Zarazily vás ty zkratky? UL znamená „ultralehká“ a DIY je „do it yourself“ čili česky „samo-domo“. Prostě poctivá ruční práce se zapojením vlastní šikovnosti a fantazie. Ale to je jen jeden z důvodů, proč do toho jít.

Druhým důvodem, proč si doma vyrobit outdoorovou bundu, jsou její unikátní vlastnosti. Takhle lehoučký (130 g), skvěle sbalitelný a přitom až absurdně levný kousek oblečení prostě neseženete. Člověka překvapí, že si „díry na trhu“ ještě nevšiml žádný výrobce. Třetím důvodem je originalita – v podobné bundě venku mnoho lidí nepotkáte. A čtvrtým důvodem je radost z improvizace, využívání překvapivých řešení a nalézání nových cest. Prostě princip objevování, který nás v trochu jiné podobě táhne ven.

Návod na výrobu ultralehké nepromokavé bundy z průmyslového ochranného obleku z materiálu Tyvek koluje po internetu už pár let. V Česku ho nedávno zpopularizoval web Nalehko.com. „Bunda se dá udělat z protichemické kombinézy,“ píše tam Tomáš Němec. „Prodává se za cenu okolo 200 Kč, má přelepené švy a ve velikosti XL váží 130 gramů.“

30x levnější

Podle Tomáše kombinéza nejde použít v celku – i ve velikosti XL mu byla krátká a v předklonu ho tahal šev mezi nohama. Pobíhat po horách v kompletní protichemické kombinéze by navíc bylo poněkud bizarní. I když je fakt, že jsem na vandry řadu let tahal neforemnou pláštěnku JP-75 z khaki igelitu. Na vojenské katedře Přírodovědecké fakulty UK jsem ji v roce 1988 nafasoval pro případ, že by na nás, „obránce socialismu“, shodili imperialističtí agresoři yperit.

Tomáš dodává: „Z kombinézy je třeba ustřihnout nohavice (dole si nechte rezervu). Okraj jsem podlepil oboustranným lepicím filmem a přehnul dovnitř tak, aby vznikl tunýlek na stahovací šňůrku (mám tam 2mm repku, protože gumičku jsem nenašel). Zip na kombinéze je jen obyčejný tenký. Do jezdce jsem proto dal kousek repky, aby se lépe držel. Zip ale nejde dole rozepnout, takže se bunda musí používat jako anorak…“

Krycí léga zipu má z výroby lepicí pásku na zatěsnění. U protichemické kombinézy to brání průniku škodlivých látek, zatímco vás to ochrání před deštěm. Tomáš spodní část légy přilepil až k modrému přelepenému švu, který vede přes prsa. Nahoru na légu nacvaknul minidruk, který ji udrží na místě. Výsledná bunda včetně šňůrky a druku váží 130 gramů. Porovnejme to s nejlehčími bundami z Gore-Texu Active. Váží asi 300-350 gramů a stojí kolem 6 000 Kč, tedy asi třicetkrát víc.

Test pod sprchou

Nesrovnáváme ale jablka a hrušky? Pokud vím, parametry nepropustnosti a prodyšnosti Tyveku nikdo neměřil. Z diskusí na zahraničních outdoorových webech (třeba GossamerGear.com) ale plyne, že jsou podobné jako u membrán typu Gore-Tex, eVent nebo Dermizax. Jeden z diskutérů popisuje, jak v bundě prostál pár minut pod sprchou. Prý jen lehce protekla zipem. Jiný se zase při jízdě na kole v bundě nezpotil víc než v běžné membránovce.

„Jak to bude s nepromokavostí a odolností, ukáže čas, ale minimálně jako záložní UL bunda na kolo a kratší túry určitě obstojí,“ shrnuje Tomáš. Podle zkušeností diskutérů začne „samo-domo“ bunda po čase protékat. Není to překvapivé už proto, že ji nevyráběli profesionální outdooroví krejčí, ale zapálení amatéři. Materiál se prý navíc špatně šije. Jedni to vyvracejí, druzí doporučují nahradit stehy pevnou lepicí páskou. Spoje materiálu nevydrží tolik jako u běžných bund už proto, že kombinéza je určena jen na jedno použití. Pokud ale spoje někde propustí vodu, můžete je přetěsnit chemoprénem. A nebo si jednoduše vyrobíte bundu novou.

Text a foto: Ivan Brezina, děkujeme Tomáši Němcovi z www.nalehko.com