Camelbagy – hašení žízně za chůze

Nedostatek vody je limitní nejen pro outdoor, ale i pro prosté přežití. Desítky generací poutníků si proto lámaly hlavu nad nejlepším způsobem jejího uskladnění a transportu. Dnešním trendem jsou camelbagy – vaky na vodu nošené na zádech a umožňující pít i za chůze, tedy bez nutnosti zastavit se a sundat batoh.

Moderní camelbagy mají hadičku k ústům konstruovánu tak, že ji můžete vést z batohu jak přes pravé, tak i levé rameno.Vyrábějí se v různých velikostech a s různými způsoby plnění, čištění a pití. Existují vaky o obsahu půl litru i třicet litrů, ale naprostá většina jich bere ohledy na potřeby jednotlivce – tedy s obsahem dva až tři litry. Jemné nuance si můžeme ukázat na dvou špičkových představitelích této kategorie outdoorové i armádní výstroje. Na trhu jsou ale i další systémy.

Výkon pro sací svaly

„Camelbagy jsou drahé, v batohu se nepozná, kolik je v nich ještě vody, a při chůzi se z nich špatně pije,“ znějí nejčastější výtky zastánců klasických čutor nebo šetřílků s PET láhvemi vybavenými univerzálním doplňkem Smart Tube. Pomiňme velmi nepravděpodobnou situaci, kdy budu dobíhat vlak nebo bojovat s afghánskými Táliby a ze stresu dostanu neodolatelnou chuť se okamžitě napít. Vaky obou výrobců jsem podrobil zátěžovému testu. S izraelským systémem Source jsem přešel vysokohorskou trasu GR 20 na Korsice a s americkým Camelbagem putoval pohořím Gorgany v ukrajinských Karpatech. Žádné problémy s pitím za chůze jsem nepocítil – na rozdíl od problémů s plícemi, klouby, zády a srdcem. Ale možná mám elastickou hubu. Pravda je, že vypít z obou vaků víc vody než půl litru je pro sací svaly slušný výkon.

Slivovice nebyla třeba

Vaky izraelského výrobce Source a amerického Camelbagu k nám dovážejí české firmy se specializací na armádní výstroj, ALP z Podbrdska a SPM z Liberce. Oba vodní systémy jsou hojně využívány nejen cizími armádami, ale také našimi vojáky na pouštních misích v Afghánistánu. Uživatelé obou výrobků celkem pochopitelně říkají, že zrovna ten jejich je lepší. Mezi častá tvrzení patří, že voda v tom druhém vaku po delší době zapáchá a může být zdraví škodlivá. Po návratu z terénu jsem se proto rozhodl pro trochu rizikové, ale zcela spravedlivé porovnání. Do obou vaků jsem nalil vodu z kohoutku a nechal je týden na balkóně, kde na ně celé dny pražilo slunce (v reálné situaci voda ve vaku déle nezůstane). Připravil jsem si k ruce láhev valašské medicíny (slivovice) na případnou záchranu střevní mikroflóry a požádal kamaráda, aby oba vaky zabalil tak, abych neviděl, z kterého budu pít. Pak jsem je postupně oba otevřel a několikrát se z nich hluboce napil.

Výsledek? Po chuťové stránce jsem necítil žádný rozdíl a co je důležitější, po požití ani jedné vody jsem neměl zdravotní potíže. Izraelští i američtí vývojáři odvedli velmi dobrou práci, samozřejmě s pomocí nejmodernějších technologií a materiálů. Vnitřní strany camelbagů jsou totiž zcela hladké, takže bakterie nemají šanci se na nich udržet.

Američané: až do vesmíru

Systém Camelbag je nabízen s celou řadou více či méně důležitých doplňků, což je pro Američany typické. Mezi ty potřebnější patří ruční pumpička pro nabírání vody z povrchu mělké studánky. Její jednoduchost a praktičnost oproti nabírání polévkovou lžící se prokáže už při prvním použití. Stejně jako u Source je v horní části vaku šroubovací otvor na plnění vody. K plnicímu otvoru se dostaneme přes zip ochranného obalu, dodávaného spolu s vakem. Do tohoto obalu se vejde celá řada vaků o velikostech od dvou do cca tří litrů (Američani totiž používají jiný měrný systém) a tzv. In-line microfilter k vaku na vodu. Ten se dá v případě potřeby snadno namontovat.

Camelbag je americká firma s pětadvacetiletou tradicí. Už před lety přišla s originálním nápadem spojit batoh a vak na vodu dohromady. Z počátku byly Camelbagy oblíbené hlavně mezi cyklisty a motokrosaři, ale dnes už tyto vaky využívají i další uživatelé z oblasti outdoorových sportů. V civilním sektoru se výrobky firmy Camelbag dostaly s horolezci na vrcholek Mt. Everestu, ve vojenském sektoru jsou ve výstroji třeba U.S. Marine Corps. A s posádkami amerických raketoplánů pronikly i do vesmíru.

OUTDOOR PLUS

Rozšířené označení vaků na vodu jako „camelbag“ je trochu zavádějící. Velbloud totiž v hrbu nemá vodu, ale tuk, který mu slouží jak zásobárna energie (může ho být až 40 kilogramů, což odpovídá energetické hodnotě 400 000 kcal, která by člověku vystačila asi na 100 až 150 dní). S vodou velbloud dobře hospodaří díky zvláštní stavbě ledvin, které dokážou část vody z moči vracet zpět do těla. Stejně tak velbloud „vychytává“ vodu i z trusu, který jeho tělo opouští značně vysušený. Třetí adaptací jsou velbloudí červené krvinky, které dokážou pohlcovat vodu. Díky tomu všemu vydrží velbloud bez napití až měsíc.

Text: Petr Blahuš

Add Comment Register



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


× tři = 15

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>