I když ve většině asijských zemí nejsou samostatné západní cestovatelky raritou, pro ženy a dívky bývá nepříjemné setkání s místními společenskými normami a předsudky. Nejen mimomanželský sex, ale jakékoli kontakty s představitelem druhého pohlaví mimo vlastní rodinu jsou v mnoha zemích Asie prakticky tabu.

„Pokec“ v kavárně? Nebo snad dokonce rande? Nic takového nepřipadá v úvahu. Za vážný společenský přečin Asiaté považují už jen oslovení cizí ženy na ulici. Muži tak často až do svatby nepromluví s jinými ženami, než jsou jejich matky nebo sestry. Divíte se pak, že se ženami neumějí zacházet? I když se muž z výše zmíněné sociální indispozice nějak vymaní, čekají jej na cestě ke vztahu ještě další, ekonomické překážky. Svatba totiž bývá na východě pohádkově drahou záležitostí a ne každý na ni má.

Pověst povolné bělošky

Nejhorší je situace v přísnějších muslimských zemích. Věčně neukojení muslimští muži v Íránu, Pákistánu nebo Bangladéši jsou vlivem náboženské propagandy a zkresleného obrazu žen v médiích přesvědčeni, že každá cizinka je na potkání svolná k čemukoli. Nedivte se jim – ve většině západních filmů a televizních seriálů to rychle končí v posteli, i když v realitě je to jinak. Kdybyste bílé ženy znali jen z obrazovky a plátna, taky byste se k nim podle toho možná chovali.

Dejme tomu, že jste bílá žena na cestách. Pokud nebudete opravdu důsledná, vysvětlí si místní muži vaše odmítání milostných návrhů jako součást hry. Domnívají se, že je ve skutečnosti chcete, jen se to stydíte otevřeně přiznat.

Mohou se tedy Češky bez mužského doprovodu vydat na pozemní cestu na východ přes Írán, Pákistán a do Indie? Moje manželka Iva to s kamarádkou zvládla bez větších problémů hned několikrát. Pokud dodržujete několik základních bezpečnostních pravidel a společenských norem, není třeba obávat se ničeho horšího, než je občasné pokřikování, necudné posunky a obtěžování. Vyhněte se nočním procházkám a raději se sama nepouštějte do opuštěných uliček.

Mnohem lepší je situace v Kašmíru, Malajsii a Indonésii, kde nejsou muslimští muži tolik dotěrní. V hinduistické Indii, buddhistickém Thajsku, Nepálu, na Srí Lance a v dalších zemích je to velmi podobné jako v Evropě. V Indii budete jen na potkání dostávat vážně míněné nabídky k sňatku a občas vás bude v noci někdo lákat do svého hotelového pokoje (stačí ho ale jen ústně vykázat do patřičných mezí).

Dlouhonohá lež

Nejlepší je ale na cestu vyrazit s partnerem nebo kamarádem. „Váš“ muž či muži by vás měli v muslimských zemích stále doprovázet a snažit se dávat okolí co nejvíc najevo, že jste „jejich“. Ideální je tvrdit, že jste sestry či manželky, pak si k vám nikdo nic nedovolí. Někteří cestovatelé ale celkem oprávněně namítají, že je to úplně zbytečné lhaní – svůj účel prý úplně stejně splní důrazně pronesená informace, že jste spolucestovatelova přítelkyně, a že jste tedy pod jeho ochranou. Čas od času vás jen odmítnou ubytovat ve společném pokoji, protože je to „necudné“. Pak pomůže lež, že v Evropě mívají manželé různá jména.

Z hlediska prevence uděláte nejlépe, když budete pečlivě dodržovat zásady islámské mravnosti, především pokud se týče oděvu. Vhodné oblečení, respektující místní zvyklosti, dokáže v tomto směru divy. Teoreticky byste měla být v muslimských zemích vždy zahalena od kotníků po krk s vlasy schovanými pod šátkem, v praxi ale většinou postačí dlouhá sukně či plandavé široké kalhoty, doplněné volnou košilí, zahalující vaše tělesné křivky. V Pákistánu a Indii se tento velmi pohodlný komplet prodává pod názvem salvár kamíz.

Nechte se inspirovat tím, co nosí místní ženy. V Íránu vám nezbude než schovat vlasy pod šátek, který je tu pro všechny ženy povinný. Nepřípustné jsou v muslimských zemích každopádně odhalené nohy a trička s krátkými rukávy. Žena v kraťasech si v muslimské zemi o obtěžování a osahávání sama říká a dobře jí tak. Je to totiž zhruba na stejné úrovni, jako vydat se doma do ulic „nahoře bez“. Stejně šokující je koupání v přiléhavých plavkách, a to i jednodílných (místní ženy vstupují do moře ve stejně pytlovitých oděvech, v jakých je spatříte na ulici). Dle místních zvyklostí slušně oděnou cizinku, která neprovokuje, naopak skoro všichni místní muži respektují a chrání.

Kouzlíme se špendlíkem

Respekt vzbudí snubní prsten, nebo aspoň jeho imitace. Vyhýbejte se pohledům z očí do očí, které mají vyzývavý nádech (pomohou sluneční brýle). Pokud se vedle vás ve vlaku nebo autobusu posadí muž, položte mezi vás zavazadlo. Potřebujete-li pomoc nebo radu, obracejte se vždy na ženu, aby to nevypadalo, že chcete oklikou vzbudit mužský zájem. V přeplněných nočních vlacích a městských autobusech se proti obzvláště dotěrným mužům osvědčil odznak nebo spínací špendlík, který můžete nosit ukrytý v šatech. Ruka, do které jej hluboko zaryjete, už v šátrání po vašem těle pokračovat nebude.

Emancipace a feminismus se v Asii nenosí. Samotné ženy a dívky se tu proto nevyhnou zvědavým otázkám. Domorodci nechápou, jak to, že dceru nedoprovází otec a ženu manžel, který za ni přece odpovídá? Můžete tvrdit, že na vás mužský doprovod čeká v hotelu nebo v sousedním městě. Při jakémkoli obtěžování stačí spustit hlasitý povyk. Ze strany muže jde totiž o překročení místních přísných společenských norem a okolí bude stát jednoznačně na vaší straně. Zažil jsem, jak se na takového „nevychovance“ sesypal dav místních a pořádně ho zmlátil. „Oběti“, které muž jen sáhnul na zadek, se za něj pak všichni omlouvali.

Být ženou má ale na cestách i svoje výhody. Například v Indii existují na nádražích speciální dámské pokladny a čekárny, kam nemají muži přístup. Vlaky zde mívají dámský vagon, v němž jsou ženám vyhrazena zvláštní sedadla, která jim musí muži na požádání uvolnit. Také v městské dopravě mají ženy v některých asijských zemích vyhrazená místa.

Text: Ivan Brezina