Chcete vylézt na Mont Blanc, sjet na raftu dravou rakouskou řeku nebo vyrazit na rok do světa? Dejte se do toho TEĎ HNED, protože jinak to prošvihnete.

Život je dlouhý a na splnění všech svých outdoorových snů máte spoustu času. Kam spěchat? Jednou přece určitě někam vyrazíte. Do Nepálu, na Špicberky, do Patagonie… Příští rok, po prázdninách anebo prostě jakmile dopijete pivo.

Jenže člověk je od přírody líný jako prase, a pokud nad sebou nemá bič, všechno odsouvá. Dny, měsíce a roky pomalu utíkají a vy pak najednou překvapeně zjistíte, že na některé věci už je pozdě. V patnácti letech třeba už nemá cenu začínat s profi fotbalem, ve třiceti už z vás nebude kulturista a v šedesáti je nesmysl snít o treku napříč Grónskem.

Zásadní životní zrada je, že čím jste starší, tím víc máte každodenních povinností, které vám znemožňují vaše původní hvězdné sny realizovat. Kdysi jsem se prostě jednoho dne rozhodl a druhý den přerušil školu, vzal bágl a vyrazil na rok do Asie.

Dneska už bych to nedokázal. Musím platit složenky a hypotéku, psát s dětmi úkoly, hlídat zedníky na přestavbě chalupy… Velké plány na tříletou cestu kolem světa jsou asi už definitivně v háji. Ale kdybych se býval tehdy nerozhoupal, byla by v háji i ta roční pouť z Prahy po zemi na Sumatru, která navždy změnila můj život. A já bych teď sice asi seděl doma na stejné židli, ale měl bych pocit, že mi něco uteklo.

Že to ještě doženete? Můžete se utěšovat příkladem Henriho Rousseaua nebo Bohumila Hrabala, kteří začali malovat nebo psát až po čtyřicítce. Jenže to jsou extrémy. Naprostá většina lidí s věkem zleniví, a navíc ztratí mladickou svěžest, divokost a drajv.

Je to jako v jedné knize o Aljašce. „Tenhle tažný pes má to, čemu se říká ‚desire to go‘, touha jít,“ psalo se v ní u fotky malamuta zapraženého do saní. Jak ale pes stárne, jeho „touha jít“ je pořád menší a menší. Nakonec už jen leží v iglú a odevzdaně čeká, až ho jeho pán zastřelí.

Vy nečekejte, zabalte bágl a vyrazte ven. Hned teď!

OUTDOOR PLUS:
Fenomén mizejících možností asi nikdo nepopsal lépe než kapela Pink Floyd v písni Čas z alba „The Dark Side of the Moon“ (1973): „Pomalu odtikávají všechny ty krátké chvilky, které tvoří tvůj nudný den. Jsi mladý a život je dlouhý, je spousta času k promrhání. Ale jednoho dne si uvědomíš, že uplynulo dalších deset let. Nikdo ti neřekl, kdy máš vyběhnout – zmeškal jsi startovní výstřel. A tak běžíš a běžíš, snažíš se chytit slunce, ale to už zapadá…“

Autor: Ivan Brezina

Úvodní foto: Pixabay.com