Peru na pankáče: čtyři týdny v Jižní Americe za 26 tisíc
Nápad zajet do Jižní Ameriky jsem měl v hlavě už dlouho. Asie se mi už trochu přejedla a Peru byla jasná volba. Trekování po horách se tam totiž dá kombinovat s návštěvou řady zajímavých míst a památek. Základem takové cesty jsou samozřejmě letenky. Nejlevnější bývají buď na přelomu jara a léta, nebo začátkem podzimu. Vybrali jsme zářijový termín a zpáteční letenky do Limy koupili asi půl roku dopředu za slušných 15 000 korun. Pomohlo nám pár webů, kde se dají nalézt celkem slušné akční ceny.
Trek kolem Alpamaya
Důležité je mít aspoň hrubou představu, co chcete podniknout. Nejhorší by totiž bylo se narychlo rozhodovat až na místě pod tlakem nadháněčů. My jsme měli v plánu začít trekem kolem hory Alpamayo (5 947 m). Z Limy jezdí na sever do Huarázu spousta autobusových společností. Poměrem cena/výkon (rozuměj pohodlí) u nás vyhrál Z-Buss, který nás pod Alpamayo dovezl přes noc v přepočtu za 245 Kč. Následoval zběsilý přesun do dalšího autobusu směr vesnička Yungay a poté malým colectivem (větší dodávka) do Vaquerie (dohromady 140 Kč), odkud jsme už museli po svých.
Trekování v Peru má výhodu v tom, že většinou nikde nemusíte platit. Tak tomu bylo i v případě našeho osmidenního putování. Na kempy se tu nehraje a jídlo jsme měli vlastní. Zkasírovali nás tedy jen u vstupu do národního parku Huascarán (455 Kč). Po osmi dnech plných zasněžených šestitisícových vrcholků, průzračně ledových lagun, melancholických lam, sušeného jídla z ešusu a nekonečného stoupání do horských sedel jsme se vrátili do civilizace.
Kolibřík z planiny Nazca
V plánu byla mystická planina Nazca se záhadnými obřími obrazci. Z Huarázu jsme se přes Limu dostali do Nazcy asi za sedmnáct hodin (série autobusů a colectiv 705 Kč). Když v Peru vylezete z autobusu, stojí tam hromada nadháněčů. Pokud zachováte chladnou hlavu a odmítnete ty nejhorlivější (kteří bývají i nejdražší), máte slušnou šanci sehnat něco, co vám nezruinuje rozpočet. Jedna nadháněčka nám takhle zařídila vyhlídkový let nad planinou Nazca a ubytování. Pro tři lidi jsme si pronajali dvoulůžkový pokoj (91 Kč/osoba/noc). Horší to bylo s letem. Peruánci z nich mají velký byznys, takže se nedá moc smlouvat. Konečná cena byla kolem 2 000 Kč, ale ve vzduchu jsme si užili čtyřicet minut a viděli třináct obrazů od slavného kolibříka až po podivného astronauta.
A co stravování? V horách jsme jedli z vlastních zásob, které jsme si nesli na zádech. Sušené maso, zelenina, ovoce, instantní kaše a další lehké potraviny… V peruánských městech funguje řada malých podniků, kde se stravují místní. Obědové menu (polévka, hlavní jídlo a pití) stojí asi 35 až 55 Kč. Ceny potravin v supermarketech jsou většinou stejné jako u nás. Doporučuju spíš trhy a malé krámky.
Davy na Machu Picchu
Další zastávkou bylo Cuzco, bývalé hlavní město incké říše. Z Nazcy sem trvala jízda autobusem patnáct hodin za 490 Kč. Chtěli jsme navštívit Machu Picchu. Možností, jak to realizovat, je celá řada, od luxusního ,,orient expresu“ z Cuzca za 380 USD přes různé zprostředkovatelské agentury až po námi zvolenou variantu: pěší trek zadarmo. Úplná nula to sice nebyla, ale naše peněženky se moc neprohnuly. Nejdřív jsme se museli dostat do vesničky Soraypampa, ve které trek začíná. Posloužila nám k tomu kombinace hromadné dopravy a taxíku (315 Kč).
Trek je dost frekventovaný a tábořiště bohužel placená. Když ale budete chvíli hledat, místečko na stan najdete i mimo kempy. Většina lidí trek chodí čtyři až pět dní. My jsme ho ušli až do Aguas Calientes (město pod Machu Picchu) za tři dny. Přes sedlo Salkantay (4 600 m) jsme se dostali do džungle a poslední úsek šli podél kolejí. Varianta zaplatit cca 600 Kč za vlak se nám zdála šílená. Ubytovali jsme se v kempu přímo pod horou s inckým městem (105 Kč za stan) a koupili si lístky na prohlídku (pro studenty 455 Kč).
Ráno jsme se připojili ke štrúdlu lidí, kteří stejně jako my zvolili variantu 400 výškových metrů a 2 000 schodů místo pohodlného a drahého autobusu. V obří frontě u vstupu jsme zažili infarktový stav. Naše lístky měly datum až za čtyři dny! Peruánci tak nejspíše obcházejí denní limity počtu lidí, kteří památku smějí navštívit. Dovnitř jsme se ale dostali a strávili tam šest hodin. Dojem z impozantního komplexu kazí jen davy lidí.
Ryba na jezeře Titicaca
Po návratu do Cuzca se zastávkou v termálních bazénech poblíž Santa Teresy (70 Kč) jsme pokračovali na jih do Puna, které leží na břehu jezera Titicaca (autobus 150 Kč). Ubytování jsme si našli v levném hostelu u nádraží (80 Kč/osoba/noc). V cestovní agentuře na hlavní ulici nás celodenní lodní výlet po jezeře včetně oběda přišel na 232 Kč. Plus rikša do přístavu (12 Kč) a projížďka na rákosovém člunu na plovoucím ostrově Uros (70 Kč za osobu). K obědu byla ryba.
Pak už jsme se museli vydat zpátky do Limy. Vidina šestadvaceti hodin v autobuse se nám zdála tak příšerná, že jsme raději udělali zastávku v městě Ica a jeli si prohlédnout poušť a oázu Huacachina. Osmnáctihodinová cesta do Icy nás vyšla na 565 Kč a hotel na 47 Kč. Druhý den jsme pokračovali do Limy (140 Kč), kde jsme u autobusového nádraží našli hostel za 117 Kč. Na Limu jsme měli jen den a půl, ale zaujalo nás muzeum umění s rozsáhlými sbírkami napříč historií Peru (studentské vstupné 150 Kč). Pak už jsme se nechali odvézt taxíkem na letiště (47 Kč) a odletěli směr Evropa.
Čtyři týdny v Peru „na pankáče“ vyšly včetně letenky na necelých 26 000 Kč (veškeré náklady kromě jídla a vybavení, které jsme si přivezli s sebou). Nabídky českých cestovních kanceláří jsou minimálně trojnásobné.