Jsme asi půl dne cesty od nejbližší vesnice v tureckém pohoří Kačkar. Vesnice pro nás velkou spásu neznamená – je to z ní další minimálně den cesty do většího města, kde bychom teprve mohli najít nějakou pomoc.

Vzpamatovávám se z prvotního šoku a nutím mozek pracovat. „Jak dlouho byl mimo? Viděl jsi, jak se to stalo?“ ptám se Toma a snažím se poskládat střípky informací. Důkladně Pavla prohlížím. Žádná krev z nosu nebo uší, boule vzadu na hlavě a škrábanec na čele. Odřený loket. Vše ostatní včetně páteře vypadá v pořádku. „Jak se cítíš?“ Pavel chvíli váhá s odpovědí: „Jako kdyby mě někdo praštil do hlavy. Co se vlastně stalo? Je mi špatně od žaludku.“

Kromě samotného pádu si pamatuje všechno ostatní – jaký je den, co měl k snídani, kde jsme. Vypadá jen trochu zmateně a neustále opakuje jednu a tu samou otázku. Nezbývá mi nic jiného než pokaždé trpělivě odpovědět. „Dneska zůstanem tady,“ rozhlížím se po okolí. Sice je teprve poledne, ale Pavla v téhle situaci nikam dál vláčet nebudeme. Jeho stav, zdá se, nevyžaduje okamžité volání o pomoc, takže tomu dáme chvíli čas a uvidíme. Jakmile mu uděláme pohodlí na karimatce a přikryjeme ho spacákem, připravuju mapu a kartičku s telefonními čísly. Dávám do kupy záložní plán, kdyby se jeho stav náhodou zhoršil.

Boule, nebo smrt?

K úrazům hlavy se hodí jedno slovo – záludné. Obzvláště tam, kde je pomoc hůř dostupná. Stojíte před otázkou: „Volat ji, či nevolat?“ Úrazy hlavy rozhodně není radno podceňovat, následky mohou být velmi závažné. Na druhou stranu ale ne každá boule na hlavě vyžaduje okamžitý transport vrtulníkem. Velkou pozornost věnujte mechanismu úrazu. Jak velká rána to byla? Máme podezření i na poranění páteře?

Proč se vlastně úrazů hlavy tolik bojíme? Problém je v tom, že do hlavy prostě nevidíte. Postižený může z počátku vypadat relativně v pohodě, ale jeho stav se pak může rapidně zhoršit. Člověka, který se praštil do hlavy, rozhodně nenechte řídit auto. I kdyby se vás snažil přesvědčit, že přece jede do nemocnice na vyšetření, za volant prostě nepatří. Problém je v tom, že mozek může začít natékat a být tak v limitovaném prostoru lebky utlačován. Nebo se v lebce začne městnat krev z prasklé cévky. Může to trvat i v řádu hodin a není to vidět. Jedinou nápovědou tak zůstavají příznaky.

Velmi rozšířená je u úrazů hlavy krátkodobá ztráta paměti. Hlavně vzpomínka na samotnou událost může postiženému nějakou dobu chybět. Často může opakovat stejnou otázku, a to nejen na průběh události. Pokud nezjistíte žádné další z níže uvedených závažných příznaků, pacient se po úraze rychle zotavuje a celkově se jeho stav lepší, nemusíte okamžitě volat pomoc. Minimálně 24 hodin ho ale sledujte. Jakmile zaznamenáte změnu k horšímu, neváhejte změnit původní plán. Samozřejmě se bavíme o nehodách v oblastech s hůře dostupnou pomocí. Ve městě nechte hlavu zkontrolovat v nemocnici tak jako tak. Obecná zásada: Pokud si nejste jistí, radši volejte pomoc a nečekejte, až bude hůř.

Hlídat, hlídat, hlídat

Velká diskuse se vede, jestli člověka s úrazem hlavy nechat spát. Bylo dost případů, kdy člověk ve spánku upadl do bezvědomí, nikdo si toho nevšiml a on se už neprobral. To ale neznamená, že pacienta musíme udržovat bdělého. Takový člověk naopak potřebuje odpočinek více než kdokoli jiný. Jen je potřeba ho stále hlídat. Každé dvě hodiny ho vzbuďte a sledujte, jestli se něco změnilo v jeho stavu, orientaci nebo chování.

Na řešení úrazů hlavy v horách a odlehlých oblastech neexistuje univerzální návod. Jak daleko jste od případné pomoci? Jaká rizika představuje případný transport? Úrazům hlavy se ale dá do určité míry předcházet. Helma se v posledních letech stala automatickou součástí výbavy většiny rizikových sportů, od horolezectví přes cyklistiku, brusle a sjezdové lyžování až po jízdu na kajaku. Myslete na to, že vám může zachránit život.

Rozhodují minuty!

Kdy se zraněním hlavy okamžitě do nemocnice? U člověka v bezvědomí s transportem neváhejte. Navíc u něj automaticky předpokládejte i podezření na poranění páteře. Neustále monitorujte dýchání, a pokud začne zvracet, přetočte ho na bok.

Závažná znamení, která znamenají okamžitý transport, jsou: krev či jiné tekutiny vytékající z uší nebo nosu, tmavé kruhy pod očima (tzv. brýlový hematom), poruchy vidění či sluchu, ztráta vědomí trvající déle než půl minuty, trvající závratě, nevolnost a zvracení, velká bolest hlavy, změny chování, agresivita. Takový pacient by měl být co nejvíce v klidu, neustále ho sledujte. Pro případ, že by později upadl do bezvědomí, se z něj snažte co nejdříve dostat důležité informace, jako jsou případné nemoci a alergie.

Text: Lenka Vlková

Foto: Shutterstock