Když v roce 1966 Jiří Dvořák vymýšlel trasu dálkového pochodu, manželka mu prý řekla: „Je čas na oběd, běž s tím už do Prčic!“ A cíl legendárního pochodu byl na světě.

Tahle historka je možná jen legenda, ale naznačuje, jak důležitou roli v našem podvědomí hrají tzv. toponyma – místní jména, nad jejichž původem si jazykovědci často lámou hlavu. Městeček, vesnic a samot s bizarními a úsměvnými názvy najdete v Česku celou řadu. Je dobře o nich vědět už proto, abyste při jejich náhodném objevu nebyli zděšeni. Outdoor je přehledně shrnuje.

Pro zájemce o bližší studium toponym doporučujeme článek Jana Kuneše „Jak daleko je z Kundy do Šukačky?“ (www.procproto.cz). Autor v něm zmiňuje české obce a samoty Hovnov, Šukačka, Močovice, Pičín, Veleprd nebo Kokotsko. Vyjadřuje lítost nad tím, že o většinu z těchto lokalit jsme přišli. Jejich obyvatelé totiž nechtěli být spojováni s vulgaritou a zesměšňováni. Ze Sračkova u Havlíčkova Brodu je tak dnes Malá Lípa a Mrdákov na Domažlicku se změnil na Mrákov. „Obec na konci 19. století pro ‚oplzlý význam základního slovesa mrdati‘ požádala o úřední změnu jména,“ píše Kuneš.

Na první pohled jen legrácka hodná puberťáků. Na druhý pohled je to ale osvěžující hra se skrytými významy slov, s etymologií lokálních názvů, ale i s fantazií a s vlastními předsudky. Anebo tip, kam vyrazit na originální cestu.