Mr. Bean vozí plyšového medvídka. S čím usínáte vy?

Do hor nebo do dalekých a exotických zemí si berete batoh, spacák, zubní kartáček, nůž… A co ještě? shutterstock_412336585

Seznam „zcela nepominutelné“ outdoorové a cestovatelské výbavy buď nosíte v hlavě, nebo si ho vždy před odjezdem přehledně sepíšete a odškrtáváte. Během let ježdění se vám některé věci osvědčily, zatímco jiné jste naopak vyřadili jako zbytečné. Prostě už v tom máte jasno. A to je právě ten problém. Příliš přesný a zajetý seznam vám často brání v uvažování o věcech, které na první pohled vypadají směšně nebo šíleně. Jiní cestovatelé je ale považují za důležité a neobejdou se bez nich. I proto je dobře svůj seznam nezbytností čas od času porovnat s ostatními. Tady je pár tipů na přemýšlení. A nebo pro zasmání – jak chcete.

Podle sto let staré knihy Františka Klementa „Z ovzduší harémů a pouští“ (J. Otto, 1909) je hlavní potřebou každého cestovatele „výtečná puška a dobrý revolver“. Palné zbraně dnes už klidně nechte doma, ale co třeba vojenská „psí známka“ na krk? Ne že byste snad jeli do války, ale na přechodu vás může srazit auto, někam spadnete… Pak je dobře, když vaši zachránci hned znají typ krevní skupiny, státní příslušnost a kontakt na příbuzné. Známku vám na počkání vyrazí ve většině českých armyshopů.

Muž s gumovou rukavicí

V šestidílném dobrodružném cyklu Karla Maye „Ve stínu padišáha“ je Kara ben Nemsí na cestu po Blízkém východě a Balkáně vybaven takzvaný fermanem – průvodním listem sultána Osmanské říše. Podobně skvělou službu vám dodnes poskytne anglicky psané doporučení jakékoli oficiální instituce, uvedené kouzelným „To whom it may concern“. Má ten papír hlavičku české vysoké školy nebo vědeckého ústavu, který cizí policajti nebo úředníci zaručeně neznají? Tím líp! Velmi pravděpodobně si pak totiž „sednou na zadek“ a vyjdou vám vstříc třeba se vstupem do oblasti, kam se jinak nesmí. Papír s razítkem má prostě pořád autoritu.

Na delší cestu přibalte trojkombinaci kobercové textilní pásky, vteřinového lepidla a kusu vázacího drátu. Nevěřili byste, co všechno se s ní dá nouzově opravit, počínaje roztrženým spacákem přes rozbité brýle až třeba k rozpadající se botě. Často zapomínanou, ale velmi důležitou věcičkou jsou nůžky na nehty. Už jste si někdy museli v horách přerostlé nehty okousat nebo opižlat nožem? Tak vidíte!

Můj častý spolucestovatel David Horák zásadně neodjíždí bez gumové rukavice a špuntu. „Jak si chceš přeprat v hotelovém pokoji, kde není čím ucpat umyvadlo kvůli odmočení prádla?“ vysvětluje. „A jak to chceš udělat, aby ti přitom prací prášek nerozežral ruce?“

Geograf Zdeněk Brůžek je zase přezdíván „Županič“. „Vozím s sebou froté župan, který se hodí téměř ke všemu,“ prohlašuje na webu. „Je možné se kdekoliv pod ním převléknout, vyskočit z autobusu, osprchovat se a zase pokračovat, je pohodlný na lodi i v autě, zahřeje, nahradí ručník i deku atd. Je to ideální a všestranná cestovatelská pomůcka, stejně jako šátek, plechový hrnek, provaz a dřevěné kolíčky…“

Při výpravě do Asie rozhodně nezapomeňte speciální „chrámové ponožky“. Před vstupem do muslimských, hinduistických i buddhistických svatostánků se totiž musíte zout. A už jste se někdy bosky procházeli po poledním sluncem takřka do ruda rozpálené kamenné dlažbě, která je navíc pokrytá prachem a poseta holubími hovínky, plivanci a bůhví jakým dalším hnusem ještě? Boty jsou pokládány za „nečisté“, ale fusekle nikomu nevadí. Takže prostě zujete sandály, natáhnete k tomu účelu speciálně vyčleněné starší froté ponožky, prohlédnete si chrám, stáhnete ponožky, obujete sandály… A tak pořád dokola, s nepopálenými a čistými chodidly. Prosté, hygienické a geniální, ale koho to napadne?

Jak rozbít ledy

Na první cestu do Indie jsem si kdysi vezl lahev dezinfekce (v obavě před všudypřítomnými bacily) a knihu o východní filozofii. To první jsem za pár dní vyhodil. Všudypřítomné apokalyptické špíny jsem se totiž přestal bát a taky jsem si uvědomil, jak nesmyslné by bylo všechno kolem sebe neustále dezinfikovat. Filozofický traktát mi ale umožnil aspoň trochu pochopit, proč je ta zvláštní země právě taková, jaká je. Dnes už vozím elektronickou čtečku, do které se mi vejde celá knihovna. A taky karty na mariáš, které na delších přesunech krátí dlouhou chvíli.

Jako velmi užitečná věc se na cestách mnohokrát ukázala štangle suchého salámu, nejlépe uheráku. Nekazí se ani v horku a umožní vám přežít chuťový šok z nezvyklé stravy. A navíc je to koncentrovaná energie, kterou oceníte na treku v horách. Problém je jen v tom, že moc dlouho nevydrží, zvlášť pokud nemáte silnou vůli. To samé platí pro placatku kořalky, která je osvědčeným lékem nejen na slabší průjmy, ale i na trudnomyslnost.

Cenné psychologické služby vám prokáže fotka vaší rodiny, hlavně pokud na ní jsou děti. Láme komunikační ledy, což oceníte nejen na návštěvě v domorodé rodině, ale třeba i při zatčení policií. Stačí jen říct: „Tohle je moje malá dcerka, koukněte…“ Hostitel se rozněžní a i to nejzatvrzelejší úřednické srdce roztaje. A pokud vám někdo vyjde vstříc, věnujte mu na památku drobnou českou minci. Je to dárek, který má sice nulovou cenu, ale vysokou symbolickou hodnotu. Stejně poslouží i pohled vašeho města, ať už je to Praha, Brno nebo třeba Bruntál.

Všechno jsou to samozřejmě blbůstky, bez kterých se na cestě dobře obejdete. „Dokonalosti není dosaženo tenkrát, kdy už není co přidat, ale kdy už není co ubrat,“ napsal kdysi Antoine de Saint-Exupèry. Ale proč se snažit být zcela dokonalým? Ty blbůstky v batohu ani neucítíte. Pokud si je ovšem nevezmete všechny najednou…

Text: Ivan Brezina | Foto: Shutterstock
Free mockups