Za tři roky, které jsem až dosud prožil na cestách po Asii, se mi nestalo nic horšího, než ukradení nedbale hlídaných cestovních šeků. Jak se krádežím vyhnout? A pokud jste okradeni, jak postupovat?

Mimo turistická centra je riziko okradení minimální, na venkově mezi obyčejnými lidmi se nekrade prakticky vůbec. Na pozoru se ale před zloději mějte ve velkých městech, na bazarech, na nádražích, v přeplněných autobusech a vlacích.

Občas se tu vyskytují neuvěřitelně zruční kapsáři či partičky mladých chmatáků, kteří vám mohou vytrhnout zavazadlo a zmizet s ním v davu. V uměle vyvolané tlačenici může zloděj použít žiletky, kterou vám prořízne batoh, nebo hodí vaše špatně hlídané věci svým kumpánům a ti s nimi v tlačenici utečou. Nebezpečí okradení hrozí i od tlup drzých opic, obývajících okolí některých historických památek. Pokud s nimi přijdete do styku, pozor na fotoaparáty a batůžky, které umějí neuvěřitelně rychle vytrhnout z ruky a utéct s nimi na strom.

Co nejblíže k tělu

Riziko okradení lze značně snížit několika jednoduchými opatřeními. V obchodě s outdoorovými potřebami si kupte kapsičku, do níž uložíte pas, bankovní karty, šeky, letenku a smlouvu o zdravotním pojištění. Kapsička by měla být co nejblíž vaší kůži – můžete ji nosit zavěšenou na krku pod tričkem nebo si ji upevnit ji kolem pasu pod oděv. Stejnou službu poskytne našitá „tajná“ vnitřní kapsa v kalhotech či šatech, přístupná jen při jejich svlečení. Protože se budete v horku dost potit, je vhodné uložit takto zabezpečené cennosti do malého igelitového pytlíku.

Kapsičku byste měli mít stále při sobě, k čemuž je dobré si vypěstovat podmíněný reflex. Neodkládejte ji při spaní, berte ji sebou do sprchy atd. Pro případ, že by vám ji přesto ukradli, je třeba mít na jiném místě uloženy kopie stránek pasu s osobními údaji a vízem, smlouvy o zdravotním pojištění a dokladem o nákupu šeků. Přiložte svou čitelně napsanou domácí adresu, spojení na ambasádu a rezervní stodolarovou bankovku pro případ ztroskotání a výsledný „balíček pro případ ztroskotání“ uložte na dno batohu.

Menší hotovost na drobné denní útraty můžete nosit v peněžence nebo v kapse u kalhot, stejně jako jste zvyklí doma. Pokud vám ji někdo ukradne, moc se toho nestane.

Vlastní zámek i v hotelu

Dveře hotelových pokojů bývají v Asii opatřeny petlicemi, které je nejlépe uzamknout vlastním spolehlivým visacím zámkem. Vykradení pokoje je vzácností, přesto je lepší nenechávat v něm fotoaparát a další cennosti. Pokoj pečlivě zamykejte, i když si odskočíte třeba jen na minutu na záchod. Před odchodem nezapomeňte zavřít okna (zloděj může být vybaven tyčí s hákem). Na noc zavírejte zevnitř dveře pokoje na zástrčku. Pěstujte v sobě zdravou paranoiu a nepouštějte do pokoje nikoho cizího, a to pod žádnou záminkou. Pokud vám pokoj přesto vykradou, uhoďte na hoteliéra, vyhrožujete skandálem a policií. Většinou nechce riskovat oplétačky s úřady a pokud má s krádeží něco společného, buď vaše cennosti vrátí, nebo vám alespoň nabídne odškodné.

Některé typy batohů, opatřených zipem se dvěma jezdci, se dají zamknout miniaturním visacím zámečkem, což vám zajistí klid v době, kdy nebudete mít své zavazadlo pod dohledem. Při spaní v nočních vlacích, nádražních čekárnách atd. si vždy dejte cenné věci do spacáku a batoh pod hlavu. Ve vlaku si jej také můžete připoutat k lehátku (k tomuto účelu se hodí spirálovitý zámek na kolo, nebo visací zámek a pevný řetízek). V autobuse je nejlepší vzít si batoh i přes protesty řidiče sebou dovnitř. I když se vám to ale nepodaří, jsou vaše věci v ohrádce na střeše poměrně v bezpečí. Ohlídejte si jen, aby zde byl batoh dobře upevněn a pokud možno přikryt nepromokavou plachtou a na delších zastávkách jej raději mějte stále po dozorem.

Zvláštním druhem krádeže je okradení při fingované (nebo i skutečné) policejní prohlídce, které jsem bohužel zažil na vlastní kůži v pákistánském Karáčí. V noci mne na ulici zastavil hlídka v uniformách. Hledají prý drogy a falešné peníze, které u sebe cizinci často mívají, takže mne musejí důkladně prohlédnout. Použili klasickou veksláckou fintu s ruličkou, při níž zmizela část mých šeků. Pokud máte silné nervy, odmítněte osobní prohlídku a odcházejte, většinou se nic nestane. V opačném případě trvejte na prohlídce na policejní stanici v přítomnosti vyšších úředníků.

Odcizení nebo ztráta šeků se musí včetně jejich čísel ihned telefonicky hlásit centrále příslušné firmy, která ukradené šeky zablokuje. Informujte policii a nechte si vystavit kopii úředního hlášení, Pokud jste přišli o pas, ambasáda vám vydá tzv. náhradní cestovní průkaz. Ten platí maximálně šest měsíců a stačí k leteckému návratu domů. Protože je už legálně možné vlastnit více pasů, je nejlepší variantou nechat si před odjezdem vystavit druhý rezervní pas, který uložíte u příbuzných. Pokud budete okradeni, zašlou vám jej na českou ambasádu rychlou diplomatickou poštou. Peníze se už dnes dají prostě převést na účet, nebo lze využít služeb transferové firmy Western union. Příbuzní u ní v Česku složí peníze, které vám budou na pobočce v cizině za pár minut vyplaceny.

Ten, kdo chce být na cestách mermomocí okraden, by měl dodržovat několik osvědčených zásad:

- cenné věci a doklady noste v ledvince u pasu, v zadní kapse u kalhot nebo v batůžku na zádech

- lákejte chmatáky tím, že si budete peníze z tajné kapsičky na cennosti vyndavat a přepočítávat na ulici, aby si každý všiml, kde je máte ukryty

- odpovídejte pravdivě na otázky po ceně vašeho fotoaparátu, hodinek a dalšího drahého vybavení, aby vám nenechavci záviděli

- na pláži či ve stanu nechte věci bez dozoru a v klidu se koupejte.

Text: Ivan Brezina (Maxim)