Základní metodou přípravy jídla je přírodní oheň bez jakýchkoliv přídavných udělátek. Pokud je to možné, používám tento osvědčený způsob – nic lepšího jsem zatím nepoznal. Oheň je romantický, levný a použitelný napříč celou planetou. Tedy všude tam, kde nehrozí, že vás kvůli ohni zastřelí nějaký šílený ochranář, a kde najdete něco spalitelného a dostatečně výhřevného. Nemusí to být jen dříví z poražených stromů nebo keřů, ale třeba i naplaveniny na jinak holém pobřeží. Podle mých zkušeností (hlavně ze severních oblastí) se použitelné palivo najde skoro vždycky. Jen musíte počítat s tím, že vaření na ohni zabere víc času a je spojeno i s logistickou náročností. O to lepší je pak ale výsledek – a to pokud jde o chuť i estetické souvislosti.

Pevný líh pro „zalejvače“

Nevýhody? Z ohně létají jiskry, které snadno zničí moderní outdoorové oblečení. Nádoby, ve kterých jídlo připravujete, jsou velmi rychle znečištěny od kouře a jejich návrat do původního stavu vyžaduje jisté úsilí. K tomu ale postačí písek, mech, drobný štěrk… Příroda nabízí různé možnosti. Anebo si s sebou můžete vzít drátěnku – nic neváží a poslouží skvěle. Na nádobu na vaření se hodí odolný obal nebo igelitový pytlík. Nekrytý kotlík, který prošel kontaktem s plameny, dokáže zasvinit věci v batohu tak, že mnohdy už není cesty zpět.

Mezistupněm mezi ohněm a vařičem je vaření na pevném lihu. Osobně s ním sice nemám mnoho zkušeností, ale parťáci na cestách ho používají velmi levně a účelně. Výhodou jsou minimální náklady, nevýhodou limitovaná výhřevnost a dlouhé čekání, než se voda ohřeje. Tedy žádné velké vyvařování. Jde ale o vhodnou variantu pro skupinu tzv. zalejvačů (milovníků instantní stravy). A pak je tu skoro nepřeberné množství vařičů mnoha technických řešení a značek. Dělí se na dva základní typy: vařiče na tekutá paliva a vařiče na plyn. Existují ale i sofistikované a drahé modely, které „spolykají“ oboje.

Proč volit plyn

Kvůli špatným zkušenostem z vysokých hor jsem si k tekutým palivům vytvořil odpor, takže rozhodně nejsem objektivní. Letitá osobní praxe mne dovedla k prostému pravidlu: kdykoliv to jen trochu jde, je lepší dát před benzínem nebo naftou přednost plynu. Tekutá paliva mají smysl jen tam, kde se nedá spolehnout na to, že seženete plyn. A ten už je dnes k mání skoro všude.

Je pravda, že plyn má jistá omezení, daná nízkými teplotami, respektive velkou nadmořskou výškou. S nižším atmosférickým tlakem člověk nic nenadělá, ale vlivu mrazu na stav bombiček s plynem se dá poměrně snadno předcházet, snad jen s výjimkou skutečně extrémních podmínek. Tekutá paliva jsou sice dostupnější a vyjdou provozně levněji, ale příslušné vařiče jsou zase podstatně dražší (většinou násobně).

Narážecí, nebo šroubovací?

Existují dva základní typy plynových vařičů a pro ně použitelných bomb: narážecí a šroubovací. Druhý typ drtivě vítězí a z hlediska rozšíření válcuje narážecího konkurenta. Vyrábějí ho desítky firem a osobně znám jen řídké výjimky produkující narážecí vařiče. V tomto ohledu trh rozhodl jednoznačně. Navíc se dají pořídit i vařiče, ve kterých použijete oba typy bomb. Pak už není co do řešit…

Plynových vařičů koupíte snad milion typů. V naprosté většině si výrobci navzájem konkurují hmotností (čím lehčí vařič, tím lepší). Pokud bojujete o každý gram váhy, volíte značku podle poměrně jednoduchého parametru. Jde ale třeba i o stabilitu a rozsah hořáku, na který stavíte nádobu. Jestliže jste jako já příznivci většího vyváření (takže s nádobou a jejím obsahem hodně pracujete), může být stabilita problém. Povrch, na kterém vaříte, navíc nemusí být rovný. Vařič se pak různě kývá, bortí a padá.

Důležitost závětří

Skvělou alternativou jsou sofistikovanější plynové vařiče, připojené k bombě podobně jako vařiče používající tekuté palivo: hadicí. Komu nevadí vyšší pořizovací náklady a větší váha, nemá tady co řešit. Tyhle „hračky“ jsou skoro vždy sázkou na jistotu.

V zájmu zefektivnění vaření a šetření palivem je u vařiče dobré myslet na závětří. Že vařič schováte před větrem je jasné, ale i v případě bezvětří stojí za to obklopit ho něčím, co odráží teplo. Prodávají se různá profi závětří, ale postačí i obyčejná kartonová krabice postavená kolem vařiče. Divili byste se, o kolik je pak vaření rychlejší.

Text: Ladislav Tajovský | Foto: Ivan Brezina