Vařiče a vaření: Na čem si na cestách připravit energii

Ne že bych měl něco proti modernímu trendu raw stravy, ale venku je teplé jídlo prostě lepší. Nečekejte ovšem supermoderní výstřelky. Tenhle článek je rekapitulací základních metod outdoorového vaření s osobními komentáři. DSC_0545

Základní metodou přípravy jídla je přírodní oheň bez jakýchkoliv přídavných udělátek. Pokud je to možné, používám tento osvědčený způsob – nic lepšího jsem zatím nepoznal. Oheň je romantický, levný a použitelný napříč celou planetou. Tedy všude tam, kde nehrozí, že vás kvůli ohni zastřelí nějaký šílený ochranář, a kde najdete něco spalitelného a dostatečně výhřevného. Nemusí to být jen dříví z poražených stromů nebo keřů, ale třeba i naplaveniny na jinak holém pobřeží. Podle mých zkušeností (hlavně ze severních oblastí) se použitelné palivo najde skoro vždycky. Jen musíte počítat s tím, že vaření na ohni zabere víc času a je spojeno i s logistickou náročností. O to lepší je pak ale výsledek – a to pokud jde o chuť i estetické souvislosti.

Pevný líh pro „zalejvače“

Nevýhody? Z ohně létají jiskry, které snadno zničí moderní outdoorové oblečení. Nádoby, ve kterých jídlo připravujete, jsou velmi rychle znečištěny od kouře a jejich návrat do původního stavu vyžaduje jisté úsilí. K tomu ale postačí písek, mech, drobný štěrk… Příroda nabízí různé možnosti. Anebo si s sebou můžete vzít drátěnku – nic neváží a poslouží skvěle. Na nádobu na vaření se hodí odolný obal nebo igelitový pytlík. Nekrytý kotlík, který prošel kontaktem s plameny, dokáže zasvinit věci v batohu tak, že mnohdy už není cesty zpět.

Mezistupněm mezi ohněm a vařičem je vaření na pevném lihu. Osobně s ním sice nemám mnoho zkušeností, ale parťáci na cestách ho používají velmi levně a účelně. Výhodou jsou minimální náklady, nevýhodou limitovaná výhřevnost a dlouhé čekání, než se voda ohřeje. Tedy žádné velké vyvařování. Jde ale o vhodnou variantu pro skupinu tzv. zalejvačů (milovníků instantní stravy). A pak je tu skoro nepřeberné množství vařičů mnoha technických řešení a značek. Dělí se na dva základní typy: vařiče na tekutá paliva a vařiče na plyn. Existují ale i sofistikované a drahé modely, které „spolykají“ oboje.

Proč volit plyn

Kvůli špatným zkušenostem z vysokých hor jsem si k tekutým palivům vytvořil odpor, takže rozhodně nejsem objektivní. Letitá osobní praxe mne dovedla k prostému pravidlu: kdykoliv to jen trochu jde, je lepší dát před benzínem nebo naftou přednost plynu. Tekutá paliva mají smysl jen tam, kde se nedá spolehnout na to, že seženete plyn. A ten už je dnes k mání skoro všude.

Je pravda, že plyn má jistá omezení, daná nízkými teplotami, respektive velkou nadmořskou výškou. S nižším atmosférickým tlakem člověk nic nenadělá, ale vlivu mrazu na stav bombiček s plynem se dá poměrně snadno předcházet, snad jen s výjimkou skutečně extrémních podmínek. Tekutá paliva jsou sice dostupnější a vyjdou provozně levněji, ale příslušné vařiče jsou zase podstatně dražší (většinou násobně).

Narážecí, nebo šroubovací?

Existují dva základní typy plynových vařičů a pro ně použitelných bomb: narážecí a šroubovací. Druhý typ drtivě vítězí a z hlediska rozšíření válcuje narážecího konkurenta. Vyrábějí ho desítky firem a osobně znám jen řídké výjimky produkující narážecí vařiče. V tomto ohledu trh rozhodl jednoznačně. Navíc se dají pořídit i vařiče, ve kterých použijete oba typy bomb. Pak už není co do řešit…

Plynových vařičů koupíte snad milion typů. V naprosté většině si výrobci navzájem konkurují hmotností (čím lehčí vařič, tím lepší). Pokud bojujete o každý gram váhy, volíte značku podle poměrně jednoduchého parametru. Jde ale třeba i o stabilitu a rozsah hořáku, na který stavíte nádobu. Jestliže jste jako já příznivci většího vyváření (takže s nádobou a jejím obsahem hodně pracujete), může být stabilita problém. Povrch, na kterém vaříte, navíc nemusí být rovný. Vařič se pak různě kývá, bortí a padá.

Důležitost závětří

Skvělou alternativou jsou sofistikovanější plynové vařiče, připojené k bombě podobně jako vařiče používající tekuté palivo: hadicí. Komu nevadí vyšší pořizovací náklady a větší váha, nemá tady co řešit. Tyhle „hračky“ jsou skoro vždy sázkou na jistotu.

V zájmu zefektivnění vaření a šetření palivem je u vařiče dobré myslet na závětří. Že vařič schováte před větrem je jasné, ale i v případě bezvětří stojí za to obklopit ho něčím, co odráží teplo. Prodávají se různá profi závětří, ale postačí i obyčejná kartonová krabice postavená kolem vařiče. Divili byste se, o kolik je pak vaření rychlejší.

Text: Ladislav Tajovský | Foto: Ivan Brezina
Free mockups