Nepřipravenost organismu na pobyt ve vysoké nadmořské výšce bývá často příčinou řady komplikací a nepříjemných zážitků. Následky podcenění aklimatizace mohou být různé – od nedokončení výstupu přes akutní horskou nemoc až po boj o život. Profesionální horolezci si tyto hrozby uvědomují, proto aklimatizaci na plánovaný výstup věnují dostatek času i pozornosti.

Ale co obyčejní turisté, kteří do vysokých nadmořských výšek vyrážejí jen občas? Řada z nich možná ani netuší, jaké nebezpečí v podobě akutní horské nemoci (AHN) je může ohrozit, případně si toto riziko vůbec nepřipouštějí. Přitom je prokázáno, že až 80 % lidí pociťuje ve výškách nad 4 000 m n. m. některé z příznaků lehké formy AHN: bolesti hlavy, nevolnost, únavu, nechutenství, poruchy spánku apod. Například v Nepálu dostane horskou nemoc až 84 % lidí, kteří se dopraví letecky z výšky 2 800 m přímo do výšky 3 860 m, a více než 60 % těch, kteří tuto cestu absolvují pěšky za 3 až 4 dny.

Prahovou výškou, od které zmíněné poruchy vznikají, je již 3 000–3 500 m n. m. Při rychlém výstupu do výšky nad 4 000 metrů je tato pravděpodobnost už téměř stoprocentní. Maximální výškou, na kterou se dá plně aklimatizovat, je přibližně 5 300 m n. m., výše se už jedná o adaptaci a dá se zde pobývat jen po omezenou dobu. Kontrolou pro dostatečnou aklimatizaci v jednotlivých výškách může být hodnota klidové TF, lépe kontrola saturace krve kyslíkem měřená oxymetrem.

Snášení výšek nesouvisí s fyzičkou

Schopnost organismu snášet nadmořskou výšku je lidem dána geneticky, je velmi individuální a nezávisí na fyzické kondici daného člověka. Toto si často nechtějí připustit především aktivní sportovci a někteří „chlapáci“, kteří aklimatizaci podcení („Nějaký kopec mě přece nerozhází!“), a potom nechápou, proč ve 4 000 m n. m. najednou nestačí tlouštíkovi nebo šedesátileté „babce“, kteří se na vysokohorský trek vydali s nimi. A co víc – plánovaný výlet musejí přerušit a sestoupit na nějakou dobu níže nebo výstup zcela ukončit.

Při cestách do výšek maximálně 4 000 m n. m. nebývají okolnosti výskytu AHT většinou život ohrožující, neboť se dá rychle sestoupit a příznaky nemoci odezní. Závažnější situace ale může nastat při dlouhodobějším pobytu v takovéto nadmořské výšce.

Příznaky lehčí formy AHN bývají navíc účastníky vysokohorských výstupů a treků často zatajovány nebo zlehčovány, pokud se však urychleně neřeší, mohou se velmi snadno přeměnit v těžkou formu AHN s otokem plic nebo mozku. Léčba medikamenty, kterými je pro tento případ expedice vybavena, je sice účinná, ale dočasná a jedinou reálnou léčbou je rychlý sestup. Pokud už musí dojít k použití přetlakového vaku, je situace více než vážná a doslova život ohrožující. Objeví-li se příznaky, jako je bolest hlavy, dušnost, vzestup klidové tepové frekvence, nespavost, nevolnosti, závratě apod., je potřeba mít se na pozoru a situaci začít řešit. Jakmile už nastanou obtíže typu poruch zraku, ztráty rovnováhy nebo dokonce vědomí, těžkého kašle s hlenem, chroptění při dýchání, modrého zbarvení kůže, ztuhlé šíje, halucinací apod., jde zcela jistě o formu těžké AHN a je nutná okamžitá přeprava dotyčného do nižších poloh a zásah lékaře, neboť jde doslova o život.

Jen léky nejsou řešení

Jedinou možností, jak se na vysokohorský výstup či pobyt připravit a výrazně omezit projevy AHN, je absolvování aklimatizace. Neexistují totiž žádné medikamenty, které by aklimatizaci zajistily či urychlily, vyjma medikamentů na zvýšení krvetvorby (železo, kyselina listová, vitamin B12), které je ale stejně dobré používat až s probíhající aklimatizací, neboť samostatně, bez příslušného „stimulu“, ničemu nepomůžou.

