Heliskiing rozhodně není cenově pro každého, ale to je jen dobře. Některé outdoorové zážitky by se neměly stát masovým spotřebním zbožím, což platí nejen pro lyžování v terénu, ale třeba i pro výstup na osmitisícovky. Neznamená to ale, že heliskiing je sportem jen pro horních deset tisíc. Existuje velká skupina „průměrně bohatých“ lyžařů, kteří prostě šetří tak dlouho, až si to jednou za čas mohou dovolit.

Je to návykové

„Kreslit“ do neporušeného sněhu stopy za lyžemi tam, kde se o svah nemusíte s nikým dělit, dává člověku nejen pocit jisté výlučnosti (což může vypadat až snad nafoukaně), ale i zvýšenou dávku adrenalinu. Už jen úvodní let helikoptérou nezažijete každý den a pro řadu lidí to bude premiéra. Zážitek z následného sjezdu bývá tak silný, že často vyvolává závislost. Jakmile heliskiing jednou zkusíte, budete chtít zase. Běžná sjezdovka vás už moc neuspokojí.

V čem se heliskiing liší od lyžování na sjezdovce a komu je určen? „Je to královská lyžařská disciplína, která oslovuje velmi různorodou skupinu zájemců,“ vysvětluje horolezec, skialpinista a profesionální horský vůdce Josef Šimůnek, který mimo jiné dělá i heliskiingového průvodce pro švédskou firmu Arctic Elements. „Je pro zkušené závodníky, sváteční lyžaře, kteří se už nechtějí tísnit na přeplněných sjezdovkách, skialpinisty, kteří mají rádi volné terény… Heliskiing nadchne všechny, kdo si dokážou vychutnat panenský svah a volný prostor.“

Prázdné hory

Josef Šimůnek pracuje „in the middle of nowhere“ na severu Švédska. „Ta oblast je sice velká jako polovina Tyrolska, ale kromě pár Laponců a Sámů tam nikdo nežije,“ vypráví o pohoří Abisko Alps, jehož výška přesahuje dva tisíce metrů.

„Švédský heliskiing je postaven na modelu Kanady, kde tenhle sport kdysi začal. Přijedete na základnu, kde máte k dispozici ubytování s plnou penzí. V maximálně pětičlenné skupince pak vyfasujete pilota a průvodce, se kterými se vydáte na nekonečné prázdné hory. Je v nich přes dvě stě přistávacích bodů a každý nabízí tři až pět ‚runů‘, tedy tras, kterými se dá sjíždět. Podobně se to dělá třeba i na Kamčatce nebo v Uzbekistánu. Někdo tvrdí, že je to neekologické plýtvání energií pro pár vyvolených, ale to je nesmysl. Stačí si uvědomit, kolik energie stojí provoz vleků a úprava sjezdovek, kolik vody se spotřebuje na provoz sněžných děl…“

Základní otázky

Jak vypadá typický švédský „run“? Nejmenší vertikální převýšení je podle Šimůnka kolem 600 výškových metrů, největší 1 400, délka sjezdu se pohybuje od jednoho a půl do pěti kilometrů. Pravidelný přísun vlhkosti z Atlantického oceánu zajišťuje dostatek prašanu, takže jízdu ve volném terénu si člověk opravdu užije. Výhodou je i to, že se tam rychle mění počasí – když je náhodou ošklivo, nebývá to moc dlouho. Létá se od půlky března do půlky května, kdy polární noc už končí a je dlouho světlo.

Takhle to chodí ve Švédsku, ale v jiných oblastech jsou podmínky odlišné. Základní otázky, které byste si jako zájemci o heliskiing měli položit, proto znějí: Jak zkušený jsem lyžař? Kolik mám času a jak daleko do světa hodlám vyrazit? Kolik za to hodlám zaplatit? Podle těchto parametrů si vygúglujte nejen konkrétní heliskiingovou oblast, ale i agenturu, která tam nabízí „runy“. Ideální je přečíst si i nezávislé reference, které najdete na lyžařských fórech.

Jaká hrozí rizika?

Heliskiing není upravená sjezdovka. V terénu hrozí zranění, laviny, ztráta orientace a další záludnosti. Naštěstí vám ale při heliskiingu bude krýt záda zkušený průvodce, který dokonale zná nejen terén, ale i jeho nástrahy. Samozřejmostí bývají i vysílačky, lavinové airbagy, pípáky, sondy a další výbava.

Teoreticky můžete spadnout i do ledovcové trhliny. Lyžuje se proto s úvazkem a průvodce má s sebou záchrannou ledovcovou sadu, aby vás případně mohl vytáhnout. Pokud jste v lyžování ve volném terénu začátečníci, vysvětlí vám i hlavní principy techniky freeride.

Kde heliskiing vyzkoušet?

Mekkou panenských sjezdů s využitím vrtulníku je Kanada, ale jezdí se i na Kamčatce, v Kyrgyzstánu nebo v Uzbekistánu. V Evropě najdete heliskiingové lokality v Itálii, Švýcarsku, Francii nebo ve Švédsku. Pro nás jsou nejbližší tyto dvě země:

1. Rumunsko

S výjimkou luxusního resortu Sinaia je Čechům lyžařsky prakticky neznámé. Heliskiing se tu provozuje v pohoří Fagaraš (kolem jezera Balea Lac) a v pohoří Muntele Mic. Pokud je dostatek sněhu, jezdí se až do května. Čtyřdenní lyžařský balíček se dvěma leteckými dny včetně ubytování stojí 1 570 eur.

Více: Heliskiromania.com

2. Rakousko

V nejzápadnější spolkové zemi Vorarlbersko najdete ve známé lyžařské oblasti Lech Zürs am Arlberg hned dvě heliskiingové lokality, kde se dá většinou jezdit až do pozdního jara. Mehlsack (Zug Schafberg) zaujme zkušené technické lyžaře. Zdejšími nejznámějšími sjezdovými trasami jsou Älpele a Spullersee. Druhou, o něco lehčí oblastí je Schneetal (Orgelscharte), kde si zajezdí i středně zkušení lyžaři. Nejčastěji se tu létá na Kriegerhorn a Flexenpass.

V obou oblastech se na helikoptéru doptáte v lyžařských školách. Létá jen v pracovních dnech (ne tedy o víkendech a svátcích) a cena za jeden let se pohybuje v rozmezí 390 až 410 eur (pro tři lyžaře plus povinného průvodce).

Více: Skischule-lech.com

Text: Ivan Brezina

Foto: Shutterstock