Jak čelit silnému větru

Z okna betonového domu není pohled na prohýbající se stromy nikterak znepokojivý – nejde-li zrovna o vaši meruňku. Teprve v přírodě si člověk uvědomí, že silný vítr může přinést velké nebezpečí. Jak se ho vyvarovat. shutterstock_148698953

Vítr má jistě řadu předností. Člověk bloumající přírodou nejvíce ocení, že když fouká, komáři a ostatní otravný hmyz dají pokoj. Každý z nás však jistě ví, jak neblahé následky může mít ofouknutí (nachlazení, záněty středního ucha, záněty spojivek…). Málo známé však je, že ofouknutí tváře studeným větrem je jedním z hlavních činitelů zánětu lícního nervu – nepříjemné onemocnění může skončit trvalými následky v podobě ochrnutí části obličeje. První rada je tedy zřejmá: chraňte si před studeným vichrem tváře.

Ne každý si také uvědomuje, že čím větší je vítr, tím větší je zima, přestože teploměr ukazuje pořád stejnou hodnotu. To je přirozeně dáno tím, že mezi kůží člověka a vrstvami oblečení se drží ohřátý vzduch, který dobře izoluje. Čím více ovšem fouká, tím více oblečení přilne na kůži a izolační vrstva vzduchu uniká. Tomu se odborně říká Windchill efekt. Tento termín dobře znají všichni polárníci a horolezci, pro které je tzv. efektivní teplota daleko důležitějším měřítkem než fyzikální teplota ve stupních. Efektivní teplota se přepočítává podle speciálních tabulek. Pokud je například teplota 0 °C a fouká vítr o rychlosti 75 km/h, je efektivní teplota -10 stupňů, neboli bude nám přibližně stejná zima jako při -10 °C a bezvětří.

Táboření ve větru

Pro toho, kdo někdy zažil noc ve stanu ve větrné smršti, se může stát představa další podobné zkušenosti noční můrou. Ve španělských Pyrenejích blízko hřebene nás jednou chytla taková vichřice, že jsme celou noc museli držet tyčky – bylo to nekonečné přetahování s mohutnými poryvy větru, které chtěly náš stan srovnat se zemí. Bezesná noc po celodenním únavném pochodu z člověka vyždímá poslední zbytky energie.

Tato zkušenost mě vedla k zakoupení stanu, který bude odolnější proti větru. Pokud se nechcete s hrůzou budit při každém zafoukání a plánujete často stanovat v horách nebo na jiných větrných místech, měli byste si pořídit stan se třemi či více pruty, aby se námaha materiálu co nejvíce rozložila. Stan by měl být co nejnižší a stěny zaoblené a tyčkami rozdělené do menších ploch. Můj stan údajně obstojí i ve větru o 170 km/h a při menším větru se, na rozdíl od svého předchůdce, ani nehne.

Důležitým faktorem při výběru stanu jsou také kolíky. Ty by neměly být lehoučké hliníkové, jaké jsou nejčastěji k vidění, ale solidní duralové s postranními hranami či zářezy, které umožní pevnější ukotvení v zemi. Oblé, lehounké kolíky budete ve vichřici muset každou chvíli kontrolovat a přepínat, protože je silný vichr opírající se do celty bude ze země vytahovat.

Neméně důležité je při táboření vybrat si správné stanoviště. Pokud máme možnost ukrýt se před větrem v zákrytu za křovím, velkými balvany nebo v ďolíku, není co řešit. Pokud jsou podmínky horší, můžeme se pokusit z nasbíraných šutrů postavit zítku (především abychom větru co nejvíce zabránili, aby podfukoval pod celtu a nadouval ji) nebo alespoň určit směr větru a postavit stan tak, aby větru čelil nejodolnější stranou. Zákryt za řadou stromů a keřů bývá vůbec nejlepší, ovšem i tady musíme být velmi opatrní a předem zkontrolovat stromy, v jejichž blízkosti stanujeme. Rozhodně není bezpečné stanovat v blízkosti lámavých, křehkých stromů, jako jsou břízky a především osiky a jiné druhy topolů. Jejich lámavé větve už si vyžádaly řadu objetí.

Když neprší a zuří silný vichr, stojí také za zvážení, zda celtu nesundat a nenechat postavené pouze vnitřní tropiko. Umožníme tak vichru proudit přes stan a zabráníme riziku odlétnutí či poškození celty.

Extrémní větrné bouře

I přes veškerou opatrnost se může stát, že nás zastihne tornádo, hurikán nebo jiná větrná smršť. V takovém případě vždy platí hlavní pravidlo, že největším nebezpečím ve větru jsou létající předměty. Ve městě bychom tedy vůbec neměli vycházet a rozhodně se pohybovat v ulicích pod střechami. V přírodě je při extrémních bouřích nejbezpečnější vyhledat otevřený prostor na polích či rozlehlých loukách bez stromů. Lehnout si na břicho a krýt si hlavu.

S poměrně silnými tornády se můžeme vzácněji setkat i u nás. Rozhodně bychom si neměli hrát na lovce tornád a takovým jevům, jakkoliv v nás probouzejí nadšení a zvědavost, se vyhnout. Odborníci na tornáda se stále nemohou shodnout, zda v této situaci opustit kabinu auta, či nikoliv. Je známo, že i středně těžká zemětřesení dokážou auto vynést do vzduchu a vymrštit o kus dál. To se ovšem jistě stane i vám, když auto opustíte, proto se mi zdá nejrozumnější radou v autě zůstat a hlavně se připoutat. Drtivá většina úmrtí v létajících autech pramenila z nepřipoutání lovců tornád či náhodných projíždějících.

I když mohou být větry a větrné bouře velmi nepříjemné a nebezpečné, ti, kdo jsou připraveni a mají zdravý rozum, se nemusejí ničeho bát. S vichřicí si určitě poradí a snad ji ani nebudou brát jako něco vyloženě negativního. Jak říká velký dobrodruh a cestovatel Pal´o Barabáš: Zážitek nemusí být vždy pozitivní, stačí, když je silný. Inu co nás nezabije, to nás posílí, a co nás skoro zabije, o tom se dobře vypráví u piva.

Text: Martin Lipina | Foto: Shutterstock
Free mockups