Aklimatizace v přirozeném prostředí vysokých hor je však často nerealizovatelná, ať už z časových, nebo finančních důvodů. Častá je i situace, kdy jsou klienti přepraveni nad hranici 3 000 m n. m. letecky nebo auty a nebezpečí některé formy AHN je pro naprostou většinu z nich bez předešlé aklimatizace téměř jistotou. Systémy Hypoxico nyní umožňují simulaci vysokohorského prostředí téměř kdekoli ještě před započetím samotného výstupu, expedice nebo treku.

Výhody aklimatizace v simulovaném prostředí:

• Snížení rizika vzniku AHN (zlepšením krevních parametrů a saturace krve O2)

• Zvýšení fyzické kondice (zvýšení hemoglobinu, počtu červených krvinek apod.)

• Snížení únavy (zlepšením transportní kapacity krve pro kyslík)

• Posílení tukového metabolismu z hlediska energetického krytí organismu (zvýšené odbourávání tuků při aerobní zátěži)

• Upevnění zdraví (zvýšená obrana proti volným radikálům, přeměna cholesterolu na DHEA, vzestup hladiny růstového hormonu)

• Zlepšení schopnosti saturace krve kyslíkem ve vysokých výškách už před zahájením samotného výstupu

• Zvýšení pravděpodobnosti úspěšného absolvování plánované cesty bez nutnosti jejího přerušení a prodloužení sestupem do nižších poloh, oddělením od skupiny apod.

• Snížení časové a finanční investice v porovnání s aklimatizací v základním táboře u vysokohorských výstupů

• Možnost aklimatizovat se i v případech, kdy doprava nad hranici 3 000 m n. m. probíhá letecky nebo autem

Pro vysokohorskou aklimatizaci se používá metoda dlouhodobějšího pobytu v hypoxickém stanu (nejčastěji spaní, ale pro tyto účely je v rámci urychlení efektu možný i denní pobyt), kde se postupem doby zvyšuje nadmořská výška až do 3 200 m n. m. (pro variantu spaní), což pro aklimatizaci v rámci klasické vysokohorské turistiky ve většině případů zcela postačuje. Výkonnostní horolezci mohou v rámci zdolání velehor a na základě svých dlouhodobých zkušeností pokračovat v aklimatizaci i ve větších výškách, nebo tyto výšky kombinovat noc–nižší/den–vyšší. Systémy Hypoxico umějí simulovat nadmořskou výšku až do 6 400 m n. m.

Sport ve výšce

K dokonalé aklimatizaci, kdy se člověk připraví i na náročnou fyzickou činnost ve vysokohorském prostředí, je ideální kombinace pobytu v hypoxickém stanu a fyzické aktivity v hypoxickém prostředí (rotoped, chůze na běhátku, veslování) s použitím hypoxické masky. Tréninky dlouhé 30 minut až 1 hodinu probíhají v nadmořské výšce 1 500–3 000 m n. m. Tuto tréninkovou metodu lze v rámci aklimatizace použít i samostatně, bez hypoxického stanu, efekt ale není tak velký jako při jejich kombinaci. Je totiž celá řada těch, kterým nepůsobí problémy nadmořská výška jako taková, ale právě náročná fyzická aktivita ve vyšší nadmořské výšce, zvýšená únava, zpomalení regenerace, nekvalitní spánek v důsledku únavy apod. Ač jde o dvě rozdílné metody aklimatizace, poslouží pro obě stejný hypoxický generátor (zařízení simulující nadmořskou výšku), takže není potřeba půjčovat si dvě různá zařízení.

Měsíční pronájem základní sestavy hypoxického zařízení pro aklimatizační pobyt (generátor + stan) vyjde asi na 15 tisíc korun, jeho pořízení potom atakuje hranici 200 tisíc v závislosti na velikosti stanu nebo hypoxické ložnice (kostka velikosti menší místnosti).

Boj s civilizačními chorobami

Využití hypoxických zařízení ale nekončí jen u vysokohorské aklimatizace. Řada studií prokázala velmi pozitivní vliv hypoxie na řadu civilizačních nemocí jako astma, alergie, cukrovka, ale také třeba obezita, a tak nacházejí uplatnění i ve zdravotnictví a jsou součástí léčebných programů mnoha vesměs „západních“ klinik.

Vliv hypoxie s úspěchem využívají i sportovci převážně vytrvalostních disciplín. Vlivem hypoxie dochází ke zvýšenému vylučování hormonu erytropoetinu (ve sportu nechvalně proslulé EPO jako dopingová látka), vzestupu hodnot hemoglobinu a červených krvinek. U vysokohorských turistů má tedy využití hypoxických zařízení hned dvojí až trojí efekt současně.

Text: Redakce

Foto: Shutterstock