Nejlepším pomocníkem při hledání ubytování jsou průvodci Lonely Planet nebo Rough Guide. Doporučené hotýlky mohou být buď zavřené, nebo dražší, ale vždycky máte jistotu, že hledáte ve správné čtvrti, nebo dokonce ulici. Pak už stačí jen prohlížet pokoje a smlouvat.

Když se roku 1715 vydal italský jezuita Ippolito Desideri na sedm let dlouhou misijní cestu z indického Ladaku přes hory do tibetské Lhasy, poznamenal si do svého cestovního deníku: „Jediným ložem je holá zem, z níž je často třeba smést sníh, a střechou nad hlavou nebe, z něhož často sněží nebo padá jinovatka. Je sice možno použít stanu, který se podobá tatarskému, to ovšem vyžaduje služebnictvo.

Asie: bez stanu se obejdete

Od té doby se, pokud se ubytování týče, situace v Asii výrazně změnila k lepšímu. Stan tu s výjimkou nejopuštěnějších oblastí a horských treků nevyužijete. Není třeba ani na frekventovaných trekových trasách v Nepálu, které lemuje hustá síť hotýlků. Levné hotely jsou v Asii skoro všude, ale jejich kvalita se zemi od země liší. Zatímco v Indii či Pákistánu bývají místnosti špinavé, tmavé a svou stísněností připomínající spíš vězeňskou celu, v Laosu nebo Kambodži dostanete za srovnatelnou částku velký světlý pokoj s teplou vodou.

Budete-li se ale jen trochu snažit, najdete téměř vždy relativně čisté ubytování se sprchou a stropním ventilátorem za cenu maximálně do tří až pěti dolarů na osobu a noc. Ve větších turistických centrech a hlavních městech bývají levnější hotely soustředěny v jedné čtvrti, často kolem vlakového či autobusového nádraží. O cenu vždy smlouvejte, mimo sezonu se tak často dostanete až na polovinu ceny původní. Před zaplacením si vždy nechte pokoj ukázat – vyvarujete se tak různých nepříjemných překvapení, a pokud bude něco v nepořádku (nefungující světlo, špína, štěnice), můžete žádat nápravu či slevu. V mnoha hotelech vám dají za malý příplatek přistýlku. Další možností, jak ušetřit, je pokusit se domluvit s hoteliérem, aby dovolil za příplatek spát více lidem ve dvoulůžkovém pokoji na zemi na karimatkách.

Muslimské země: pomůže lež

Pokud cestujete ve dvojici a nejste manželé, mohou vás v některých muslimských zemích (Írán, Pákistán, Bangladéš) odmítnout ubytovat ve společné místnosti. Pomůže malá lež, že si v Evropě manželé ponechávají rodná jména, jinak si budete muset najmout oddělené pokoje. Výjimečně se také stane, že některé nejlevnější hotely nemají úřední povolení k ubytovávání cizinců.

Matoucím dojmem může působit významový posun mezinárodního slova „hotel“. V Asii bývá toto označení běžně užíváno jen pro mezinárodní ubytovací zařízení vyšší cenové kategorie. V běžné mluvě znamená například v Indii, Pákistánu či Nepálu slovo „hotel“ totéž co u nás jídelna nebo restaurace a levnější hotýlky bývají označovány jako „guest house“, „lodge“, „residential hotel“ nebo „in“. Další zmatky mohou plynout z faktu, že když je někde levný a oblíbený hotel, začnou jej ostatní napodobovat a dávat svým podnikům podobná jména. Nenechte se proto zmást a místo do hotelu Maruti guest house se nechat zavézt taxikářem třeba do Maruti lodge.

Některé hotely fungují na 24hodinový režim, což znamená, že se vám placený denní pobyt počítá přesně od hodiny, kdy jste se přihlásili. Většina asijských hotelů má ale tzv.check-out systém. Hodina, do kdy se musíte bez zaplacení dalšího dne vystěhovat, je zde předem dána a bývá napsaná na tabulce v recepci. „Check-out time“ bývá většinou v poledne, ale někdy může být stanoven třeba i na osmou ráno. Zeptejte se na něj předem, protože pokud jej přetáhnete, požaduje hoteliér zaplacení celého dalšího dne, nebo alespoň jeho části.

Pro cizince to nejdražší?

V řadě hotelů najdete víc typů pokojů v různých cenových relacích – v tom případě si nenechte vnutit nejdražší pokoj, který někdy recepční cizincům nabízejí s tvrzením, že nic levnějšího nemají. Dražší pokoje jsou vybaveny koupelnou, levnější mají společnou sprchu na patře. V levnějších hotelích neteče ve sprchách teplá voda, ale jen studená odražená sluncem ve střešní nádrži (na příjemnou osvěžující sprchu v horku je to tak akorát). Pokud chcete horkou vodu, musíte si ji za malý příplatek nechat přinést v kbelíku. V teplých oblastech nenajdete na postelích nic na přikrytí, levné hotely v chladnějších oblastech a v horách bývají vybaveny dekami (o jejich čistotě si ale nedělejte iluze).

Pokud šetříte na doraz, ptejte se na hromadné turistické noclehárny (dormitory), které bývají až o polovinu levnější než nejlacinější hotel. Nevýhodou je zde ztráta soukromí a nutnost dávat si větší pozor na věci (i mezi západními cestovateli bývají zloději). Dalších levných či bezplatných možností ubytování je v Asii celá řada. V poutních místech a chrámech jsou to noclehárny pro věřící. „Klasikou“ je indický Amritsar, kde vám sekta sikhů poskytne ubytování a jídlo na tři dny zdarma. V Indii a Pákistánu se zadarmo skvěle vyspíte na nádraží. Navečer prostě zajděte za přednostou stanice a požádejte ho, aby vám odemkl čekárnu pro cestující vyšší třídy, která je vybavena lehátky, záchodem a sprchou. V tomto případě zafunguje „pozitivní rasismus“. Vaše jízdenky nebude chtít nikdo vidět prostě proto, že máte bílé tváře.

Text a foto: Ivan Brezina (Maxim)