Itálii, Francii, ve Švýcarsku, v Černé Hoře nebo ve Španělsku. Více se dozvíte na webu České asociace canyoningu (www.canyoning.cz ), kde najdete i pohled do historie, základy metodiky a archiv článků o této sportovní disciplíně. Další přehled vhodných soutěsek je na canyoning.sweb.cz .

Zdroj úvodní fotky: bovec-sc.si

Počet komentářů: 1

  1. Láďa napsal:

    Taky jsem tenhle loni absolvoval a bylo to super.;-)

Add Comment Register



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


9 − = čtyři

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Free mockups