Je jedno, jestli člověk krvácí ven nebo dovnitř. V obou případech z něj totiž uniká život.

Kotrmelec, ještě jeden a pak už je Aleš nestačí počítat. Rána do zad, hlasité zapraskání větví (nebo možná kostí, kdo ví?) a další rána, tentokrát to hlavy. Na chvíli se jakoby setmělo, ale pak už je zas jasno, možná až moc. Aleš dopadá na travnatou plošinku mezi dva obrovské balvany ležící pod strmým skalnatým svahem, v jehož horní části se ještě před pár vteřinami nacházel. Leží na zádech a chvíli pozoruje mraky na obloze. „Takhle to asi vypadá uvnitř zapnuté pračky,“ pomyslí si a pomalu se snaží se posadit. Motá se mu hlava a raději zůstává ležet. Přibíhá Ondra a vypadá hodně vystrašený. „Jsi živej? Vypadalo to děsivě.“ „Nejsem si úplně jistej, ale myslím, že jsem v pohodě…“ „Zůstaň ležet, podívám se na tebe.“ Aleš se nebrání. Bolí ho úplně všechno a nezmůže se na pohyb.

Ondra Aleše důkladně prohlédne. Vypadá to, že nemá nic zlomeného, a až na pár oděrek na obličeji a na rukách není vidět krev. I hybnost končetin je v pořádku. Ještě pár otázek, aby vyloučil možný otřes mozku. Vše se zdá být v normálu a po chvilce se Aleš dokonce posadí. Až na bolest na zadní straně stehna a celkový pocit zmlácení se Aleš cítí celkem dobře. „Ty roztržený kalhoty mě štvou, stály mě celé jmění!“ „Tys měl teda kliku, já myslel, že je po tobě. Dáme chvíli voraz a pak půjdem zpátky na chatu…“ Ondra se uklidňuje, zdaleka to není tak strašné, jak to prvotně vypadalo.

O pár minut později se ale situace rapidně změní. Aleš upadá do bezvědomí! Ondra zapíná mobil a hlásí polohu. Vrtulník je tu naštěstí brzy, během chvilky Aleše naloží a pak už je vidět jen tečka v dáli na obzoru. Ondra zůstal na místě jako opařený. Vše se semlelo strašně rychle. Jak mohl něco takového přehlédnout? Aleše prohlédl opravdu důkladně, udělal ale bohužel chybu – nesáhl pod něj, kde mezitím z velké rány na zadní straně stehna proudem vytékala krev. Vsakovala se do země, takže nebyla vidět. Ani Aleš bolesti na zadní straně stehna nevěnoval pozornost – spíš ho trápily ty roztržené kalhoty.

Jen píchání pod žebry…

Velké krvácení je většinou hned vidět. Řezníkem se nikdo z nás nenarodil, ale barvu lidské krve známe všichni. Nezáleží na tom, jestli je krev tmavá nebo světlá, jestli stříká nebo teče proudem. Když je jí ale moc, může to zraněného ohrozit na životě. Co znamená „moc“? A kolik času máme na to dostat zraněného někam, kde mu mohou pomoci? Smrt může znamenat ztráta zhruba třetiny objemu krve, což je u dospělého člověka asi litr a půl. Není to záležitost vteřin, jak bychom mohli myslet. Většinou máme mnohem víc času situaci řešit, ale vždy záleží na tom, jak velká je rána. Z hlavní tepny může člověk vykrvácet během pár minut.

Krvácení může být záludné podobně jako v našem příběhu. Krev vsakující se do země, do sněhu nebo do péřovky nemusí být na první pohled tak zjevná jako ta, která stříká proudem, kdy je to ještě navíc umocněno křikem zraněného. Záludnost tím ale nekončí. Jedno odpoledne se na základně objevil chlapík se slovy: „Trošku jsem se vymlátil na snowboardu a teď je mi nějak divně.“ Na lehátku zaujal polohu paragrafu a nechtěl se moc hýbat. Bolí ho na levé straně pod žebry, je bledý a opocený a je mu špatně od žaludku. Tvrdí, že se to stalo zhruba před dvěma hodinami a že byl nejdřív relativně v pohodě. Sjel z kopce a ještě si dal dvě jízdy. Prý ho jen trochu píchalo pod žebry, ale jinak se cítil dobře. Tedy až do teď…

Hned volám záchranku, tohle nevypadá dobře. Vážnosti situace přispívá puls dosahující stovkové hodnoty a taky nízký tlak. Učebnicové příznaky vývoje šoku působeného možným vnitřním krvácením. Levá strana pod žebry, přemýšlím, to může být slezina, bohatě prokrvený orgán, jehož poškození může způsobit vylití velkého objemu krve do břišní dutiny. Sanitka si zraněného odváží a já se jen stěží snažím soustředit na dalšího pacienta, který si přišel jen pro náplast. Telefonát z nemocnice druhý den potvrzuje moji domněnku. I v tomto případě měl náš pacient štěstí a obejde se bez následků.

Oba příběhy mají společnou velkou ztrátu krve. Je jedno, jestli uniká ven nebo dovnitř, reakce těla a následky jsou podobné. V obou případech jde o život ohrožující stav, kdy je velmi důležité problém rozpoznat a řešit co nejrychleji. Rozdíl je jen v tom, že v případě zevního krvácení máme šanci krvácení objevit a zastavit. V případě vnitřního krvácení tato možnost bohužel neexistuje…